Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

71.

Ahoj!!

Věnováno iloveyaoiandereri <3

Zrovna jsme se vraceli z večerní procházky, když nás kousek od Akaashiho domu přepadla touha po tom druhém. Za nemotorné chůze jsme se vášnivě líbali a sem tam narazili na zeď, plot či jiné věci, co nám stály v cestě. Takhle jsme došli až k Akaashimu. Skočil jsem na Osamua a omotal mu nohy kolem pasu. Kopnutím zavřel bytové dveře a šel se mnou po schodech nahoru, kde jsme cestou nechali hned několik kousků oblečení. Narazili jsme na nějaké dveře. Poslepu jsem nahmatal kliku a otevřel je, když v tom Osamu najednou přestal. Nechápavě jsem na něj pohlédl. Očima mi naznačil, ať se podívám do místnosti, a ihned se začal omlouvat. Za to já...když jsem je viděl nahé a zrovna v téhle fázi...jsem si prostě musel rýpnout. To bych jinak nebyl já. 

 ,,Opravdu skvělý způsob, jak někomu oznámit, že jste se vrátili." sykl jsem po nich. Chtěl jsem ho zabít, avšak má nahota mi v tom bránila a já si jen přál, aby oba zmizeli. Jenže Atsumu si prostě nedal říct a začal s jeho obvyklým provokováním.

,,Když vás tak vidím, řekl bych, že se na nás připravujete. Bokuto si nakonec rozmyslel mou nabídku?" 

Já ho vážně zabiju. Přesně to bych měl udělat. Prostě k němu nakráčet a přetáhnout ho přes hlavu třeba lampičkou. 
,,Ty už raději nic neříkej. Slyšet vás při tom je jedna věc, vidět vás při tom a ještě k tomu vyrušit nás je ta druhá a ne zrovna odpustitelná..." 

,,Ty z toho zase naděláš. Co ti vadí víc? To že jsme vás vyrušili, nebo že jsi viděl skoro nahého Osamua, protože mě už jsi přeci viděl tolikrát..." ani mě to nenechal dopovědět a už zase nadával. Nebudu lhát, tohle se mi na něm hrozně líbilo, byl k sežrání. 

,,Že ty to vždy stočíš na sebe. To sice ano viděl, ale nikdy jsem se tě o to neprosil. A vadí mi, že místo toho, abyste odešli, začneš vtipkovat o svých divných nabídkách." sykl jsem naštvaně. Vážně stačilo už jen trochu a byl jsem připraven překonat i svou nahotu a jít ho vlastnoručně uškrtit. 

Povzdechl jsem si. 
,,Proč se všichni držíte tak hrozně moc při zemi? Nevtipkoval jsem, jen jsem si říkal, proč nezažít něco, co ještě nikdo z nás." 

Akaashi podle jeho výrazu pěnil vzteky. Nikdy jsem ho neviděl tak naštvaného. Osamu se chtěl nejspíš propadnout do země, co slyší z úst svého bratra a Atsumu byl prostě jen Atsumu...to mu nikdo nemohl vyčítat. Neříkal jsem, že z části neměl pravdu, ale Akaashi by nikdy na takovou věc nepřistoupil, tudíž jsem to musel zarazit, než ho zabije. Taky jsem mu to dlužil za to, že oddálil odpanění mé zadnice. 
,,Atsumu velice si ceníme tvé milé nabídky, ale jak už jsem říkal...Kuroo s Tsukkim jsou lepší volba. Teď bys měl jít, jestli ještě někdy chceš použít svýho kámoše, než tě Keiji vykastruje." řekl jsem a rukou naznačil, aby šli pryč. Osamu se na nás ještě naposled omluvně podíval a poté zmizel za dveřmi. 

,,Asi bych se měl odstěhovat." hlesl jsem a nechal své tělo dopadnout na měkkou matraci. 

,,Ty by ses měl odstěhovat, není tohle náhodou tvůj byt?" 

,,Je to můj byt...sprzněný Atsumuem a s mou představivostí vážně nevím, jestli se mi ho chce vidět na každém rohu." řekl jsem a pozvedl koutky do sotva patřičného úsměvu. Mohl to být tak skvělý večer, ale díky nim jsem teď chtěl jen jít spát a zapomenout. 

,,Jestli chceš, klidně můžeme pokračovat." 

,,Raději příště." odvětil jsem. Sehl jsem se pro deku a přehodil ji přes nás. Dal jsem mu ruku kolem pasu, ukradl si polibek na dobrou noc a přitulil se k jeho nahé hrudi. 

Pokračování příště...