Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

79.

Ahojky!! Pardon, že dnes vydávám tak pozdě, ale přes bolest hlavy se nepíše tak snadno :/ 

Věnováno Anikk23 <3 

Ten kluk tedy muž byl zcela jiný muž, než jsem si jej pamatoval. Ovšem miloval jsem jej každým dnem, každým dotykem, každým polibkem a věnovaným úsměvem jen mě snad ještě víc. Též jsem mu stáhl tu otravnou látku a nechal ji volně plout na hladině. Na chvíli jsem se odtrhl od jeho rtů, abych nabral chybějící vzduch. 
,,Tak hrozně moc tě miluji." šeptl jsem a hned na to jsem si přivlastnil jeho rty. 

Usmál jsem se do polibku. Ruce jsem dal pryč z toho dokonalého pozadí a zavěsil mu je za krk. Následně jsem si omotal nohy kolem jeho pasu, aby měl přístup. Opět se odtáhl a pozorně si mě prohlížel. 
,,Copak, bojíš se pokračovat?" optal jsem se. 

,,Ne, jen jsem si myslel, že to chceš naopak..." řekl jsem tiše. a nechal své tváře zrudnout. Pořád jsem z toho byl trochu nesvůj. Nikdy jsem nepomyslel, že by to mohlo být naopak. Než nás vyrušili ti dva, uvědomil jsem si, že to není tak špatné. Koneckonců mohl bych cítit to samé co Keiji, když to dělám já. 

Lehce jsem třel svou chloubu o tu jeho.
,,Ale no tak drahoušku, nechci, aby tě slyšeli ostatní a já umím být potichu. Tebe si vychutnám až na pokoji." šeptl jsem a následně jej kousl. Trochu jsem se nadzvedl a už se připravoval na chvilkovou bolest. Stával se ze mě masochista. Nechal jsem ho do sebe proniknout a snažil se být co nejvíc potichu. Jelikož nám tu někdo tak pěkně zhasl, musel o nás vědět. 

Dobře z toho mi šel mráz po zádech. Taky bych si ho rád vychutnal, ale nechtěl jsem riskovat, že nám to někdo překazí, a tak jsem začal přirážet a postupně zrychloval. Podivuhodně byl vážně potichu, ale přišlo mi, že si to vychutnává více než obvykle. 

--------------------------------------------------------

,,Tak jo hoši, svolali jsme vás proto, že se chystáme na akci, i když někdo už jí má za sebou." řekl Tsukki s neskrývaným pobavením a dvakrát rychle za sebou nadzvedl obočí. 

,,Uhm, dobře a to už jste vyřešili problém s kamerama?"  optal jsem se a snažil se skrýt stud. 

,,No, mezitím, co jste si hráli a já se procházel kolem, Kenma s Kurooem vyřešili kamery a dokonce vylepšili komunikační zařízení a dali malou kamerku i Asahimu, abychom vyděli jejich výrazy, až je navštíví během spánku." odpověděl Tsukki. 

Teď už mi bylo jasné, kdo nám chtěl dopřát chvilku o samotě.
,,Vy jste opradu geniální." 

,,Asahi, jsi připraven?" optal se Kuroo a nám podal takové ty sluchátka na odposlech. 

,,Nezapomeň, nevystraš je hned první den k smrti." 

Sledovali jsme celé to představení na monitoru a i když se zatím nic moc nedělo, měli jsme co dělat, abychom neumřeli smíchy. Asahi měl přes sebe hozenou bílou látku. Poměrně velký duch, řekl bych. Blížil se ke dveřím. Otevřel je. Byla slyšet voda a nějaké divné zvuky. 

,,A-tsu-mu...víš, že se tohle ne-dě-lá..." začal Asahi s takovým zvláštně chraptivým tónem. 

Jo z toho šel mráz po zádech i mě. Schoval se za jednu zídku posázenou dlaždicemi a znovu svolal Atsumuovo jméno. Ten se napnul jako struna. Díky bohu, že na místě jeho přirození byla cenzura. I když jsem ho viděl několikrát nahého, rozhodně jsem netoužil se na něj dívat znovu. 

,,Slyšel si to? Co to bylo?" optal jsem se. Osamu si mě však přitáhl zpět k sobě a začal mě opět vášnivě líbat. 
,,Tohle se nedělá...." zaslechl jsem odněkud. Oklepal jsem se. Když Kuroo s Tsukkim zmiňovali, že tu straší, moc jsem tomu nevěřil, ale možná měl pravdu. Ovšem Osamu to viděl jinak. Nevím, jestli to slyšel nebo ne, ale stále chtěl pokračovat a já mu nemohl bránit, neboť jsem byl oddaný jeho dotekům.

Pokračování příště...