Zloděj motýlů

Peněženka

,,Počkej, takže vy ste byly na rande a ty si místo Tracy balila nějakou Emmu?" ,,Ano Kate, no vlastně ani jsem jí nebalila a ani to nebylo rande" Zopakovala jsem snad po sté a snažila se vykroutit z jejího pevného stisku. ,,A jmenuje se Elodie." Dodala jsem, lehce podrážděná. Seděly jsme naproti sobě na posteli v mém pokoji. Hned jak jsme za sebou zavřely dveře, hned mě zpovídala a chtěla vědět všechny podrobnosti našeho ,,rande". (Jestli se tomu tak dalo říkat) ,,Hrozně mě mateš, myslela jsem, že jsi zabouchlá do Tracy, ale teď to vypadá, že se ti líbí i ta Emma." Nadzvedla nechápavě obočí. ,,Elodie." Opravila jsem jí s důrazem. ,,No jo, však to říkám." Odpověděla s nezájmem a rozvalila se na postel. Povzdychla jsem si. ,,Elodie je sice nesmírně krásná, ale Tracy se nevyrovná." Sama jsem si nebyla jistá, zda říkám pradu nebo lžu sama sobě. Tracy jsem sice znala o něco déle, ale Elodie je nádherná a přijde mi i docela sympatická, což ale nemůžu posoudit dokud ji lépe nepoznám. A ne že bych to měla v plánu. Vůbec jsem si ve svých citech nevyznala. Proč musí být všechno tak složité? Ani jsem si nebyla jistá, jestli se mám nadále bavit s Tracy a nebo to byla jen jedna schůzka a konec. Kate se na mě ustaraně podívala a zřejmě poznala, že bojuju sama se sebou. ,,No tak Cass, nelam si s tím hlavu. Nech to plavat a uvidíš jak se to vyvine. Můžeš jí zkusit pozvat na další rande, abys poznala jestli má zájem." Pohladila mě po rameni. ,,To se lehko řekne, jasně mi dala najevo, že se jí ani trohu nelíbím,vlastně žádná holka se jí nelíbí a taky zdůrazdila, že to nebylo rande." Prohrábla jsem si nervozně vlasy. Kate si poposedla blíž. ,,Třeba to jenom hraje a chce, abys dál usilovala o její pozornost." Podívala se mi do očí a pak mě pevně objala. Možná na tom něco bylo. Třeba se jí opravdu líbím, jen si to nechce přiznat. Nebo jen chtěla poznat nové lidi a ani ve snu by jí nenapadlo, že by se mě jen dotkla. Holky dokážou zamotat hlavu. Vzdychla jsem. ,,Už to neřešme prosím. Nekouknem na film?" Snažila jsem se změnit téma a už jsem otvírala počítač, abych vybrala film. Kate neprotestovala, jen se ke mě v tichosti přidala a už se ani o jedné z holek nezmínila. Za to jsem jí byla nesmírně vděčná.

