Zloděj motýlů

Neklidní motýli

Hned jak jsme si domluvili pravidla sázky, běžela jsem domů, abych řekla novinky mámě. Taky jsem od ní potřebovala pár rad.
,,Cože si udělala?" Zhrozila se a prohrábla si krátké vlasy. Nechápavě zakroutila hlavou.
,,Navíc jsem si myslela, že se už bavíš s Tracy." U slova ,,bavíš" nadzvedla směšně obočí.
,,Asi to nemá cenu., vypadá to, že se chce opravdu jen kamarádit. A Elodie je vážně moc hezká." Obhajovala jsem se. Musela jsem se usmát, jak jsem si na ní vzpomněla. Fascinovaly mě její husté, kudrnaté vlasy. Přemýšlela jsem, jestli jsou stejně hebké, jak jsem si představovala. Nejradši bych do nich zabořila prsty a hrála si s nimi.
Nesázela bych se o někoho, kdyby se mi nelíbil. Ale u Elodie jsem měla šanci. Nebo spíš jsem v to doufala.
,,Co když je zadaná." Vyhrkla máma po chvíli přemýšlení. Na to jsem vůbec nepomyslela a navíc to vypadalo, že se mnou flirtovala. To by zřejmě nedělala, kdyby byla ve vztahu.
,,To nevím. Popravdě si ani nejsem jistá, jestli je vůbec na holky." Moc jsem to nechtěla vytahovat. Jelikož by mi to mohla máma zatrhnout hned na začátku, ale opravdu jsem potřebovala poradit. Jemně mě šťouchla do ramene. ,,Jak chceš vyhrát, když bude hetero?" Ani nepočkala na odpověď a pokračovala. ,,Víš co, jdeme." Rozhodla, vzala mě za ruku a táhla mě ke dveřím.
,,Kam?" Nechápala jsem. Bála jsem se, co má v plánu. ,,Jdeme zjistit, jak je na tom." Mrkla. ,,A budeš ve výhodě, pokud to teda kluky nenapadlo taky." Mohla bych jim zavolat a prostě to zjistit, ale tím bych na sebe akorát upozornila a to jsem rozhodně nechtěla. Mámin plán mi už nepřipadal tak šílený, jako po jeho vyřčení a tak jsem jí následovala do auta.

