Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

36.

Ahoj!! Nevím proč, ale poslední dobou ujíždím na téhle písničce a on má prostě boží hlas <3 

Po dlouhé době jsme povečeřeli jako jedna rodina. Chtěl jsem odejít k sobě, ale pak jsem si řekl, že budou rodiče rádi, když přespím. Pomohl jsem matce uklidit a poté jsme si společně s ostatními pustili film. Bylo to fajn. Když film skončil, šel jsem si lehnout do svého starého pokoje. Lehl jsem si do postele a jak jsem se díval kolem, začaly se mi promítat staré vzpomínky, jak jsem sem přivedl Akaashiho a jak byl celý nesvůj, že jsme tu jen my dva a taky to, co se stalo potom. Usmíval jsem se sám pro sebe. kdybych mohl, vrátil bych se zpět do té doby. Stalo se tu toho tolik a má zloba vůči němu se díky tomu postupně zmenšovala. Raději jsem přestal vzpomínat a zavolal Osamuovi. 

,,Ahoj, už jsi tu taky?"

,,Ano, jsem právě u rodičů, potřebuješ něco?"

,,Jen jsem chtěl slyšet tvůj hlas. Nechceš zítra zajít na snídani a doprovodit mě na ten rozhovor?"

,,Moc rád, ale jen když mi řekneš, proč zníš tak divně..."

,,Viděl jsem ho. Jen co jsem přijel, jsem potkal Akaashiho. Myslel jsem, že sebou seknu na místě..."

,,Nemám za tebou přijet?"

,,Ne, ne. Budu v pohodě, jsem taky u rodičů. Ráno ti napíšu, kde se sejdeme."

,,Dobře."

,,Dobrou noc a sladký sny."

,,I tobě, tak zatím." s tím jsem mu zavěsil.

Vždy byl ochotný hned přiběhnout a utěšit mě. Měl jsem ho opravdu rád. Možná jsem ho i chvíli miloval, ale poté, co jsem ho oslovil Keijiho jménem, už jsme neměli tak dobrý vztah...teda spíš kvůli tomu jsme v tom vztahu ani nepokračovali. Jeho hlas mi vždy pomohl. Teď jsem se v klidu mohl ubírat do říše snů. Usnul jsem možná až moc lehce, ovšem sny zrovna příjemné nebyly. Zdálo se mi o tom, jak nás Akaashi přistihl, když jsme se Osamuem líbali. Probudil jsem se, avšak když jsem znovu usnul, tentokrát nás Akaashi přistihl polonahé a připravené na něco ne zrovna přijatelného. S prudkým zvednutím jsem se posadil. Začal jsem se uklidňovat, že to byl jen sen. Jenže i když to byl jen sen, jeho výraz v něm byl tak reálný...tolik bolesti, znechucení, nepochopení, zrady a dalších pocitů. Bál jsem se, že bych tento pohled mohl vidět i ve skutečnosti...

----------------------------------------------------

Na to, že se mám účastnit rozhovoru do časopisu, jsem vypadal vážně příšerně. Snažil jsem se nějak upravit, ale nešlo mi to. Neměl jsem na to náladu. Vlastně jsem tam ani nechtěl jít. Nechtěl jsem dělat vůbec nic. Hlasitě jsem si povzdechl. Stejně musím jít, mám se ještě sejít s Osamuem a bude tam Atsumu. Nakonec jsem poprosil sestry, aby ze mě opět udělaly člověka. Což zahrnovalo dobře padnoucí oblek sčesané vlasy a trochu make-upu na zakrytí kruhů pod očima. Jo teď už jsem se na sebe dokázal dívat i já. Poděkoval jsem jim a vyrazil. 

,,Vypadáš neodolatelně jako vždy, ale přesto vím, že něco skrýváš..." 

,,Kruhy pod očima, protože jsem nemohl spát. Nechce se mi mluvit s dalšími otravnými lidmi...je to unavující." 

,,Tys chtěl být špičkový volejbalista a taky ses jím stal, tak si nestěžuj. I když počkat není to náhodou něčím nebo spíš někým jiným?" 

,,Ne...možná...ne!" 

,,Takže, co tě doopravdy trápí?" optal jsem se ho, ale bylo mi jasné, že je to kvůli tomu, že ho spatřil a možná i kvůli tomu, co se mezi námi stalo.

,,Nevím, je toho tolik. Nevím, kde začít." 

,,Víš co? Najíme se, ty se půjdeš na chvíli přetvařovat s mým bratrem a pak to probereme." 

,,Fajn. kde je vůbec Atsumu?"

,,Přespal u kamaráda. Nebyl ještě ani za rodičema, říkal, že někdo potřebuje jeho společnost víc." odpověděl jsem. Nemohl jsem mu říct, že byl u Akaashiho. i když jsem toho mohl využít ve svůj prospěch, nemohl jsem to udělat. Miloval jsem ho, ale od té doby, co mě oslovil "Keiji" , jsem si uvědomil, že ať už mě má rád jakkoliv, jeho bude milovat napořád a nikdy to nezmizí. 

,,Aha. Nebo vlastně ani nemám hlad, dám si jen kávu a pak se půjdeme najíst, nevadí ti to?" 

,,Vůbec ne." 

Pokračování příště...