Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

26.

Ahoj!!

,,Promiň, nechtěl jsem tě nijak naštvat a i když to vlastně chápu...spíš nemůžu pochopit, jak to můžeš vydržet. Nedokázal bych to. Nemohl bych být tak silný. Já bych byl stoprocentně natolik sobecký, že bych ho snad i o ten sen připravil...ale ty..." ani jsem to nedopověděl. Nevěděl jsem jak, neboť pro tohle slova prostě neexistovala. 

To, co řekl mě dostalo. Myslel jsem si, že ho jeho bratr nechápe, když mu nechtěl dovolit, aby si splnil svůj sen ohledně vaření. Jenže on snad vážně neměl o ničem tušení. Co si tak dobře pamatuji, už když jsem je viděl poprvé vedle sebe, jsem si myslel, že spolu chodí i přes to, že to jsou bratři. Viděl jsem to takhle snad jen já...to určitě ne...tak proč to nevidí on? Teď mi bylo Atsumua líto ještě víc.
,,Já jsem jen blázen, který by se nejradši pro svou matku a Bokuta rozkrájel, ale bohužel to nejde a kdybys byl na mém místě a viděl ji, nemohl bys ji opustit ani mu to říct, protože kdybys ji viděl, věděl bys, že ani Bokuto by nemohl opustit mě...a prosím, už dost na toto téma. Už jen to, že jsem tady, je dost bolestivé..." 

,,Ještě jednou se omlouvám. Kdyby cokoliv, napiš mi nebo zavolej, můžeme si spolu aspoň popovídat..." řekl jsem, abych nějak zmírnil atmosféru. 

,,Jednu podobnou nabídku už jsem dostal, ale beru na vědomí. Rozjedeš někdy i svou kuchyni v Tokyu? Rád bych se u tebe čas od času najedl." prohodil jsem s úsměvem. 

,,No, mám to v plánu...zatím jsem tady, abych mohl dohlížet na Atsumua. Chtěl jsem se s ním udobřit, ale ne vše jde tak, jak bych chtěl a tohle bude potřebovat trochu více času." 

,,Chápu. Atsumu se o něčem zmínil, ale věř mi...bude to dost těžké, kord když ti některé věci ohledně jeho nedochází." 

,,Víš snad o něčem?" 

,,I kdybych věděl, nepovím ti to...tajemství." řekl jsem s úsměvem a dál se díval na to, jak naše hvězdy skórují. Dokonce i Hinata své schopnosti zlepšil.
,,Když je tak vidím, mám celkem chuť si zahrát." 

,,Popravdě mi to také chybí, ale jídlo mi bylo přednější." začal jsem se smát. 

,,Někdy bychom se mohli sejít i s ostatními a zahrát si společně jako za starých časů." 

------------------------------------------------------------------------

Vítězství pro náš tým jsme měli na dosah a zápas se pomalu blížil ke konci. Zbývaly dva body. Atsumu šel podávat. Nejdříve se někam koukl a poté se usmál. Nakonec hodil míč do vzduchu, rozeběhl se a tvrdě do něj uděřil. Eso z podání. Takže už jen jeden bod. Znovu podával Atsumu, ale teď se jim to podařilo vybrat. Nesmím dovolit, aby se míč dostal na naši stranu. Pozorně jsem sledoval pohyby hráčů a snažil se z nich vyčíst, jak zaútočí. Vypadalo to, že půjdou krajem a když jsem viděl i Hinatu, jak tam míří, zamířil jsem tam též. Podařilo se nám ho zablokovat a oni ho nestihli vybrat, takže jsme dostali vítězní bod. 

Celý náš tým jásal. Poté jsme se seřadili a podali si ruce s protějšími hráči. Nakonec jsme mohli odejít. Tak nějak jsem na nic nečekal, nešel jsem ani do šatny, musel jsem jít někomu poděkovat za to, že mě dokázal dostat zpět do hry. Běžel jsem a prodíral se přes davy fanoušků. Konečně jsem k němu doběhl. Objal jsem ho. ,,Děkuju Osamu, kdybys to neřekl, asi bych to nezvládl..." pošeptal jsem a dál jej objímal, dokud k nám nepřišel Kuroo s Tsukkim. Nedívali se na nás dva v objetí zrovna mile, ale čert to vem. Odtáhl jsem se od něj a objal i ty dva. 

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki <3