Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

46.

Ahoj!!

,,Co prosím? Vypadá to, že by ses vážně měl prospat, abys nemluvil takhle z cesty." řekl jsem a políbil ho na čelo. 

,,A kam jdeš ty?" optal jsem se jej. Snad jsem ho tím nějak nenaštval. Popravdě líbal lépe než kdokoliv jiný. 

,,Do kuchyně začít chystat něco k jídlu, nevím, kdy se vrátí Keiji a nechci, aby dělal všechno on." 

,,Já klidně uvařím..."

,,Ne, odpočiň si a třeba můžeš přijít na nějakou radu, jak se mám zlepšit." řekl jsem se smíchem, aby si nemyslel, že jsem se urazil.

Jen jsem potřeboval být na chvilku o samotě, abych se mohl začít radovat jako dítě, že se mi nejspíš pomalu a jistě plní můj sen. Došel jsem do kuchyně. Otevřel jsem ledničku a prohlížel si její obsah. Bylo tu spoustu věcí a já nevěděl, co přesně uvařit. Chtělo by to pomoc. Ovšem než jsem stihl cokoliv udělat, přišla mi zpráva od Keijiho, že je na cestě domů. Nechal jsem všechny věci stranou a připravil kafe. Chviličku na to se ozvaly klíče ve dveřích.

Když jsem přišel, už na mě čekala moje osobní zpovědnice s připravenou kávou. Jen jsem nevěděl, zda mu můžu říct i tohle. Co když je na něj pořád naštvaný a co když se teď naštve na mě? Ovšem když jsem si přisedl, culil se na mě od ucha k uchu. Co se tu stalo?
,,Proč se tak křeníš?" optal jsem se jej.

,,Kde jsi vzal ten flek na krku?" optal jsem se nazpátek.

,,Já se ptal první..."

,,No když jsi tu nebyl, trochu jsme si se Samuem povídali a já se pak prokecl a musel mu vysvětlit, o co jde. Takže se o všem dozvěděl..." odpověděl jsem mu.

,,To ale není zdaleka všechno, že?"

,,No nějak se stalo, že jsme se políbili a pak jsem ho začal líbat a momentálně se cítím tak hrozně šťastně. A ty...jak šlo mluvení s Bokutem? Nepamatuji se, že bych ti teď někdy udělal flek na krku..." řekl jsem na oko překvapeně, avšak podle jeho výrazu jsem tak nějak tušil.

,,No...hádali jsme se, řekl jsem mu i to, že za vsechno můžu já a ne ostatní, tak ať si nevybíjí zlost na Osamuovi a jiných, a když jsem se mu snažil vysvětlit, proč jsem to udělal a proč to nemohlo být jinak, nechtěl to pochopit. Byl tak vytočený, že jsem se chvíli bál, že mě snad i uhodí...jenže v tom momentě se to zvrtlo a začali jsme se líbat a nezůstalo jen u toho...podrobnosti ti snad říkat nemusím?"

,,Ne díky, nemám zájem. No a co to teď znamená?"

,,To kdybych věděl. Nevím, jestli to teda pochopil a nevím, jaký to teď bude mezi námi. Nechal jsem mu vzkaz a odešel jsem. Vlastně ani nevím, jestli to bylo správný..."

,,Jako co? Že jste se spolu hned vyspali, protože jste ani jeden očividně nedokázal zabránit té touze, co vás tak dlouho sužovala? Už jste to udělali, tak nemysli hned na nejhorší. I když se to bude snažit skrýt jakkoliv, miluje tě, stejně jako ty jeho. Měl bys asi začít kreslit pokračování..." 

,,Jen si tak říkám, jestli to neublíží Osamuovi..."

,,Myslíš si, že k němu stále něco cítí?"

,,Nevím, ale byl po jeho poku tři roky stejně jako ty po mém, jenže u nich to bylo víc v tom romantickém smyslu..."

,,Neublíží, od toho jsem tu já...ukážu mu, že i nemožné je možné. Navíc z těch tří let, jak říkáš, jim vztah vydržel sotva půlrok. Bude rád, když budete zase spolu. A pokud ti to nevadí, nechci být u rodičů a nechci, aby tam byl Samu, tak než se dáte dohromady, možná nás tu uvidíš častěji." 

,,Nemáš doufám v plánu mi zneuctít celý byt, že ne?" 

,,Teď už ne, postačí nám pokoj." 

,,Fajn, jen mě asi radši upozorni, než se k tomu začne schylovat. Sice jsme mezi sebou hodně otevřený, ale myslím, že tohle vynechám." řekl jsem se smíchem. 

,,Nemusíš se bát a děkuji, jsi zlatíčko." 

,,Takhle už bys mi říkat neměl, mohl by si to špatně vyložit." opět jsem se smál. 

Pokračování příště...