Zloděj motýlů

Otevřená novým věcem

Doma jsem se opět pokusila zavolat Elodie. Bez odpovědi. Jak jsem očekávala. Ani jsem se neobtěžovala posílat další zprávu. Bylo mi jasné, že mi neodepíše.
Zabořila jsem obličej do polštáře a ze všech sil do něj zařvala. Jak dlouho to budu schopná vydržet, než se dočista zblázním?
I když už teď jsem z celé té situace byla dost zničená. Nate měl pravdu, měla bych se uklidnit a přestat na ní myslet, ale to jsem opravdu nedokázala. Stále jsem viděla její překrásný obličej, slyšela její hlas a cítila vůni tulipánů, kterou bylo nasáklé celé povlečení. Položila jsem se na postel, zničená ze všeho a zadívala se do stropu. Bylo moc brzy na to, abych šla spát a tak jsem jen přemýšlela nad Nateem a Elodie. Jednou se mi v hlavě objevila i Emily, ale hned se mi tu myšlenku podařilo vytěsnit.

Najednou vedle mě zazvonil telefon. Hbitě jsem se otočila, až jsem téměř spadla z postele. Doufala jsem, že je to Elodie, ale byl to jen Nate. Jeho jméno na obrazovce mě překvapilo, jelikož mi téměř nikdy nevolal.
,,Ano?" Zvedla jsem hovor. ,,Ahoj Cass. Hele, právě jsem s kamarádem venku a jdeme okolo tvýho domu tak jsem si říkal, jestli se nechceš přidat." Jeho odpověď mě zmátla. Bylo divné, že mi volal, abych s ním šla ven a ještě divnější byl fakt, že si našel kamaráda. Byl stejně uzavřený jako já, ale z nějakého divného důvodu ho měli lidé radši.
,,Ehm no klidně. Dej mi chvilku." Zavěsila jsem, trochu se upravila a vyběhla ven. Mámě jsem rychle oznámila, že jdu s Nateem ven. Jen přikývla a dál se věnovala čtení knihy.

,,Ahoj." Pozdravila jsem udýchaně. ,,Ahoj." Řekli naráz s úsměvem. Hned jak jsem popadla dech, prohlédla jsem si kluka, který stál vedle Natea. Byl o hlavu vyšší. Měl tmavé kudrnaté vlasy. Konečně jsem ho poznávala. Byl to ten číšník, u kterého jsem nedávno platila za naše kávy. Už na první pohled mi přišel sympatický.
,,Tohle je Cass." Ukázal na mě Nate. Ten kluk ke mě přišel a objal mě, což jsem vůbec nečekala. Nakonec jsem mu objetí oplatila. ,,Těší mě, já jsem Ethan." Jeho jméno se mi opravdu líbilo. Povahou mi připomínal Natea.

Vysvětlili mi, že se chystají do kavárny, která popisem odpovídala zelené kavárně, jež jsme navštívily s Elodie.
Doufala jsem, že když se sejdu s Nateem, přestanu na ní myslet, ale jen se to zhoršilo.

,,Pořád na ní myslíš?" Prokoukl mě Nate. Přikývla jsem.
,,Ta kavárna, do které jdeme....tam jsme měly první rande." Řekla jsem posmutněle.
,,Ach tak. Klidně můžeme jít jinam jestli chceš."
,,Ne, to je v pohodě. Je to tam fakt hezký. Zvládnu to, neboj se." Cítila jsem se trochu provinile, že jim narušuji schůzku, ale přece jen to byl Nate, kdo mě pozval ven.

Zanedlouho jsme došli k místu. Při vstupu se nám nad hlavami rozezněl zvonek. Hned jak jsme vešli, cítila jsem již známou vůni domova. Zrovna na pult vykládali čerstvé pečivo. Nejradši bych se posadila poblíž okna, vzala si oblíbenou knihu a strávila tu celý den, dokud by mě nevyhnali, protože by zavírali. Několik lidí sedělo u kávy a povídali si, někteří byli zahledění do obrazovek svých přístrojů a neustále něco psali na klávesnici.

Posadili jsme se ke stolu pro čtyři, který byl hned vedle okna. Měli jsme krásný výhled na nedaleké náměstí zalité slunečním světlem, které se hemžilo lidmi a turisty z fotoaparáty. Na okraji kašny se objímaly páry a vyměňovaly si zamilované pohledy.
Znechuceně jsem se otočila, abych je nemusela sledovat. Akorát mi připomínaly minulý vztah a to, že je Elodie zavřená v pokoji a já se k ní nemůžu dostat. Kdybych přišla k ní domů, jistě by mě její máma vyhodila, takže ani nemělo cenu tam chodit.

