Zloděj motýlů

Stará fotka s kouskem pizzy

Lívance jsme spořádaly celkem rychle. Elodie se nad každým rozplývala a já jí musela slíbit, že jí dám recept.

Nabídla jsem jí čisté oblečení. Její bylo zablácené a mokré. Nemohla jsem jí v tom nechat celý den.
Oblékla si obyčejné šedé tepláky a jedno z mých velkých triček. Musím uznat, že jí slušelo mnohem víc jak mě.
Opravdu jsem se snažila dát jí co nejvíce soukromí a neotočit se, když se převlékala. Nakonec se mi to podařilo. Nechtěla jsem, aby si myslela, že jsem nějaký úchyl.
,,Ještě jednou, moc děkuju za všechno. Moc si mi pomohla." Usmála se a objala mě, když se konečně oblékla.
,,To bylo to nejmenší, co jsem mohla udělat." Ujistila jsem ji.
Musela jsem Kate napsat, že se dnes neuvidíme. Slíbila jsem, že se s ní sejdu v neděli a vše jí vysvětlím. Jistě už tušila kvůli komu.

,,Kdo je tohle?" Ukázala na fotku na stole, kde jsem pózovala mezi Kate a Emily s kelímky ledové kávy.
Doufala jsem, že se tématu moje bývalá vyhnu. Plánovala jsem jí situaci vysvětlit, až se budeme znát trochu lépe.
Dlouze jsem vzdychla a přišla k ní. Moc jsem o tom nechtěla mluvit, ale jelikož se mi Elodie již svěřila se svými problémy, musela jsem i já. Několikrát jsem si podobný scénář přehrávala v hlavě, ale nakonec jsem to udělala úplně jinak.
,,Tohle je Kate." Poklepala jsem na místo kde Kate stála se slunečními brýlemi ve srdcovém tvaru a usmívala se od ucha k uchu.
,,A tohle je Emily." Zrychlil se mi tep. Upíjela jsem z kelímku. Emily mi mezitím dávala pusu na tvář. Obě jsme vypadaly tak šťastně. Kate se s ní spřátelila celkem rychle, až byl čas strávený jen v přítomnosti Emily vzácný. Páni, to už je pěkně stará fotka. Zřejmě bych ji měla vyhodit, aby mi nepřipomínala náš vztah s Emily, ale i s Kate jsem si ten moment moc užila. Nemohla jsem se ji jen tak zbavit, i když kdykoliv jsem se na ni podívala, otevřela tu starou ránu, která se již pomalu hojila. Teď, když na to přišla řec, rána krvácela, až to bolelo. Nedala jsem to však znát.
,,Budu hádat. Tvoje holka." Usmála se posmutněle Elodie.
,,Bývalá." Vyhrkla jsem a dál si prohlížela fotografii, která zachycovala tak krásnou chvíli. Aby si snad nemyslela, že jsem zadaná.
,,Budu hádat ještě jednou. Je to na dlouho?" Ušklíbla se.
,,Tak trochu, ano." Přikývla jsem a snažila se vyhýbat jejímu pohledu. Nechtěla jsem, aby zahlédla tu bolest, která se v očích odrážela.
Posadila se na postel a poklepala místo vedle. ,,Mám spoustu času." Zazubila se.
I když opravdu nerada, posadila jsem se k ní a pokusila se příběh odvyprávět co nejsrozumitelněji a bez zbytečných detailů.

,,Emily byla pěkná mrcha." Zhodnotila, když jsem dokončila vyprávění.
,,Cože, proč?" Vykulila jsem oči. Měla jsem za to, že si jí oblíbila, jako všichni ostatní. Zřejmě jsem se mýlila.
,,Nechala tě, aby ses do ní zamilovala a pak utekla do Německa." Rozhodila rukama.
,,Takhle to přece nebylo. Ani jedna nečekala, že ta druhá bude lásku opětovat a stěhování nebylo v plánu. Nevěděla to."
Ohradila jsem se. Nevím, proč jsem před holkou, která se mi neskutečně líbila obhajovala svou ex. Emily mi zlomila srdce. O tom jsem nepochybovala. Jen jsemji nevnímala jako nepřítele. Vzpomínám na ni v dobrém, ne naopak. Nic špatného přeci neudělala. Nic z toho neplánovala. Prostě to byla náhoda, nic víc, nic míň.
,,Říkej si co chceš. Mou verzi mi neber." Rozhodila rukama, jako bych řekla něco ohromně urážlivého. Něco mi říkalo, že jí naštvala úplně jiná věc. Možná něco z vlastní zkušenosti.
,,Neberu." Chtěla jsem dodat, že mám pravdu já, že to nepochopila, ale nechtěla jsem se s ní hádat. Rozhodně ne o Emily. Hlavní bylo, že jsme se již rozešly a náš vztah je minulostí.

