Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

3.

Ahoj!!

Věnováno Anikk23 mé nejoblíbenější autorce <3 

Když jsme dokoukali další díl seriálu, šel jsem domů. Přemýšlel jsem nad celou tou situací a vůbec se mi to nelíbilo. Co když Bokuta jen brzdím? Co když chtěl nějakou z těch nabídek přijmout a neudělal to jen kvůli mě? Cítil jsem se mizerně. Možná bych ho měl víc podpořit v tom, aby nějakou tu nabídku přijal. 

Jo jasně Keiji, to je opravdu skvělý nápad a až nějakou doopravdy přijme, co budeš dělat? Opustíš matku nebo opustíš jeho? A jak to uděláš? Bokuto přeci není tak hloupý, co když přijde na to, co s děje? Co pak uděláš? Dokázal bys bez něj vůbec žít? V mé hlavě bylo hned několik nevyřčených otázek, na které jsem ještě neměl odpověď. 

Odemkl jsem dveře od našeho bytu a vstoupil dovnitř. Odložil jsem si kabát a tašku s učením a namířil si to za Bokutem, kterého jsem našel v kuchyni. Seděl u stolu. Hned jak zaregistroval mou přítomnost, s jedním povytáhnutým obočím se na mě tázavě zahleděl. Napodobil jsem ho, ačkoliv jsem netušil, co po mně chce. 

,,Každý den se vracíš ze školy později a později..." řekl jsem naštvaně. Ne že bych byl nějak žárlivý, ale poslední dobou je nějaký divný a nechci ani pomyslet na to, jak se schází s někým jiným. Někde v hloubi jsem věděl, že by Keiji nikdy nic takového neudělal, ale i tak jsem měl na jazyku připravenou tu nehezkou otázku. 

,,Proč ten divný tón? Podezříváš mě snad z toho, že jsem ti nevěrný, protože jestli bereš nevěru i to, že se každý den po škole scházím se svou matkou, tak je to divný..." řekl jsem a hrál na oko uražného. 

,,Promiň, když já si pořád říkám, jestli tě vztah s takovým idiotem neomrzel..." 

,,Nenazývej se idiotem. Chtěl jsem ti to říct, ale zapomněl jsem. Budu k ní teď nějakou dobu chodit, táta je věčně na pracovních cestách a ona je tam pořád sama, tak jsem jí chtěl dělat společnost." řekl jsem a snažil se to uhrát na samotu a ne nemoc. 

,,V pořádku. A proč nejde k nám, když je teď sama?" optal jsem se. Sice společné žití s tchýní jsem neviděl jako úplně ideální nápad, ale na druhou stranu jsem ji tam také nechtěl nechávat samotnou. No a možná jsem si to chtěl tak trochu vyžehlit za to nehezké podezřívání Keijiho. 

,,Víš, jak je tvrdohlavá. Myslela by si, že je na obtíž a stejně by tu vydržela možná tak den. Bude ti vadit, když ji budu navštěvovat dál?" optal jsem se ho pro jistotu. 

,,Ne vůbec ne. Taky jsem ti chtěl něco říct...od zítřka budu mít tréninky každý den, takže se budu vracet trochu později. 

,,Dobře. No a než úplně odbočíme...vážně sis myslel, že bych ti dokázal být nevěrný?" 

,,Ne...ani jsem na to nechtěl narazit, i když jsem měl tu otázku na jazyku, ale ty jsi až moc chytrý a vždy na to přijdeš dřív, než to stačím vyslovit. Teď si určitě budeš myslet, že ti nevěřím..."  řekl jsem smutně. Vím, jak něco takového dokáže otřást vztahy.

,,To si rozhodně nemyslím ani myslet nebudu a můžu tě i ujistit, že bych ti to nikdy neudělal, ať už bys mě štval sebevíc, což neděláš a ani kdyby se naše cesty rozdělily, bych nemohl být s nikým jiným. Na světě totiž není nikdo, kdo by mě očaroval tak jako ty a už vůbec nikdo, kdo má tak dokonalý zadek jako ty." 

,,Počkat, to si ještě začnu brát osobně. To se mnou chodíš jen kvůli mému pozadí?" 

,,Ne hlupáčku, ale přesně kvůli takovým roztomilým reakcím. Jsi pro mě ten neúžasnější a nejdokonalejší člověk na světě. Miluji tě, Koutarou." 

,,I já tebe, Keiji." řekl jsem a nahl se k němu pro polibek.

Pokračování příště...