Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

73.

Ahoj!!

Vyšli jsme ruku v ruce společně z autobusu. Na to, jak bylo v autobuse "klidně" , venku to doslova zavládl chaos. Ostatní si mezi sebou začali vyměňovat své názory. Samozřejmě mezi nimi nechyběl Atsumu s Oikawou. Ti z nich byli nejhlučnější. Pokračovali v předešlé hádce, která začala u mě doma. Dohadovali se o tom, co znamená práva láska a čí láska je pravdivější. Byli opravdu jako malé děti. Na druhou stranu pořád lepší tyhle děti než ty sexu chtivé bestie, které nemají kousek studu vykonávat svou touhu kdekoliv, jakkoliv a před kýmkoliv.

,,Jak můžeš říct, že miluješ víc a opravdově...nemůžeš počítat lásku k sobě." namítl Oikawa.

,,Říká někdo, kdo o sobe tvrdí, že je nejdokonalejší bytost na světě. Jsi vážně natvrdlý, když si myslíš, že bych srovnával lásku k sobě s tou tvojí k tvému drahému Iwa-chanovi..." 
Prostě ho ignoruj, je to jen idiot, co se tě snaží vyprovokovat, tak si zachovej chladnou hlavu.

,,Fuj! Neoslovuj ho tak a už vůbec ne tím tvým slizkým tónem. A jsem dokonalý právě díky Iwa-chanovi. On je moje dokonalost, on je moje všechno. Bez něj bych nebyl nic, jenže to bys ty nepochopil..." pořád do něj rýpal, jako by se ho snažil vyprovokovat.

,,Věř mi, chápu to až moc dobře..." bránil jsem se, ovšem ne jemu, ale svému vzteku. Nechtěl jsem ho pustit ven. Jenže jeho ignorovat prostě nešlo.

,,Jak bys asi mohl?" nadhodil zvědavým tónem. On něco tušil. 

,,Protože přesně tohle je pro mě můj bratr, idiote." křikl jsem podrážděně. 

,,Tušil jsem to, upřímně jsem za vás rád." s úsměvem prohlásil Oikawa. Prostě to jen chtěl slyšet. 

,,Měli byste toho popichování nechat, než vám vaše drahé polovičky utečou." řekl jsem. Najednou si mě odtáhl stranou. Koutkem oka jsem zahlédl jejich vystrašené výrazy.

,,Když už ses vmísil do konverzace, kdy to plánuješ udělat?" optal se Oikawa. 

,,To ještě nevím. Asi se pak stavím na pokec, hlavně to nikomu neříkej, nidko krom vás to neví a když budeš hodný, nikomu nic neřekneš a nebudeš tolik škádlit Atsumua, dám ti jako prvnímu přečíst báseň pro Bokuta." navrhl jsem. 

,,Neboj, jen jsem chtěl, aby si Atsumu trochu ulevil a nemusel to před námi tajit. Vím, jak je pro tebe tenhle týden důležitý." 

,,Děkuji." hlesl jsem a vydal se zpět za Bokutem. Vešli jsme dovnitř. Už jsem zapomněl, jak je tohle místo velké. Stáli jsme uprostřed haly. Nejdřív dal Kuroo ostatním kázání, ať se chovají slušně a zbytečně neničí nábytek a nějaké další řeči. Moc jsem neposlouchal, neboť jsem se ztratil v Bokutovo radostí rozzářených očí. 

,,Než se rozutečete, napiště své jména k číslu pokoje, kde chcete být. Upozorňuji, v každém pokoji jsou jen dvě postele a taky tu máme jedno pravidlo, nikdy nevstupujte bez zaklepání do cizího pokoje." řekl rázně Tsukki. Už jsem zapomněl, že se od Kurooa naučil, jak vyjádřit své emoce. 

Ostatní se ihned rozeběhli k papíru a kdyby si Kuroo neodchytl Tsukkiho, asi by ho ušlapali. Nechali jsme ostatní, ať se tedy zapíšou. Mezitím k nám přišel Kuroo s Tsukkim. 

,,Tak jak se tu cítíte, po takové době?" optal se Kuroo. 

,,Skvěle, už se těším až si prohlédnu, jak jste to spolu předělali." 

,,No vlastně to měl na starost spíš Tsukki. Kdybych to měl dělat já, myslím, že by to skončilo demolicí." zasmál s Kuroo. 

,,Jinak o pokoj se starat nemusíte, máte ten samý, co minule a kdybyste cokoliv potřebovali, budeme hned vedle." sdělil Tsukki s upřímným úsměvem. 

,,Láska dělá divy." řekl jsem nahlas svou myšlenku. 

,,Měli bychom si jít vybalit a dohlédnout na ostatní." namítl Tsukki a vydal se k pokojům. 

,,Jsem tak rád, že jsme tu zpět. Vrací mi to všechny ty krásné vzpomínky." 

,,O nic jiného mi ani nešlo, ale tenhle týden si uděláme ještě lepší a večer bychom mohli pokračovat, co na to říkáš?" šeptl jsem do ucha a nenápadně mu stiskl zadek. 

,,Keiji." hlesl jsem unešeně. Ani po takové době mě nepřestával udivovat. 

Pokračování příště...