Jela co nejrychleji to šlo, ale dávala si pozor, aby nepřekročila povolenou rychlost. Mohly bychom tam klidně dojít pěšky. Nebylo to ani dvacet minut chůze, máma se ale zdála hodně nedočkavá. Hned jak zaparkovala, propadla peněženku a vyběhla z auta. Vzala za dveře. ,,Zatraceně." Křikla naštvaně. Bouchal do dveří a pak se na mě otočila. Mohlo mě napadnout, že už zavřeli, jenže v tom spěchu jsem se ani nepodívala na čas. Strávily jsme s Kate v kavárně víc času, než jsem si uvědomovala.
Přispěchala jsem za ní a ještě jednou se pokusila dveře otevřít. Překvapivě byly stále zamčené. ,,To je v pohodě, mami."
Podívala jsem se na ní a poplácala jí po rameni. ,,Zajdeme sem zítra." Vypadala zklamaně. Zírala před sebou do prázdna a mlčela. Po chvíli promluvila. ,,Chtěla jsem s tebou něco podniknout. Poslední dobou si s tebou sotva prohodím pár slov, ale jinak nic. Nemám vůbec čas, zlato. Aspoň jednou jsem doufala, že si to spolu užijeme. Zajdeme na kávu a já ti pomůžu sbalit holku a vyhrát sázku. Chtěla jsem být cool máma." Vzdychla, stále zakoukaná do země. Nevěděla jsem, že to vnímá takhle. Moc ráda s ní trávím čas. Ani neví jak moc. Vždycky jsem si užila každý výlet, který jsme podnikly spolu. Je pravda, že jsme poslední dobou nikde nebyly, ale netušila jsem, že jí to tak moc sžírá. Objala jsem jí. ,,Užijeme si to i tak. Můžeme jít jinam, nebo si objednat jídlo a sníst ho v autě. Pustíme si nahlas hudbu a bude to zábava i bez Elodie" Navrhla jsem. Nechtěla jsem, aby si myslela, že s ní nerada trávím čas. Užívala jsem si to stejně jako chození ven s kamarády. Rozuměla mi a mohla jsem se jí svěřit s čímkoliv. S druhou mámou jsme měly trochu složitější vztah, ale taky jsem jí měla moc ráda. Nikdy jsem nepochopila ostatní teenagery, kteří si každou chvíli na svoje rodiče stěžovaly. Možná jsem měla štěstí, že mám tak chápavé a opatrující mámy. Za nic na světě bych je nevyměnila. ,,To je dobrý nápad." Usmála se a pomalu se odtáhla. Když jsme se chystaly jít zpět k autu, někdo zaklepal na dveře za námi. Zmateně jsme se otočily. Za sklem se usmívala od ucha k uchu Elodie. Jak to, že měla tak nádherný a zářivý úsměv? V břiše se mi rozletělo několik motýlů. Chtěla jsem je utišit, ale čím déle se na mě dívala, tím více mě lechtali. Byl to příjemný pocit. Proboha, byla neuvěřitelně nádherná. Nebyl jsem si jistá, jestli budu schopna konverzace.Jako bych zamrzla na místě.
Párkrát otočila klíčem a otevřela dveře. ,,Cass" Usmála se. V těle se mi opět rozletěli motýli. Máma nadzvedla obočí a její oči říkaly : ,,mělas pravdu, je hezká". Zazubila se a pospíchala k autu, abychom měly aspoň trochu soukromí. I když nás pozorovala, bylo to lepší, než aby stála hned vedle nás. Pak jí stejně řeknu, co se stalo.
Nervózně jsem si odkašlala. ,,Elodie." Její jméno bylo všechno, co jsem ze sebe dokázala dostat. Zřejmě jí udivilo, že si ho pamatuji, ale nic neřekla. Jak bych mohla zapomenout. Hezčí jméno jsem snad neslyšela.
,,Co tu vlastně děláš?" Zeptala se a zamkla za sebou dveře, takže jsme u sebe byly o něco blíž. Rozhodně jsem jí nehodlala říct, jak jsme se o ní vsadili, já to řekla mámě a ta mě přinutila sem jet, jen abychom zjistily, jestli je na holky.
,,Vlastně..." Odmlčela jsem se. ,,jsem přijela za tebou." Přiznala jsem se a vynechala nepotřebné detaily.
,,Vážně?" Rozzářila se a usmívala se ještě víc. Třeba jsem se jí přece jen líbila.
,,Vážně." Přitakala jsem a kývla, aby pochopila, že to myslím opravdu vážně.
,,J já nevím co na to říct. Rozhodně mi to lichotí, pokud sis teda nepřišla stěžovat, jak hroznou kávu dělám." Zažertovala.To by snad nikdo neudělal. ,,Jistě že ne." Zasmála jsem se. ,,Tvoje káva je skvělá."
,,Děkuju. Tak proč si tady?" Zopakovala. Znělo to, jakoby se bála, že udělala něco špatného. Měla jsem si rozmyslet předem co řeknu, jelikož teď jsem byla v koncích. V hlavě se mi motalo spoustu slov, ale nesložila jsem z nich žádnou normální větu, kterou bych opravdu mohla říct nahlas. ,,T tak jsem doufala." Koktala jsem a snažila se znít co nejméně nervózně. Zatím se mi to nedařilo.,,Že bys se mnou šla ven." Dokončila jsem větu a oddychla si. Bylo to mnohem těžší vyslovit, než jsem si představovala, ale ještě těžší bylo čekat na odpověď. Sama jsem si nebyla jistá, jestli jí chci slyšet. Než jsem ale stihla pochybovat o tom, jestli jsem sem vůbec měla jezdit, přerušila mě. ,,Moc ráda bych s tebou šla ven." Rozzářila se a vypadala stejně šťastně. Můj žaludek málem praskl, Jak se v něm rozletělo mnohem víc motýlů, než když na mě zírala.
,,Myslela jsem, že chodíš s tamtou holkou." Řekla nervózně. ,,To ne." Vhrkla jsem. ,,Jsme..." Zarazila jsem se. ,,Vlastně nevím co jsme, ale rozhodně ne spolu." Ujistila jsem ji. Šťastně přikývla a vytáhla notýsek. Něco na něj napsala, utrhla stránku a podala mi ji. ,,Zavolej mi." Ušklíbla se, otočila se a vydala se domů. Chvíli jsem stála zkamenělá před vchodem a zpracovávala, co se právě stalo. Motýli se zklidnili, ale stále poletovali sem a tam. Měla jsem jí plnou hlavu. Stále jsem nevěřila, že mi dala svoje číslo. Mě, Cass, která se sotva na někoho podívá, natož s někým promluví.
Cestou domů jsem mamce všechno vyklopila. Byla radostí bez sebe. Stejně jako já. Nevěděla jsem, jak jí poděkovat. Díky ní mám domluvené rande s nejhezčí holkou. Díky Elodie jsem ani nepomyslela na Tracy. U ní jsem byla přesvědčená, že se mezi námi nic nestane.