Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

88.

Ahoj!! tak jo, už se blížíme ke konci. Tak mě napadlo, nechcete IwaOi svatbu spíš jako oneshot?

Najednou jsem se cítil extra odhodlaně. Došel jsem do pokoje a přehraboval se ve skříni. Hledal jsem malou krabičku a papírek, na kterém byla napsaná báseň. V hlavě jsem si přehrával ty dokonalé okamžiky s ním a jen si přál, abych je mohl zažívat až do konce života. Svižným krokem jsem si to mířil do tělocvičny. Stále hráli. Ovšem ani to mě neodradilo. Bylo mi jedno, jestli schytám nějakou tu ránu, prostě jsem šel doprostřed hřiště. Klekl jsem si před Bokutem na jedno koleno. Všichni na mě nechápavě hleděli, ale já stále měl dost odvahy, abych jej požádal o ruku. Spustil jsem.

,,Já nechtěl jsem jen,
aby se opakoval ten nehezký sen.
Tak moc jsem se bál,
že jsem si to sám přivolal.

Po pěti krásných letech příletěla k nám vrána
a s ní přišla osudová rána.
Objevilo se mnoho věcí naráz,
což způsobilo můj bolestný náraz.
Já nevěděl kudy kam,
připadal jsem si sám.

Ten nahoře mě zkoušel,
chtěl, abych si vybral,
možnost obojího mi sebral,
mé odhodlání dál pokoušel...

...tys životní nabídku dostal,
nemohl jsem dovolit, abys zůstal.
Zároveň jsem nemohl s tebou jet,
mou matku požíral smrtelný jed.

Nic jsem ti o tom neřekl,
protože by ses svého snu zřekl.
A tak zůstal si v nevědomí
a já se začal proklínat v podvědomí.

Ještě pár dní s tebou jsem měl,
tvůj sladký úsměv jsem si vychutnat směl.
Ráj jsem ti chtěl ukázat za tu chviličku,
zpíval jsem ti zamilovanou písničku.

Nakonec jsi to stejně zjistil,
že s tebou nemůžu jít,
ohledně mých pocitů si znejistil,
přesto si beze mě nechtěl být.

S těžkým srdcem jsme se museli rozloučit,
na dobu neurčitou se od sebe odloučit.
Dvojčata se nám do cesty připletli,
začali být našimi novými světly.

Kontakt s tebou jsem jen stěží udržoval,
k nervovému zhroucení se stále víc přibližoval.
Nakonec nechal jsem ti volnost,
i když mé srdce nadále pociťovalo k tvému věrnost.

Mezitím, co já se přátelil s Atsumuem,
ty ses čím dál víc sbližoval s Osamuem.
I když sis myslel, že jsem tě opustil,
pravdou bylo, že z očí jsem tě nesputil.

Potajmu jsem tě sledoval,
jak trvdě jsi neustále pracoval,
jak nikdy jsi se nevzdával,
vítězství jedno po druhém získával.

Když s Osamuem usmívat jsem tě viděl,
za svou žárlivost jsem se styděl.
Přesto jsem k tobě nešel blíž,
nechtěl jsem být zbytečně na obtíž.

Postupem času jsem to raději nevnímal,
o psaní knížek jsem se zajímal.
Tam zaměřoval jsem se především na šťastné konce
a tím víc si uvědomoval, co jsem to za pitomce.

Tys nakonec sám byl opět
a já se rozhodl získat tě zpět.
Avšak tak snadné to nebylo,
Ty když ses vrátil,
ke mně zády ses obrátil.
kvůli mým milosrdným lžím se to zkomplikovalo.

Zprvu začalo tvým křikem,
což u tebe nebylo zvykem.
Jenže pak do očí jsme si pohlédli
a opět v nich jiskru zahlédli.
Poté pouhým okamžikem,
pronikl si do mých úst jazykem.

Oba jsme se nechali pohltit touhou,
věci udané za tři roky zahodily za vteřinu pouhou.
Své doteky jsi mi věnoval.
Já ti je radostně vracel.
Dál si stále pokračoval.
Já se v říši snů ztrácel.

Tiskl si na mě své nahé tělo,
jež mi tak chybělo.
Nakonec si do mě pronikl,
mě z úst slastný sten unikl.
Jako bychom opět procitli
a v dokonalé souhře se ocitli.

Bok po boku jsme znovu začali,
novou kapitolu tím načali.
To, co se mezi námi stalo,
zapomenout se jen tak nadalo...

...a přesto ti přede všemi slibuji,
že už to bude jen lepší,
protože tě bezmezně miluji,
vymyslel jsem, co to zlepší.

Jestli tě ještě jednou požádat smím:
Prosím! Chci být zase tvým!!"

Dal jsem papír stranou a otevřel před ním krabičku s prstenem. 

Chvíli jsem jen nehybně stál a snažil se pobrat, co se to vlastně děje. Když jsem si konečně dal všechno k sobě, slzy se mi nahrnuly do očí, jak moc jsem byl šťastný. 
,,Ano!!!" křikl jsem radostně a přiskočil k němu...avšak celkem neohrabaně. Málem jsem si rozplácl nevěstu, sakra! 

,,Tohle bylo tak sladký, to musí vědět i ostatní..." řekl zničehonic Tendou, který celou dobu tu krásnou scénu natáčel a následně také zveřejnil. 

Pokračování příště...