Zloděj motýlů

Jedno tajemství za druhým

Celý den jsem po domě chodila jako zombie. Sotva jsem do sebe dostala nějaké jídlo. A to jen díky mámě.
Neustále jsem myslela na Elodie a doufala, že jí ještě někdy uvidím. Telefon mi samozřejmě nebrala a neodpověděla na žádné z mých zpráv.

Návštěvu s Kate jsem musela zrušit, jelikož jsem neměla dostatek síly. Slíbila jsem jí, že hned jak se uvidíme ve škole, všechno jí vysvětlím. Příliš nadšená nebyla, ale nakonec souhlasila.
Po několika hodinách bezvládného ležení jsem konečně usla.

Ráno jsem do sebe hodila dva hrnky kávy, která byla tak vařící, že jsem si spálila jazyk. Jako obvykle jsem měla jen chvíli na to, abych se včas dostala do školy.
Přišla jsem těsně před zvoněním, takže jsem si nestihla popovídat s Kate. Zklamaně jsem se na ní otočila a pak se pokusila věnovat výuce. Rozuměla jsem ani ne polovině a většinu času jsem se snažila neusnout.

Když únavná hodina konečně skončila, běžela jsem do skříňky pro věci na další hodinu.
,,Cass?" Zastavila mě Kate, když jsem se už měla na odchodu.
,,Nechceš mi konečně říct co se stalo?"Zeptala se rázně.
,,Ehm, no jasný. Víš, je to fakt na dlouho, takže ti to vysvětlím u kávy."
,,No dobře. Spala jsi vůbec? Vypadáš příšerně." Zasmála se starostlivě.
,,Cože? Jo, spala. Je toho na mě moc." Potlačila jsem zívnutí a odešla do třídy.
,,Tak fajn. Uvidíme se u kávy." Zavolala ještě za mnou.

Konečně zazvonilo na konec poslední hodiny. Rychle jsem vstala a začala si balit věci do batohu.
Při každém pohybu mě bolelo celé tělo.
Vyšla jsem ze třídy a chystala se do naší kavárny, když v tom mě zastavila něčí ruka a zatáhla mě zpět do třídy.
Měla jsem co dělat, abych udržela rovnováhu. Tracy. To mi vážně chybělo.

,,Ahoj." Řekla opřená o lavici.
,,No ahoj. Co potřebuješ?"
,,Nepotřebuju nic. Jen mi přijde, že se mi vyhýbáš." Vykulila jsem na ní oči.
,,To vůbec ne. Něco se stalo a já jsem vystresovaná a unavená. Nemá to nic společného s tebou. Vážně." Zívla jsem.
,,Chceš si o tom promluvit?"
,,Asi ne. Děkuju, že se staráš, ale je to složitý." Vzdychla jsem.
,,Ach tak." Řekla lehce zklamaně. ,,Ale kdybys něco potřebovala, přijď za mnou."
,,Přijdu." Přikývla jsem a když konečně vyšla ze dveří, odešla jsem taky.

V kavárně bylo neobvykle plno, takže jsem sotva našla své přátelé. Díkybohu na mě zamávali, když mě uviděli.
,,Kdes byla? Čekáme tady. Káva ti chladne." Zasmál se Brad a zatřásl s kelímkem s ledy.
,,Vypil jsi mi jí?" Bouchal jsem ho do ramene.
,,Jo, ale neboj, už jsem ti objednal další." Mrkl na mě a podíval se směrem k pultu. Doufala jsem, že to udělal kvůli El, ale stála tam vysoká černovláska ve stejném žlutém oblečku a připnutým jménem, které jsem nedokázala přečíst.
,,Hezká." Okomentovala jsem suše. Nevypadala ošklivě, jen jsem měla hlavu plnou Elodie.
,,Jenom hezká? Je nádherná." Rozplýval se Brad. ,,Že jo, Nate?"
,,Ehmmm no, jasný." Přikývl, ani se nepodíval na pult. Poslední dobou byl mimo.

