Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

82.

Ahoj!!

Věnováno Parker_A děkuji za tvoje spamy hlasů, neskutečně si toho vážím, nejsem si úplně jistá, jestli už jsi sem došla, každopádně tenhle díl je pro tebe <3 

Když jsme se procházeli venku, přepadli nás Saeko s Tendouem. Oba měli v ruce flašku. Osamu si je měřil pohledem, nevypadal na to, že by se chtěl dnešní večer bavit. Za to já bych to uvítal. Prosebně jsem se podíval na svého bratra. Nesouhlasně kroutil hlavou. 
,,No tak Osamu, dlužíš mi to, za to že jsi proti mě poštval Yakua." pošeptal jsem a vtiskl mu polibek na tvář. 

,,Tak fajn." řekl jsem, i když jsem vážně na alkohol neměl náladu nebo spíš na pití alkoholu s Tendouem. Sedli jsme si do trávy. Saeko byla výřečná jako vždy, což mi teda dvakrát nevadilo. Bavilo mě poslouchat její historky. Ta byla snad u všeho a vždy to uměla tak dobře vyprávět. I v napodobování lidí byla dobrá. 

,,Počkej, takže jsi vážně přistihla Kageyamu s Hinatou při tom?" začal jsem se smát. Asi nejsem jediný, kdo rád ruší lidi v peprných chvilkách. 

,,Jo nebo oni měli zrovna soustředění a brácha chtěl, abych jela s nima. Ten pocit, když se večer procházíš po chodbě  a najednou slyšíš, jak můj bratr vyvádí, jako by ho někdo na nože bral, pak slyšíš další křik, tak běžíš k tomu a vidíš ty dva v tom nejlepším. Ryuu z toho omdlel a já ho musela odtáhnout. Ale kdybyste viděli ten pohled Tobia. Doslova nás řezal na kousíčky. A samozřejmě se o pár dveří dál musel ozvat i taťka s mamkou "Děcka, přestaňte tak křičet, ostatní chtějí spát!" Kdybych měla po ruce mobil, vyfotila bych je." vyprávěla se smíchem Saeko. 

,,No já bych mohl vyprávět, kolika lidem jsem to přerušil, i když nechtěně, ale to bychom tu byli až do rána. A co ty Tendou máš taky nějakou vtipnou histroku? Nebo jak jste se vlastně dali dohromady s Ushijimou?" optal jsem se jej. Byl už přiopilý, takže neměl problém nám to sdělit. 

,,Když jsme byli ve třetím ročníku, Shiratorizawa pořádala výcvikový tábor, kde byl i Tsukki. Wakatoshi se chodil dívat na jejich tréninky. Já tam chodíval také, abych mohl ty mladší trochu poškádlit. A jeden den musel trenér vynechat a něco si zařídit, tak se nabídl, že ho zastoupí a přes noc vymyslí, nějaký plán. Dělal jsem, že o ničem nevím a také tam zůstal. Když se schylovalo k půlnoci, šel jsem ho najít. Byl v klubovně zahalenej v papírech...to doslova. Spal na stole, teda aspoň jsem si to myslel. Chtěl jsem mu počmárat obličej, ale než jsem se k tomu dostal, najednou se zvedl, chytl mě za ruku a stáhl na sebe se slovy, že mě čekal a prostě mě začal líbat a já už nechtěl nikoho jiného." zasněně vyprávěl. 

Ushijima má vážně divnej vkus, pomyslel jsem si. I když já nemám co říkat, když miluju svého bratra. Vyprávěli jsme si různé historky, dokud obě flašky nebyly prázdné. Poté jsme se motavým krokem vydali zpět a nešetřili jsme smíchem. Dostal jsem se k sobě na pokoj. Zmohl jsem se jen na spadnutí do postele. Nic víc. Osamu si lehl na tu druhou, protože mu ten alkohol nějak nesedl. Zavřel jsem oči a pomalu usínal. 

Zaslechl jsem, jak se dveře od našeho pokoje pomalu otevírají. Nuceně jsem otevřel oči, ale z toho alkoholu se mi všechno pořád motalo a já viděl rozmazaně. Nakonec jsem to nechal být a snažil se znovu usnout, když v tom jsem zaslechl své jméno. Snažil jsem se najít odkud šel ten hlas. Ale pořád se mi vzdaloval. 

,,Atsumu...pojď za mnou, čekám ve sprchách." zaslechl jsem podivně chraptivej hlas. Byl jsem úplně mimo, ale přesto jsem se tam nějak dobelhal. Přišel jsem tam a už jsem vnímal o něco lépe. Nevím proč, ale všechny sprchy byly puštěné a přitom tam nikdo nebyl. NIKDO!! TAK PROČ JSEM TU JÁ? 

,,A-tsu-mu! Copak tady děláš takhle sám?" zaslechl jsem za sebou opět ten chraptivě strašidelnej hlas. Neodvážil jsem se otočit. 
,,Přišel jsi za mnou? Chceš si hrát?"

 Křečovitě jsem stiskl své prsty v pěst a byl připravený vzít nohy na ramena. Když to znova vyslovilo moje jméno, našel jsem odvahu se otočit, ale nic tam nebylo. Pak jsem na své tváři cítil ledový dotek...jako by se mě dotkla smrt. Neměl jsem ani tu námahu se otáčet, s hlasitým křikem jsem vyběhl pryč ze sprch a utíkal do našeho pokoje. Jakmile jsem byl uvnitř, zamkl jsem a málem jsem dostal infakrt, když jsem ucítil dvě silné paže kolem mého pasu. Díky bohu to byl Osamu...pořád opilý Osamu.

Pokračování příště...

Tak snad se vám dnešní díl líbil :DDD 
S láskou Vaše Tsukki <3