Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

66.

Ahoj!!

Myslel jsem, že u nich zůstanu až do večera, ale nevydržel jsem to.Takže jsem nakonec odešel po nějakých dvou třech hodinách.Asi bych umřel na záchvat smíchu tím, jak Oikawa neustále provokoval Iwaizumiho. Buď mu to vracel v posteli...co si budeme povídat Oikawa celkem působil jako masochista...nebo mě nenapadá jiné vysvětlení, jak by s ním mohl vydržet tak dlouho. A když jsem tenkrát tvrdil o Atsumuovi, že je horší než Oikawa, opravdu jsem se spletl. Každopádně i tak jsem je měl rád. Usmál jsem se pro sebe. 

Cestou domů jsem se stavil v klenotnictví, abych omrkl pár pěkných kousků. Pak budu muset nějak zjistit velikost prstýnku. Propadl bych se hanbou, kdybych vybral moc malý nebo naopak velký. Tolik krásných kousků se tam na mě lesklo a já váhal, který z nich si vybrat. Všechny prsteny byly ozdobeny krásnými kamínky, ale pochyboval jsem, že by Bokuto chtěl nosit na ruce prsten s tímto zdobením. To bylo spíše pro ženy. Proč mě nenapadlo se zeptat Iwaizumiho?  Prohlédl jsem si ty míň zdobené a nakonec jsem si nechal jeden z nich zamluvit.

Poté jsem šel rovnou domů, kde na mě čekali ti dva. Přemýšlel jsem, jestli si rovnou nemám najít jiné bydlení, když tohle mi okupujou ti dva. A to myslím doslovně, když jsem dnes ráno na Atsumuovi viděl své triko. Vešel jsem do ještě svého bytu a vyzul si boty. Došel jsem do kuchyně, kde jsem si ihned začal připravovat kafe, kdežto jsem najednou zaslechl velice zvláštní zvuky, které šly z mého patra. Šel jsem trochu blíž, což byla ta nejhorší věc, co mě mohla napadnout. Ti dva si to nejspíš rozdávali...počkat co? Proč jsou sakra v mé pracovně? Přemýšlel jsem, zda je mám vyrušit a riskovat tím psychickou újmu na celý život nebo počkat někde, kde nic z toho neuslyším a vyřídit si to s nimi později. Druhá možnost byla lepší. Šel jsem si dát sprchu.

Když jsem se vrátil, oba už seděli v obývacím pokoji. Výraz v jejich tváři při mém spatření byl komický. Oba rudí až po uši. Nejspíš toho měli dost na jazyku, ale ani jeden se neměl k tomu, aby něco řekl. Osamu se koukal celou dobu po místnosti a obdivoval jistě každou skulinku, které si předtím nevšiml. Jinými slovy dělal, že tam není.
,,Děje se něco?" optal jsem se schválně.  

,,Jak dlouho tu jsi?" optal jsem se na zpět.

,,Dost dlouho na to, abych slyšel, co jste dělali a kde jste to dělali...že všech těch místností, co tu jsou, sis musel vybrat mou pracovnu?"

,,Proč mám pocit, že je ta otázka mířená na mě? A nedělali jsme to, co si myslíš..."

,,Protože nevěřím tomu, že by Osamua napadlo jít do mé pracovny a sprznit ji. Takové nápady zahrnuje jen tvá mysl. Atsumu, tohle by ti nesežralo ani malé dítě. To je jedno, chci jen říct, že až tohle příště budete chtít podniknout, vyberte si jiné místo než mou pracovnu a ložnici a nebo si přejte, abych to neslyšel či toho nebyl svědkem."

,,Fajn přiznávám se a slibuji, že tvou pracovnu už nikdy nepoužijeme. Jak bylo u Oikawy?"

,,Celkem fajn a taky se tam ukážou, ale prosím žádné dohady."

,,No tak to bude asi těžké, smoothie mi před hodinou potvrdili účast."

,,Raději se ani nebudu ptát, koho jsi tou přezdívkou myslel..."

,,Pro nechápavý je to Kageyama s Hinatou...ti dva Oikawu také moc nemusí."

,,Pro nechápavý? No tak se budou muset spřátelit a ne že je budeš štvát proti sobě, známe se."

,,S tebou není žádná sranda."

,,Říká někdo, kdo před chvílí používal mou pracovnu pro sexuální hrátky. Doufám, že je v té místnosti všechno tak, jak to bylo."

,,Neboj, zas tak neohleduplný nejsem. Vím, jak moc je to pro tebe důležité."

,,Ty se mě snažíš rozesmát, že? Neprohlížel sis u toho nákresy, že ne?"

,,Věř mi, na to nebyl čas."

Pokračování příště...