Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

68.

Ahoj!!

Po té události, již se stala v mé pracovně, jsem se přemístil do obývacího pokoje. Myslím, že už se do své pracovny nevrátím. Pokaždé, co jsem tam vstoupil, si má představivost usmyslela, že mě bude týrat milostným aktem těch dvou. Jelikož měl Bokuto neustále nějaké pochůzky a zápasy na dobročinných akcí, měl jsem více času pracovat. Avšak pracoval jsem sám, protože mi dělalo problém pracovat s Atsumuem, který opravdu rád zacházel do detailů, a tak jsem mu nechal na starost oslovení lidí, co by se mohli ukázat na našem vzpomínkovém týdnu. 

Prohlížel jsem si  seznam lidí, co sepsal Atsumu. 

Potvrzení: Kuroo, Tsukki, Kenma, Iwaizumi, Oikawa, Bokuto, Akaashi, Nejúžasnější člověk na světě a jeho spřízněná duše Osamu, Hinata, Kageyama, Yaku, Lev, Alisa, Daichi, Suga, Bokutovo sestry, Nishinoya, Tanaka a jeho sestra, Tendou.

Ti, co se ještě nerozhodli: Aone, Ushijima, Asahi, Suna, Sakusa, Yahaba, Shirabu, Kenji, Terushima.

Asi byla chyba nechat to na něm. Lepší lidi pozvat nemohl. Normálních lidí tam byla jen hrstka. Neboť mi nepřijde, že by se Tendou z Shiratorizawy počítal mezi normální lidi, nebo Lev s Yakuem...jeden je hyperaktivní a druhý hyper agresivní. Co jsem mohl čekat, když jsem to nechal zrovna na něm, že se vůbec ještě divím, pomyslel jsem si. 

,,Tak co na to říkáš? Tolik lidí bude stačit ne?" optal jsem se jej, když jsem viděl, jak si prohlíží můj seznam. Hodil po mně vražedný pohled. Instiktivně jsem couvl o krok zpět. 

,,Když jsem tě prosil, abys sehnal co nejvíc normálních lidí, rozhodně jsem neměl na mysli Tendoua nebo Tanakovo sestru, která nás přeřve všechny a popis tvé maličkosti je vážně unikátní..."

,,Saeko je fajn a já jí slíbil, že si spolu někdy pořádně zapaříme, tak jsem využil příležitosti." 

,,Jak myslíš, Kuroo tě asi rovnou na místě zabije, jestli se tam něco zničí. Doufám, že aspoň ostatní dospěli." 

,,Ale no tak, proč to bereš tak vážně? Máme si přeci připomenout staré časy a trochu se pobavit, když je zase vše, jak bývalo. Neboj se, všechno bude v pohodě a nezapomeň, že patřím mezi ty normální lidi i já." 

,,Říká kdo? Ten co se nazve neúžasnějším člověkem na světě a pořád má hloupé připomínky, bláznivé nápady a neustále se chová jako dítě. Jsi jeden z posledních, o kom bych si myslel, že je normální. Asi budu muset vzít zpět své tvrzení o Oikawovi." 

Odemkl jsem bytové dveře a vstoupil dovnitř. Slyšel jsem, jak se Atsumu brání a Keiji ho dál poučuje. Nakonec jsem přišel až k nim, abych se na tu scenérii mohl i podívat.
,,Zdá se mi to, nebo jsi zase udělal nějakou hloupost?" optal jsem se, i když odpověď byla očividná. 

,,Ty máš taky klíče?" optal jsem se nazpátek poté, co jsem viděl Bokuta vedle sebe. 

,,No tak když už je můžeš mít ty, proč by je neměl mít i můj přítel, aspoň si teď budeš dávat větší pozor, kde praktikuješ své choutky." 

,,Vy dva jste vážně jako manželé po deseti letech."  řekl jsem a začal se smát. 

,,Tohle není sranda, za těch deset let by byl minimálně desetkrát pohřbený, veř mi." 

,,A co tu vlastně řešíte?" 

,,Lidi, co si přijedou zahrát volejbal, není tam zrovna moc těch normálních." 

,,Neboj, nebude to tak zlé." 

,,Když si vzpomenu na tu sešlost tady, nevím."

,,Dokončil jsi nový příběh?" 

,,Ano, už za týden ho vydají. Což znamená, že v něděli můžeme vyrazit a než nadejde neděle, co takhle ty dva dny zůstat u mě?" 

,,To nezní vůbec špatně." řekl jsem a přitáhl si ho k sobě do polibku. 

,,Vy jste tak sladcí, až je mi z toho špatně." řekl jsem ze srandy.

,,Víš, že když se baví dospělí, děti by měly mlčet a šoupat nohama." 

Pokračování příště...