Po tom, co jsem Elodie předvedla celý pokoj a představila jí každého, který se objevil na nějaké fotce (což byl jen Brad, Nate a pár členů rodiny), jsme se přesunuly do dolního patra. Oběhlo několik hodin, takže byl čas oběda.
Jelikož jsme nenašly nic, z čehož by se dalo uvařit něco, co by se dalo jíst, objednaly jsme si pizzu.
Dorazila do půl hodiny. Předala jsem bankovky kurýrovi, který se se mnou pokoušel flirtovat.
Bylo mu něco přes dvacet, strniště si nechal volně růst a to, že mu tričko pokrývalo několik mastných skvrn mu zřejmě nevadilo. Povzdychla jsem si. Nemělo cenu ho zasypávat urážkami a tak jsem si vzala krabici s pizzou a zabouchla před ním dveře.
U stolu již nedočkavě čekala hladová Elodie. Smála se, hned jak jsem si k ní přisedla a položila jí i sobě tři kousky na talíř.
,,Chlapi." ukousla si z kousku pizzy. ,,Jsou slepí, že nepoznají lesbu?" Rozesmála se. Zmateně jsem na ní pohlédla.
,,Víš, že nejsem lesba, viď?" Vypadala zmateněji jak já. Podepřela si hlavu a nechala pizzu pizzou. Zřejmě jsem byla zajímavější jak jídlo.
,,To nevím. Myslela jsem, že jo." Naklonila hlavu na stranu, div si jí nevykroutila. ,,No a co teda jsi? Ace, pan, bi?"
,,Jsem bisexuálka. Jak tě napadlo, že jsem lesba?" Vlastně jsem se nemusela ani ptát. Můj vzhled odpovídal za ní.
Celou si mě prohlédla a pak se zasmála. ,,Je to vidět. Co vidíš na klucích, prosímtě?
,,To bych taky ráda věděla." Zvedla jsem obě rameno. Prohodily jsme si pohledy a pak se hlasitě rozesmály.
Bylo dobré vědět, že je jen na holky, aspoň jsem se jí nemusela ptát přímo. Nijak jsem neřešila, jestli je můj partner lesba nebo bi. Když jsem se mu líbila, nebylo co řešit. Taky jsem nepochopila lidi, kteří nemohli ani pomyslet, že by chodili s trans. Co vám vadí? Myšlenka že jsou jiného pohlaví než s kterým se narodili?
,,Proč si vlastně dávala Nateovi své číslo?" Chtěla jsem se vyhnout této otázce, aby si nemyslela, že žárlím, ale teď když jsem zjistila, že jí kluci ani trochu nepřitahují, nemohla jsem se nezeptat.
,,Komu? Ah, tvému příteli. Nedala jsem mu své číslo." Dala se opět do jezení pizzy, jako by něco skrývala.
,,Čí číslo si mu tedy dala?" Naklonila jsem se k ní.
,,Nechtěl, abych to někomu prozrazovala. To taky neudělám." Zazubila se, jako by měla radost z toho, že ví něco, co já ne.
Elodie byla a jedna dívka, jejíž jméno jsem si nezapamatovala, jediné číšnice. Pracovala tam ještě Ela, ale ta se odstěhovala do ciziny, po té, co si našla přítele. Takže jestli chtěl číslo, které nebylo Elodie, muselo to tedy být číslo té druhé. Možná se jmenovala Lily.

,,Zdravím, dámy" Přerušila nás mamka. Vešla s několika narvanými taškami k prasknutí. Položila je na kuchyňskou linku a začala z nich vyndavat jídlo do lednice. Kdybychom počkaly hodinu, nemusely bychom si jídlo objednávat a já bych ušetřila peníze. Obě jsme věděly, že je s naší konverzace konec. Nemohly jsme se bavit o takových věcech před mámou. I když by to nikomu neřekla. Stejně bych je radši rozebírala jen s Elodie.
,,Ahoj mami. Elodie jsi už viděla." Postavila jsem se, abych jí s nákupem pomohla. Elodie mě následovala a potřásla si s máminou rukou. ,,Moc mě těší, Elodie." Pousmála se. ,,Mě taky, moc děkuju, že mě tady necháte přespat. Cass vám jistě vysvětlila mou situaci, tak víte jak se mi vaše pomoc hodí. Opravdu si jí vážím" 
,,Jsme rádi, že ti můžeme pomoct. Někdo by měl tvé matce promluvit, aby po tobě neházela věcmi." Zamračila se, prohrábla si krátké vlasy a dál se věnovala vykládáním jídla. Elodie na to nic neřekla. Věděla, že má máma pravdu, ale zřejmě to nechtěla řešit takovým způsobem. Jen přikývla a zamyšleně si sedla ke stolu, aby dojedla pizzu, která jí zbyla na talíři.