Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

44.

Ahoj!!

Bokuto
Akaashi
Atsumu
Osamu

,,Nemysli si, že tě nechám odejít, dokud mi to nevysvětlíš." řekl jsem ostře a nepouštěl jeho ruku. Nechtěl jsem být znovu neprávem obviněn a jestli Akaashiho slova byly směřovány na něj. Musel jsem vědět, proč jsem mu vlastně ubližoval. Myslel jsem, že zrovna on by byl šťastný, kdybych byl šťastný, ať už to mělo být s kýmkoliv.

,,Já si zase nemyslím, že bys byl připravený na to slyšet další bolestivou pravdu. A taky si nemyslím, že jsem připravený o tebe přijít. Protože když ti to řeknu, budeš že mě znechucený a o to vážně nemám zájem, tak mě prosím nech být a zapomeň, že jsem vůbec něco řekl." doslova jsem jej prosil se slzami v očích a snažil se vyprostit z jeho sevření. Jenže čím víc jsem se snažil, tím pevnější jeho stisk byl.

,,Tak teď nevím, jestli jsem udělal něco já nebo ty, když mi tvrdíš, že budu tebou znechucený. Jsi přece můj bratr, nikdy bych tě tak neviděl, tak mi to prosím řekni. Jestli ti nevědomky ubližuji, chci s tím přestat." řekl jsem odhodlaně a snažil se zakrýt strach. Nemohl jsem přijít i o něj, ale bez pravdy ho nikam neopustím. Nechci, aby to jednou dopadlo stejně, jako jedna lež mezi Bokutem a Akaashim.

,,Dobře, jak myslíš...varoval jsem tě. Víš proč jsem byl na dně, když jsi byl s ním nebo s kýmkoliv jiným? Protože jsem jen sobecký a zvrácený hajzl, který nepřeje svému vlastnímu bratrovi štěstí s nikým kromě sebe. Miluji tě a vždycky jsem tě miloval a záviděl jsem všem, komu jsi věnoval větší pozornost než mě. Vždycky jsem tě miloval, ale nikdy jsem neměl odvahu na to se ti vyznat. Myslím, že moc dobře chápeš proč, když máš teď na tváři zaskočený výraz. Teď mě pusť!" křikl jsem. Nechtěl jsem sledovat, jak se jeho výraz začne kroutit znechucením, ale on mě stále nepouštěl. Sklopil jsem pohled a snažil se zadržet slzy.

,,Tsumu, bolí mě, že sis o mně myslel něco takového a ještě víc mě bolí, že jsem si toho nikdy nevšiml. To, co jsem se dozvěděl...nevím, jak to brát, ale pamatuj si, že bych tě nikdy nemohl nenávidět za tvou lásku."

---------------------------------------------------

Skončili jsme polonazí v posteli. Ne, že by mi to vadilo...kdyby ano, už bych ho dávno zastavil...ale vážně chtěl zrovna tohle? Musel jsem se ujistit. 
,,Koutarou, vážně tohle chceš? Ještě před chvíli jsem si myslel, že mě budeš chtít spíš uhodit." ke konci jsem ztišil hlas a jen sledoval, jak se jeho tvář křiví do nehezké grimasy. 

Trochu mě zaskočilo, že si tohle myslel.
,,Pamatuj si, že bych tě nikdy nebyl schopen uhodit, ať už bys mi provedl cokoliv. A ano chci to...ani nevíš, kolikrát jsem si tohle představoval během těch tří let." hlesl jsem a znovu se rty vrhl na jeho nahou hruď. Připadal jsem si jako upír lačnící po jeho těle. A jelikož jsem nedokázal být zdrženlivý, obešel jsem to bez jakékoliv přípravy a pronikl do něj. Bolestně vykřikl mé jméno.

Dobře, tohle bolelo, ale zasloužil jsem si to a nakonec to netrvalo dlouho a bolest ustala. Přivlastnil jsem si jeho rty a rukama bloudil po jeho zádech. Zdál se mi vypracovanější než posledně, což mi tedy vůbec nevadilo. Nakonec jsem neodolal a rukama sklouzl až k jeho dokonalému pozadí, které jsem na něm po jeho očích měl nejraději. Pořád tak skvostné, jak si pamatuji. Pevně jsem jej stiskl, čímž jsem si vysloužil tvrdší příraz. I když jsme byli bez sebe tak dlouho, naše těla se sehrála tak dokonale, jako bychom byli spolu každý den. Miloval jsem tu souhru. Miloval jsem jeho. Miloval jsem sex s ním. Doufal jsem, že tohle už nikdy neskončí. Snad bychom mohli být opět spolu. Avšak kvůli tomu, co dělal a jak dobře to dělal, jsem se nedokázal nadále soustředit na budoucnost. 

Pokračování příště...