,,No...? Nechceš mi to vysvětlit?" Zeptala se Kate a naklonila se ke mně.
,,Nechceš to vysvětlit nám? Nevím o co jde, ale chci to taky vědět." Prohlásil Brad. Všichni na mě upřeli svůj pohled.
,,Tak dobře." Vzdychla jsem.
,,Za prvý chci říct, že mi na sázce vůbec nezáleží." Polka jsem. Všichni mě bedlivě poslouchali.
,,Za druhý...mi dala Elodie číslo a..."
,,Cože ti? A proč jsi nám to jako neřekla?" Zeptal se Brad naštvaně. Kate se tvářila na oko překvapeně, ale sama nevěděla celou pravdu. ,,Omlouvám se, ale tohle není celý." Snažila jsem se je uklidnit, ale stejně mě Brad přerušil.
,,Neříkej mi, že ses s ní stihla vyspat."
,,Ne, bože můj. Můžete mě vyslechnout." Zvýšila jsem hlas. Odkašlal si.
,,Promiň, pokračuj."
,,Ehm takže, El mi dala svoje číslo, šly jsme na rande. A bylo to úžasný. Ona je, ona je tak...skvělá. Vážně.
A jednou mi zavolala, jestli nemůže přijet. Samozřejmě jsem jí pozvala k nám. Nakonec u nás přespala, ale nic se nestalo.
Přísahám, ani pusa." Všichni přikývli, že chápou.
,,No a potom mi vysvětlila, že se pohádala s mámou a nedopadlo to dobře, proto přijela. Takže hned potom co u nás přespala, jsme ji odvezly domů. A protože je její máma homofóbní mrcha, už jsem ji neviděla. Jsem hrozně ve stresu. Nemůžu se jí dovolat a hrozně se bojím, že jí ublíží." Potlačila jsem slzy a oddychla si.

Kate obešla stůl a objala mě. ,,To jsme nevěděli. Měla jsi nám to říct, však bychom se nezlobili." Uklidňovala mě.
,,Fakt nejste naštvaný?" Podívala jsem se na kluky. ,,Fakt ne, Cass." Ujistil mě Brad a Nate jen přikývl.

Lily -jak jsem se dočetla ze štítku připnutém na její hrudi- mi konečně donesla kávu se zářivý úsměvem.
,,Děkuju moc." Oplatila jsem jí úsměv. Brad na ní mohl nechat oči. Až to jednou vypadalo, že jí někam pozve, ale nakonec ji nechal odejít bez promluvení. Uh, káva mi opravdu chyběla.
,,Jo a zapomněla jsem zmínit, že je lesba." Uchechtla jsem se, protože jsem věděla, že je to pořádně naštve.
,,To si děláš srandu? Tak to sázku rušíme, Nate nemá šanci." Zasmál se Brad.
,,Říkala jsem, že mi o sázku nejde. Ani trochu. I když káva zadarmo není k zahození." Uculila jsem.
Natea to nijak netrápilo. Stejně nevypadal, že by měl o Elodie zájem. Celou dobu byl zahleděný do prázdna a sotva promluvil.

,,Stejně nechápu, proč ti teda dávala číslo, když je na holky." Řekla Kate zamyšleně.
,,No jo, taky se divim." Prohodil Nate nechápavě. Zeptala jsem se ho, jestli si s ním můžu promluvit o samotě. Přikývl a následoval mě ven.

,,Nechceš mi to vysvětlit?" Zavřela jsem za sebou dveře.
,,Vysvětlit co?" Odvrátil pohled. ,,Nedělej, že nevíš. Elodie mi řekla, že ti svoje číslo nedávala."
,,Slíbila, že to nikomu neřekne." Kopl do kamínků před sebou. Ty se rozlétly na všechny strany.
,,Taky že neřekla. Skoro. Neřekla čí číslo ti dala." Neřekl nic.
,,Myslela jsem, že jsme přátelé a říkáme si všechno, Nate."
,,Vážně? Protože před chvílí jsem ani nevěděl, že máš Elodiino číslo." Dal ruce v bok a podíval se na mě.
,,Všechno se seběhlo tak rychle. A nakonec jsem vám to přece řekla. " Ohradila jsem se.
,,Promiň Cass. Zatím to nikomu neprozradím. Máš pravdu, jsme kamarádi, ale dej mi ještě chvíli času. Slibuju, že ti to potom vysvětlím. A nikomu to  neříkej, prosím."
,,Tak dobře." Vzdychla jsem a objala ho.
,,Takže ty a El, jo?" Šťouchl do mě nadšeně. ,,Jo. Je skvělá."
,,To máš pravdu. Sice jsem s ní prohodil jen pár slov, ale byla fakt milá. Snad vám to spolu vyjde."
,,Snad, bojím se, jestli jí vůbec uvidím." Řekla jsem smutně.
,,Hej. To víš, že se uvidíte. Nějak to zařídím. Hlavně na to nemysli a zkus se uvolnit. Vypadáš hrozně napjatě a vystresovaně."
,,Je to tak vidět?" Zasmála jsem se. Pousmál se. Pak jsme se vrátili zpět k přátelům.
Neřekla jsem jim nic, jak jsem slíbila Nateovi a rozhodla jsem se pomlčet i o rozhovoru s Tracy.