Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

19.

Ahoj!!

Zničehonic se mi rozsvítil display telefonu. Podíval jsem se na něj a viděl tam zprávu od Keijiho. Zpočátku jsem se bál rozkliknout naší konverzaci, jelikož jsem byl v poslední době na pochybách. Jak se ukázalo...tak oprávněně.

Me:
Keiji, prosím...

Řekni, že tomu nevěříš...

Nikdy bych ti nic takového neudělal.

Ty to víš.

Já vím, že jsme od sebe moc daleko a nemůžeš si tím být jistý, ale takhle to opravdu není.

Nevím, co ti Atsumu řekl, ale já a Osamu jsme jen přátelé.

Prosím odepiš.

Hrozně moc mi chybíš.

Prosím Keiji..

Miluji tě a nikdy bych nemiloval nikoho jiného.

Láska na celý život:
Nevěřím tomu, ale už bys měl přestat...

Me:
Přestat s čím?

Láska na celý život:
Uz by ses měl přestat starat o mě a začít žít svůj sen.
Pamatuješ si, co jsem ti řekl v den odjezdu?

Me:
Jak bych mohl zapomenout...ale řekl jsi toho tolik a jedna z věcí byla, že mě miluješ a nikdy nepřestaneš...

Láska na celý život:
Ano a to se nikdy nezmění, ale taky jsem řekl, že každý máme jiný sen. Oba jsme si zvolili a tak bychom měli oba začít žít svůj sen, nemyslíš? Takže už od ostatních nevyzvídej, co se mnou je a začni konečně pořádně žít a užívat si...

Me: 
Rozcházíš se snad se mnou?

--------------------------------------------------

Na poslední dotaz neodpověděl. Byl jsem vykolejený a hrozně zmatený, proč poslední dobou "mluvil" jen v hádankách. Znamená to tedy, že je konec nebo ne? Kdo se v něm má vyznat? Takhle mi vážně moc nepomáháš, Akaashi. Povzdechl jsem si. Ovšem něco na tom bylo. Přijel jsem sem, abych mohl hrát volejbal jako profesionál a při tom se mu mimo tréninky vůbec nevěnuji. Měl bys to změnit! Teď to budeš potřebovat, abys na něj pořád nemyslel, tak se snaž Bokuto! Snažil jsem si dodat trochu odvahy, abych neupadl do depresí z nejspíš právě procházejícího rozchodu, jestli jsem jej dobře pochopil. 

---------------------------------------------------

Mezitím u Akaashiho: 

Držel jsem mobil a díval se na poslední zprávu, kterou mi napsal. Nemohl jsem na to odpovědět. Bylo to tak, ale přesto jsem mu to prostě nemohl napsat. Ukáplo mi pár slz, ale opravdu jen pár. Mám pocit, že jich víc už snad ani nemám. Musel jsem se vzchopit a také začít žít. Pořád musím dodělat školu a postarat se o matku. A pak bych snad jednou opravdu mohl začít psát příběhy nebo kreslit mangy. Proč se do jedné nepustit hned, pomyslel jsem si. Musím se nějak odreagovat. 

Když jsem si připravil vše na kreslení, někdo se uráčil mě vyrušit zvonkem. Šel jsem ke dveřím a celkem mě překvapilo, když jsem před domem viděl Kurooa s Tsukkim, jak se drží za ruce. Dobře tak Kenmovo pauza nejspíš skončila úplně. Pozval jsem je dál. 
,,Co vás sem přivádí?" 

,,Tak mě napadlo, že by nebylo od věci tě jít zkontrolovat." odpověděl Kuroo.

,,Jo a taky se pochlubit novým přítelem, rád tě vidím Tsukki."

,,Vypdáš děsně, ale pořád ne tolik jako popisoval on, taky tě rád vidím."

,,Díky, Tsukki..."

,,No někdy musí člověk začít znovu, Kenma mi už před delší dobou napsal, že se ke mně nechtěl nikdy vrátit zpátky a nebylo to kvůli Tsukkimu, ale chtěl dělat to, co nejvíc miluje a tak hezky upřímně napsal, že by mu na mě nezbyl čas..." řekl a drbal se na týlu. Bylo vidět, že to ještě není tak zcela za ním. 

,,Dobře, v tom případě, když jsi ho nechal jít, jistě pochopíš...udělal jsem to samé s Bokutem, ne úplně tak doslovně, ale myslím, že mu to časem dojde." 

,,Co že jsi udělal?" najednou vyhrkl a kdyby ho Tsukki nedržel za ruku, možná by po mně skočil.

,,Napsal mu, ať konečně začne žít svůj sen a přestane se o mě starat." 

,,Ale vždyť, vy dva jste pro sebe jako stvoření...zničí ho to."

,,To se o tobě a Kenmovi říkalo taky a jak jste dopadli? Nezničí ho to, pomůže mu to. Když se teď nemusí starat o mě, může konečně začít realizovat svůj sen na sto procent." 

,,A to jsem chtěl, abys s námi jel na jeho první zápas..."

,,Promiň, že ti kazím plány, ale myslím, že stejně nebudu moci." 

,,Vážně si myslíš, že mu odloučení od tebe pomůže? A co budeš dělat ty? Jak to chceš s tím vším zvládnout?" 

,,O mě se bát nemusíš. Já se s tím nějak srovnám..." 

Pokračování příště...