Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

76.

Ahoj!!

Proč jsem měl pocit, že Lev to myslel vážně? Soudě podle Yakuovo výrazu mě asi po skončení čekal další boj a to boj o přežití. Cítil jsem, jak mě propaluje pohledem a ti na druhé straně z toho měli děsnou zábavu. Skvělé. Příště si budu muset dávat pozor, co říkám před malými lidmi, než skončím pod drnem.

,,No Atsumu, chtěl sis tenhle týden užít a vypadá to, že budeš mít dost příležitostí. Už sis udělal i nového kamaráda." vysmíval jsem se mu, tušil jsem, na co myslí. Možná to bylo trochu zlý, ale třeba se naučí lepšímu chování, neboť přesahuje snad všechny hranice. 

,,Chtěl jsem si užít s tebou. Uvidíme, kdo se bude smát věčer, bratře!" sykl jsem směrem k němu. Dnes to bude naopak, pomyslel jsem si. Když jsem za sebou uslyšel odkašlání mého nového malého kamaráda, raději jsem se věnoval hře. Byl úžásný. Nejen, že mě celou dobu vraždil pohledem, ale ještě u toho stíhal vnímat své spoluhráče i protivníky a především míč. Jeden z důvodů, proč jsme stále byli ve vedení. 

Bylo to vyčerpávající víc, než jsem čekal. Ale čemu jsem se divil, když jsem v poslední době držel v ruce pero nebo tužku. Jako bych zapomněl, jak se hraje volejbal. Cítil jsem se kvůli tomu mizerně. 

,,Ale no tak Keiji, snad jsi nevyšel ze cviku? Možná bych ti mohl dát nějaké soukromé lekce..." 

,,Proč to z tvých úst zní tak pervérzně? Co bys řekl na to kdybych tě prostě omráčil, někde tě spoutal a pak na tobě nechal vyřádit ostatní?" 

,,Pak že já jsem pevérzní...i když tohle nezní tak špatně." 

Plácl jsem se přes čelo. Zalepte mu někdo tu pusu. On prostě nepřestane. Takové vtípky nedělal ani když jsem byl sám a teď to dělá pořád. Nebo se tím snaží vyprovokovat Osamua. Kdybych byl já na Osamuovo jeho místě a měl tohle poslouchat, ukázal bych mu, komu patří a už by v životě takhle hloupě nevtipkoval. Ježiš!! Já jsem idiot, přesně o tohle mu jde, došlo mi.
,,Ne jen to, jsi ještě horší. Ale k tomu, aby tě po nocích Osamu trestal, si najdi jako terč na divné nabídky někoho jiného než mě." 

,,Jde vidět, že mě máš za tu dobu prokouknutého." 

,,On mi tě úplně zkazil." vyhrkl jsem. Kde je ten můj nevinný keiji? Bylo mi jasné, že trávení tolika času s Atsumuem bude mít posttraumatické účinky, ale až takové? Chudák Keiji. 

Všichni se naší konverzací dobře bavili. Jen Osamu vypadal, že by mě teď nejraději přes něco ohnul. Což by mi vůbec nevadilo. Když už o tom ví, není se přeci za co stydět. 
,,Ne, jen jsem ti ho vylepšil. Není zač." 

,,Víte, co asi bychom se měli vrátit ke hře." namítl Kuroo a držel se za břicho. A tak se opět všichni vrátili ke hře. 

-------------------------------------------------------------------

Dohráli jsme s výhrou na naší straně. Opravdu jsem se snažil. Myslel jsem si, že když díky mě vyhrajem, možná mě Yaku ušetří. Pohlédl jsem na něj, nemusel ani mluvit, abych poznal, že jsem v háji. Jeho pohled mluvil za vše. Oklepal jsem se. 

,,Dám ti deset minut, potřebuju se teď věnovat někomu jinému. Můžeš se pokusit utéct a schovat, ale já si tě najdu a vysvětlím ti, že není dobré zahrávat si s malými lidmi." oznámil s nevinným úsměvem Yaku a odešel. 

,,Vypadáš, jako by na tebe sáhla smrt. Je tak roztomiloučký, nemyslíš? Jeden by nevěřil, že by mohl být zlý." 

,,Měl bys se mnou soucítit bratře a ne se mě snažit mučit ještě víc." obořil jsem se na něj. 

,,Za to, co jsi říkal? Ani náhodou a mám pocit, že i tak se budu smát já." řekl jsem a políbil jej. 

,,Vždyť víš, že jsem jen žertoval..."hlesl jsem omluvně a polibek mu oplatil. Nikdy mi nestačil jen jeden.

,,Jenže na Keijiho osobu žertuješ až moc. Měl by sis dávat pozor na to, co říkáš..." na chvíli jsem se odmlčel a pohledem vyhledal Yakua, který momentálně domlouval svému příteli.
,,Hej Yaku, Atsumu říkal, že chce vidět, jak ho s těma malýma nožkama dohoníš." křikl jsem jeho směrem. Následně jsem se otočil zpět ke svému bratrovi a zamával mu.

 ,,Tos neudělal!!" křikl jsem za sebou a začal utíkat. Možná to, že byl malý ho dělalo rychlejším. 

,,Ale jo a teď bys měl utíkat, uvidíme se na pokoji, jestli přežiješ." ale to už nejspíš neslyšel.

Pokračování příště...