Zloděj motýlů

Lívance s kapkou alkoholu

Probudil mě až zvuk zvonícího telefonu. Líně jsem se otočila na záda a hovor zvedla. Ani jsem se neobtěžovala zkontrolovat, kdo mě takhle brzo budí.
,,Hm?" Zachraptila jsem do mobilu.
,,Ahoj, nevzbudila jsem tě?" Ozvalo se z telefonu, jehož obrazovka mě chladila na tváři.
,,Tak trochu. Elodie ?" Zamrkala jsem a rozhlédla se po místnosti. Skrz záclony prosvítaly sluneční paprsky. Digitální hodiny na stolku ukazovaly půl sedmé. Doufala jsem, že o víkendu budu vstávat až v deset.
,,Ano, tady Elodie. Neruším?" Začala opatrně. Z jejího hlasu sršela energie a odhodlání. Zřejmě už je vzhůru pěkně dlouho. Vypadalo to, že čekala nějakou dobu, aby nebylo moc brzy na zavolání mi.
,,Ne, vůbec ne. Co potřebuješ?" Můj hlas zněl stále rozespale. Nejradši bych se ještě zachumlala do peřin a spala aspoň hodinu.
Kvůli Elodie jsem se přemohla a snažila se vnímat a neusnout.
,,Promiň, hrozně jsem se pohádala s mámou a od půl druhý kroužím po městě na kole. Bojím se vkročit do domu, aby mi něco neudělala. Když se opije, umí být pořádně agresivní. Můžu přijet?" Najednou zněla tak vyděšeně. Poznala jsem, že se snaží být silná, ale zřejmě měla co dělat, aby se nerozbrečela.
Ani jsem si neuvědomila, že zadržuji dech. Hluboce jsem vydechla a sedla si na postel.

,,Určitě. Zabočíš doprava u..." Nedořekla jsem.
,,Nebo víš co? Zapomeň na to, je to blbost. Nějak to zvládnu." Řekla přesvědčeně a zřejmě už se otáčela i s kolem.
,,Ale, to ani neříkej. Kdyby to bylo v pohodě, nevoláš mi. Přijeď na tuhle adresu." Přerušila jsem ji. Tohle nenechám jen tak.
Poslala jsem jí mou adresu. Poděkovala a zavěsila. Bylo vidět, že stále váhala, jestli chce opravdu pomoct.

Promnula jsem si víčka a pokusila se připravit, abych nevypadala tak hrozně. Rychle jsem na sebe hodila tepláky a velké tričko, které jsem ukradla krátkovlasé mámě. Stále jsem ho měla u sebe. Měla jsem za to, že je to její nejoblíbenější, ale zatím si pro něj nepřišla. Stáhla jsem si vlasy do volnějšího drdolu. Vypadala jsem pořád hrozně, ale tak nějak jsem věděla, že to Elodie řešit nebude.
V celém domě bylo stále ticho. Nikdo nepospíchal do práce. Nikdo si nechystal snídani. Nikdo nechvátal do školy.
Takže jsem se musela vyhýbat parketám, které byly hlučné po došlápnutí.
Po špičkách jsem docupitala ke dveřím, nazula si boty a vydala se do chladného rána ven.

Chvíli trvalo, než se před domem objevila Elodie. Hned jak mě spatřila, odhodila kolo na trávník a běžela proti mě, aby mě objala. Ulice byly stále prázdné a sotva tudy projelo auto, takže jsme měly dostatek klidu. Atmosféra byla opravdu příjemná. Občas si s mými vlasy pohrál slabý vánek.
,,Děkuju." Vydechla a zabořila se víc do mého ramene. Přivoněla jsem si k jejím vlasům. Voněly po vanilce a čerstvě nařezaných tulipánech. Jako jaro. Tuhle vůni si budu pamatovat dlouho.
,,Nemáš vůbec za co." Usmála jsem se, i když to nemohla vidět a přitáhla jsem si ji o kousek blíž.
V jejím náručí jsem se cítila opravdu příjemně, nejradši bych ji nepustila a stála u ní celý den, i kdyby to znamenalo, že by po nás staří lidé házeli pochybnými pohledy.
Hned jak jsem na to pomyslela, odtáhla se ode mě.
Snažila jsem se nedat najevo zklamání. Vypadala ospale. Víc jak já. Oči jí lemovaly tmavé kruhy a ze všech sil se snažila nezívnout.
Pozvala jsem ji tedy ke mně do pokoje, aby si aspoň mohla sednout a trochu si odpočinout.

