Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

55.

Ahoj!!
Pardon, nevím proč, ale pátky pro mě začínají být tragické, nikdy nic nenapíšu :/ 

Objal jsem ho, neboť mi to přišlo vhodné. Vypadalo to, jako by se měl každou chvíli zhroutit.
,, Vzdáváš se moc rychle, takového tě neznám. A buď rád, že mě tu máš, mám na to tak tisíc nápadů. Asi bych to měl dopsat za tebe. Co třeba: "Chci být zase tvým!" to nezní špatně, ne?" optal jsem se jej, když jsem ho přestal objímat. 

,,Ne, vlastně je to až moc dobrý, děkuji. Možná bys to vážně měl dokončit ty." řekl jsem a věnoval mu úsměv. 

,,Ne raději to nechám na tobě, pokud nechceš vydat mangu o tom, jak se učí kreslit děti ve školce, takhle by totiž vypadaly mé kresby a to těm dětem možná ještě křivdím." 

,,Ty jsi pako, zase tak hrozně nekreslíš a měl jsi dobrého učitele, ne?" 

,,Jo to měl, ale já patřím mezi ty případy, kterým nejde pomoc. Vidím, že jsem ti zlepšil náladu, tak se asi půjdu věnovat bratrovi, pokud to nevadí. Kdybys chtěl pomoc, víš, kde mě najdeš. Jen raději před tím zaklepej..." řekl jsem a nevinně se usmál. V další vteřině jsem zmizel z jeho pracovny. 

Jo tohle pako mi vždy dokázalo zvednout náladu. Někdy si říkám, že kdybych potkal dřív jeho a neznal Bokuta, možná bych se mu otevřel tak jako právě Bokutovi. Strávili jsme spolu hrozně moc času a vždy nám bylo dobře. Ale ne až tak dobře jako s Bokutem. Oblíbil jsem si i jeho rýpání, dokonce mi nevadilo ani to věčné osahávání a přihlouplé řeči. Bude mi to chybět. Usmál jsem se pro sebe a začal se věnovat své práci.

Možná bych mohl uskutečnit něco, co se dřív stalo a spojit to s něčím novým. To nezní jako špatný nápad. Kde jsme to vlastně začali? Tréninkový výcvik. Tam jsem poprvé sám od sebe udělal malinký krůček v podobě sušení Bokutových vlasů a tím spustil ty ostatní věci. Tam jsme se poprvé políbili, poprvé vedle sebe spali. Tam jsem si uvědomil, jak hrozně moc ho miluji. Jak hrozně rád bych se tam vrátil. Třeba by tu mohla být možnost. Dostal nás tam přeci Kuroo, mohl by nás tam dostat znovu. I když to bych asi taky měl nechat na později. Uvidíme, jak se věci vyvinou.

------------------------------------------------------------

Zašel jsem se podívat za rodiči a sestrami. Stále se mě držela dobrá nálada a já ji rozhodně neskrýval. Chtěli jsme zavzpomínat, a tak nás mamka vzala do restaurace, kde jsme obědvali jako celá rodina. Samozřejmě u toho nechyběly vtipné historky, co jsme prováděli, když jsme byli malí. Bylo fajn poslouchat, jak mi sestry dělaly samé naschvály. Jenže mamka tak hloupá nebyla a věděla, že jsem nic z toho neudělal, pořád se mě před nimi zastávala a sestry mě díky tomu pojmenovaly "maminčin mazánek". 

,,Myslím, že už bychom mohli přestat. Cítím se fakt trapně, když slyším, jak mě mé vlastní sestry šikanovaly..."

,,My tě šikanovali? To je příliš silné slovo...jen jsme tě škádlili. Jakmile jsi začal chodit a mluvit, dostal jsi všechno, co jsi chěl a pořád sis chtěl hrát a byl jsi otravný, tak co jsme měli dělat?" začali se obě bránit naráz. 

,,Rozhodně by pomohlo být trochu milejší..." řekl jsem se smíchem. 

,,Jo pořád jsi stejně otravný. No ale pro to jsme tu teď, chceme ti vše vynahradit. Pomůžeme ti vyrovnat se s těžkým obdobím..." 

,,No zdá se, že není až tak těžké..." řekl jsem tiše. Najednou se zraky všech upnuly na mě.

,,To už sis stihl někoho najít?" vyhrkla Kaori. 

,,Není to ten šedovlasý kluk se kterým ses objímal před budovou, kde jsi měl rozhovor?" optala se Kiyomi. 

,,Ne a ne. Osamu je můj dobrý přítel a já včera byl skoro celý den s Akaashim. Zprvu jsme si vyměňovali názory, pak se něco stalo a já pochopil, že ho stále miluji..." 

,,Fajn, tak v tom případě ti pomůžeme obnovit váš vztah." 

Sice nevím, jak by to chtěli udělat, ale bylo to od nich milé, aspoň se nemusím bát, že Akaashiho zabijou, až jim ho budu představovat. 

,,Je hezké vás vidět, jak si spolu rozumíte, sice už jste dospělí, ale já vás vždy budu brát jako mé malé děti." najednou řekla mamka a měla slzy na krajíčku. 

,,Chtělo by to rodinné objetí a fotku..." řekl jsem s úsměvem a hned tak začal činit. 

Pokračování příště...