,,Nenašel ste jí už někdo?!" Pobíhala jsem vystresovaně po domě a asi už půl hodiny hledala peněžěnku. Spřeházela jsem snad celý pokoj a prohledala každý kout v domě, ale peněženka nikde. Už jsem měla sedět v lavici a čekat, než přijde učitelka. Škola by měla začít každou chvíli. Nechtěla jsem se vzdát a zoufale prohledávala haldu oblečení, které jsem vyházela ze skříně před několika minutami. ,,Nemůžu jí najít." Zařvala máma, která se mi snažila pomoct a věnovala mi tak celý čas, který mohla trávit snídáním a připravováním se do práce. Vlastně by už měla být na cestě, ale trvala na tom, že mi pomůže. Asi bych jeden den bez peněženky přežila, ale o to nešlo. Kdyby jí někdo ukradl, přišla bych o peníze, občanku a spoustu kartiček do obchodů, které bych nejspíš postrádala nejmíň. Asi po půl hodině jsem to vzdala. Máma už musela do práce, ale slíbila, že mi napíše omluvenku. Nemohla jsem zameškat celý den ve škole jen kvůli peněžence. Ještě jsem volala Kate, jestli o ní neco neví. Nic. Nejradši bych si jednu vrazila. Co se dalo dělat? Mohla bych se ještě zeptat ve škole, jestli jí někdo nenašel a nenechal jí ve ztrátách a nálezech. Po škole jsem tam rychle zaběhla. Ukázala mi pár pěněženek, ale ani jedna nebyla moje. ,,Neboj Cass, určitě se najde." Povzbuzovala mě Kate. ,,To se ti řekne, ty tu svou máš." Povzdychla jsem si. ,, Toje pravda." Ušklíbla se a vytáhla jí. ,, Chceš mě vyprovokovat nebo co?" Vraždila jsem jí pohledem. ,,Cass, uklidni se. Chtěla jsem tě pozvat na kávu, abys na to přestala na chvíli myslet, ale vypadá to, že nechceš." ,,Aha, tak dík. Káva by teď fakt bodla." Usmála jsem se a bouchla jí do ramene. ,,Co bych pro tebe neudělala." V kavárně už na nás čekali kluci. ,, Tak jak to šlo?" Zeptal se Nate. ,,Nic moc. Na recepci měli spoustu pěněženek, ale ne mojí. Vůbec nevim, kde jsem jí nechala. Jsem si jistá, že jsem jí po škole přinesla domů, ale tam sem jí nenašla." Zakroutila jsem hlavou a rozvalila se na židli vedle Brada. ,,To je blbý, ale určitě se najde." Dodal Brade. ,,Snad jo." Pokrčila jsem rameny a smutně si podepřela hlavu. ,,Dobrý den." Řekla číšnice. ,, Vás už jsem tu viděla." Usmála se. Byla jsem ráda, že nás zrovna obsluhovala Elodie. Její úsměv mi chyběl. Dnes měla tmavé kudrnaté vlasy uvázané do dvou drdolů a zavázané dvěmi žlutými gumičkami. Jak roztomilé. Krásně se hodily ke slunečnicové sukni a bílém tílku. ,, Ano, to jsem já." Oplatila jsem jí nervózně úsměv. Rozdala nám lístky. Pak na mě upřela pohled. A těsně před vyslovením mé objednávky mě zastavila. ,,Počkejte, budu hádat. Karamelové machiatto." Kývla jsem. Nečekala jsem, že si mě bude pomatovat a ještě k tomu i mou objednávku. ,,Přesně tak. Čtyřikrát." Podívala jsem se na ostatní. ,,Díky." Řekli jednohlasně. ,,Žádný problém." Sebrala všechny lístky a ještě se na mě otočila. ,,Ty kráso. Ta je hezká." Zvolal Nate, hned jak se vzdálila. Brade s ním souhlasil a začal vyjmenovávat věci, které se mu na ní nejvíc líbí. ,,Co myslíš Cass?" Ušklíbl se Nate hned po tom, co jí ohodnotil zadek. ,,Jo, ujde, ale myslím, že je na holky." Otočila jsem se směrem, kde jsem doufala, že uvidím Elodie, ale nejspíš nám připravovala kávu. ,,Pf, vsadíme se. Kdo jí sbalí dřív, platí tomu druhému tejden kávu." Natáhl ruku. ,,Prr, sice jsem řekla, že je hezká a že je na holky, ale to neznamená, že jí chci zbalit." Zvedla jsem ruce na obranu. ,,Jasný. Však vidim, jak po ní jedeš a ona po tobě taky." ,,To, že si zapamatovala, co jsem si objednávala minule, ještě neznamená, že mě balí." I když na mě udělala dojem, nehodlala jsem jí zvát na rande. ,,Cass, nebuď taková. Bude sranda." Naklonil se ke mně Brad. ,,Jo." Souhlasil Nate. Z téhle sázky jsem neměla dobrý pocit, a už vůbec se mi nelíbilo, že bychom o Elodie usilovali jako o nějakou trofej. Ale z nějakého důvodu jsem jim chtěla ukázat, že jsem mnohem lepší než oni a že mám v její orientaci pravdu. Dlouho jsem váhala. I Kate vypadala, že se jí sázka nelíbí, ale nakonec připustila, že by to byla sranda. Ještě než jsem se stačila rozhodnout, přišla k nám Elodie s kávami. ,,Jak jsi tady byla s tou holkou, tak si tu nechala peněženku, ale nejsem si jistá, jestli je opravdu tvoje."
Položila všechny kelímky na stůl a pak z kapsy vytáhla černou peněženku se zlatým zipem. ,,Jo, je to moje. Děkuju moc. Hledala jsem jí snad všude." Usmála jsem se a samou radostí bych jí snad objala, ale radši jsem od ní v klidu převzala peněženku. Když se naše prsty dotkly, zastavila jsem se. Měla je ještě jemnější, než jsem čekala. Voněla jako tulipány. Odkašlala jsem a rychle od ní odtáhla ruku. Kývla a pak odešla. ,,A teď mi neříkej, že tě nebalí." Zasmál se Nate a šťouchl do mě. ,,Ta po tobě jede." Dodal Brad. ,,Tu sázku máš v kapse." Přidala se Kate. ,,Jasně že mám, ale teď se mi líbí někdo jinej jasný?" Vyjela jsem na ně možná moc nahlas. Vím, že to nemysleli zle, ale uzavřít sázku o tom, kdo někoho rychleji zbalí prostě není správné. ,,Dobře, chápem, ale aspoň o tom uvažuj." Usrkl si kávy. ,,No tak dobře." Odkývla jsem jim to. ,,Dobře, že do toho jdeš nebo dobře, že o tom pouvažuješ?" Zeptala se s nadějí Kate. Sarkasticky jsem se usmála. ,,Pouvažuju." Naklonila jsem hlavu, stále ještě trochu uražená.