,,Máte moc pěkný dům." Poznamenala a následovala mě po schodech nahoru.
Přikývla jsem a pokusila se o slabý úsměv. Vůbec se mi nelíbila ta celá situace.
Mlčky si ke mně přisedla na postel a zahleděla se do prázdna. Zřejmě jí nedocházelo, že je to naše druhé společné setkání. Popravdě jsme se moc neznaly, ale ona zřejmě neměla nikoho bližšího než mě, mimo své rodiny předpokládám.
Položila jsem jí ruku na záda a jemně po nich přejížděla dokud mi ruka neochabla bolestí a já nepřestala.
Posmutněle se na mě otočila a nadechla se, aby mi celou situaci vysvětlila. Bylo vidět, že jí to není moc příjemné.
,,Nemusíme o tom mluvit, jestli nechceš." Zarazila se, ale i přesto pokračovala.
,,To je v pořádku." Řekla a poposedla si blíž. Uhla pohledem a znovu se zadívala do prázdnoty.
,,Musela jsem se dlouho přemlouvat, než jsem ti zavolala. Přece jen se známe krátkou dobu a já nějak nechtěla zničit to, co už máme. Nechtěla jsem tě vystrašit." Vzdychla a nervózně si pohrávala s pramínkem vlasů. ,,Minulé rande jsem si opravdu užila."
Pousmála se. ,,Vážně se mi líbíš, takže prosím neuteč, až ti to vysvětlím." Otočila se, aby zkontrolovala, že souhlasím. Přikývla jsem a napjatě poslouchala. ,,Uf, když si mě pozvala ven, byla jsem radostí bez sebe. Padla jsi mi do oka už první den, co jsem tě uviděla. Pak jsi mi dala své číslo a já nemohla být šťastnější. Nedávala jsem si zbytečné naděje, ale stejně jsem doufala, že se ještě uvidíme." Začervenala se. ,,Nikdy jsem s holkou nechodila, takže je tohle všechno pro mě nové. Vlastně jsem neměla ani šanci se s nějakou seznámit. Rodiče mě hlídaly na každém kroku, takže jsem si nenašla žádné přátele. Usoudila jsem, že jestli chci mít aspoň na chvíli klid, musím si najít práci. Peněz máme dost, já se jich chtěla jen zbavit.
Abych to zkrátila a nenudila tě detaily." Zasmála se. Chtěla jsem jí říct, že mě ničím nenudí, ale hned pokračovala.
,,Neříkala bych ti to, kdybych nemusela, ale je to podstatná část příběhu. Uložila jsem si tě do mobilu jako Zlatíčko Cass."
Zakryla si obličej do dlaní, aby skryla tu trapnost, kterou vytvořila. Tak nějak jsem vyčetla, že mi to neříká, aby mě potěšila a tak jsem počkala než dokončí vyprávění.
,,No a když si mi volala, nechala jsem telefon na stole v kuchyni a máma si toho všimla. Zavolala mě, že mi někdo volá.
Když jsem přiběhla, držela telefon v ruce a ptala se kdo je zlatíčko? Pochopila jsem, že nemá cenu lhát a tak jsem se rozhodla, že jí to konečně povím. Víc rozzuřenou jsem ji neviděla. Nejdřív na mě řvala, že nejsem normální. U toho vypila snad celou láhev nějakého alkoholu. Pak se slova měnila ve vztek a začala po mě házet věci, které jí přišly pod ruku. Nechtěla jsem skončit se střepy v těle a tak jsem vyběhla ven, vzala kolo a ujížděla co nejrychleji a nejdál to šlo."
Zaťala ruce v pěst, podívala se na mě a hned jak prsty uvolnila, nahlas se rozbrečela. Opřel se o mé rameno a zřejmě jí nevadilo, že ji vidím takhle zničenou.

Nikdy mě nenapadlo se ptát, jestli to řekla rodičům, nebo to stále tají. Nepřišlo mi to podstatné, ale teď jako by mi otevřela oči. Věděla jsem, že to někteří rodiče nepodporují, ale že by to mohlo zajít až do takového extrému?

Snažila jsem se nemyslet na to, jak je její máma příšerný člověk a soustředila se na utěšování.
Po chvíli se uklidnila a nabrala sílu, aby se mi podívala do očí.
,,Moc mě to mrzí, Elodie." Zašeptala jsem a nepřestávala si hrát s jejími heboučkými vlasy.
,,Byla blbost jí to říct." Utřela si slzy z tváří. Snažila se co nejrychleji zahladit stopy po vzlykání.
,,Možná, ale přece si nemohla vědět, že to takhle dopadne."
,,Asi si teď o mně myslíš hrozné věci." Popotáhla. ,,To vůbec ne, potěšilo mě, že sis mě uložila takhle. Myslím, že jsi silná. Opravdu silná El." Vytvořila jsem jí úsměv na rtech, což mě potěšilo ještě víc.
,,Vůbec nevím co bych si bez tebe počala." Objala mě.
,,Zvládla bys to i beze mě." Řekla jsem vážně, protože jsem to i vážně myslela.
,,Já jsem to měla podstatě lehčí. Mé rodiče jsem tím akorát potěšila. Byly rády, že nejsou jediné v rodině, které jsou na holky a že mi můžou radit s randěním." Pousmála jsem se. Měla jsem obrovské štěstí. Někdy mi nedocházelo jak velké.
,,Myslím, že bys u nás dneska měla spát. Pro jistotu. Nechci, aby se ti něco stalo."
Nic nenamítala. Možná tak trochu doufala, že jí to nabídnu. Vypadala stále vyděšeně.

Po chvíli jsem seběhla dolů, abych nám udělala snídani. Hned po vstoupení do kuchyně mě udeřila silná vůně lívanců do nosu. U sporáku stála krátkovlasá máma a prozpěvovala si.
Otáčela na pánvi lívance a u toho pohupovala boky.
,,Dobré ráno Cass. Co tak brzy?" Zeptala se hned jak si mě všimla.
Vzdychla jsem. ,,Dobrý, to je na dlouho."
,,Slyšela jsem vzlykot, je všechno v pořádku?" Přiběhla ke mně starostlivě a nechala lívance lívanci.
,,Na to by sis měla sednout." Poklepala jsem na místo vedle mě. Hned jak si přisedla, vysvětlila jsem jí celou situaci.
,,Páni." Vydechla. Překvapilo jí to stejně jako mě.
,,Myslím, že nikomu vadit nebude, když tu přespí. Navíc ji ráda poznám." Pohladila mě po zádech.
,,Ale nebudete spát v jedné posteli, ne?" Zakoulela jsem očima. Jistě že žertovala. Popravdě jí bylo úplně jedno, jestli budu spát vedle nebo s Elodie. ,,Mami! Ustelu si na zemi." Ujistila jsem jí s úsměvem.
Přikývla a s úšklebkem mi nandala několik lívanců s borůvkami na talíř. ,,Tak běž." Políbila mě na čelo a opět se věnovala snídani.