,,Takže, Ethane. Nate se o tobě ani nezmínil, tak mi něco o sobě řekni." Odkašlala jsem si, jelikož už bylo nějakou dobu trapné ticho. Připadala jsem si jako na rande. Což byla trochu ironie, jelikož jsme byli tři.
,,Vlastně se moc dlouho neznáme, takže by ani neměl co zmiňovat. Co bych ti o sobě řekl. Tak...až nezdravě miluju čtení, neustále mám v uších sluchátka a ne kvůli tomu, že bych každého ignoroval, prostě rád poslouchám hudbu. Nejradši Indie rock. A zajímám se o vesmír, takže ponocuju, abych si mohl prohlédnout oblohu a pojmenovat všechna souhvězdí.
No a co ty? Pochopil jsem jen, že jsi na holky. Jinak o tobě nic nevím." Zasmál se. Jeho oblečení odpovídalo jeho povaze. Stylové a barevné. Místy převládala zelená. Okolo krku mu visela černá nasazovací sluchátka.
,,To je pravda, ale jsem i na kluky a taky miluju čtení. Mám dva příšerně otravné sourozence a vyhýbám se novým lidem. Jelikož mám ráda Natea, tak jsem si řekla, že bude fajn tě poznat."
,,Lituješ toho, že jsi s námi šla ven?" Usmál se Ethan. ,,To vůbec ne, stejně jsem se nudila, ale Nate je dneska nezvykle potichu." Šťouchla jsem do něj, abych nemusela mluvit jen já. ,,Co, já? Ehm. Mě už znáte. Nevím, co byste chtěli vědět." Ušklíbl se.

Chtěla jsem z něj dostat, jak se dali do řeči s Ethanem, ale přerušil nás číšník.
Objednala jsem si latte, jelikož mi moc chutnalo, když jsem tu byla minule. Ethan si dal zmrzlinový pohár s dvěma kopečky mangové a jedním kopečkem zázvorové zmrzliny.
Řekl, že je život příliš krátký na to, aby jedl nudné jídlo. Nate si neobjednal nic. Nakonec mu stejně přinesli sklenici vody na účet podniku. Neochotně jí přijal a roztřesenýma rukama z ní upíjel zatímco těkal pohledem mezi mnou a Ethanem.
Po chvíli přinesli i naše objednávky.

Sotva jsem se napila kávy, už mi někdo opět volal. Podívala jsem se na displej. Proboha. Volala mi Elodie.
Chvíli jsem jen nevěřícně zírala na obrazovku. ,,Em, promiňte. Tohle musím vzít." Omluvila jsem se a vyběhla ze dveří ven.
Udýchaně jsem hovor přijala.
,,El?"Zašeptala jsem pro případ, že by poblíž byla její matka. ,,Cass, konečně."
,,Proboha, nechceš mi všechno říct?" Zeptala jsem se. ,,Nemáme moc času, takže mě pozorně poslouchej, jasný?"
Jen jsem kývla. ,,Máma usla, vplížila jsem se pro mobil a nevím jak dlouho budu schopná mluvit. Takže se sejdeme zítra v mém pokoji v deset večer." Řekla potichu. ,,Počkej, cože? Jak?" Panikařila jsem. ,,Jinak to nejde. Nedostanu se odsud."
,,Jasný, budu tam. A..." Odkašlala jsem si. ,,Chybíš mi." Začervenala jsem se. ,,Ty mě taky, Cass." Usmála se.
Pak bylo slyšet jen pravidelné pípání. Vypla jsem mobil a dala ho do kapsy. Srdce mi bušilo jak o závod. Sotva jsem dýchala.
Proskleným oknem bylo vidět, jak se ti dva spokojeně vybavují a společně sdílejí pohár. Nechápu, proč mě Nate zval ven, když byli spokojení sami beze mě. Nejradši bych odešla bez rozloučení, ale tím bych akorát naštvala Natea a možná i Ethana.
Navíc jsem tam nemohla nechat nevypitou kávu.

Několikrát jsem se hluboce nadechla, pak jsem vstoupila dovnitř a opět se k nim posadila.
,,Kdo volal?" Zeptal se Nate. ,,Elodie." Odpověděla jsem stále v rozpacích. ,,Cože?"
,,Chce, abych se s ní sešla zítra, ale vůbec nevím jak se dostanu do jejího pokoje, aniž by si mě její máma všimla. Mám z ní strach." Oba na mě nechápavě zírali. ,,Elodie je tvoje...?" Řekl Ethan. ,,Kamarádka, asi." Upila jsem kávy, která během našeho rozhovoru vychladla. ,,Sama si nejsem jistá." Usmála jsem se.

Byla jsem nucena mu podrobně vysvětlit vše, co se mezi mnou a Elodie odehrálo. Popřál mi, aby nám to spolu vyšlo. Podstatě jako každý. Nevěděla jsem, jestli to bude vůbec možné, když jí máma nepustí ven a dost možná se brzy odstěhují. Vztah na dálku by určitě nefungoval.

Asi po třech dalších kávách jsem se rozloučila a pospíchala nadšeně domů. Nemohla jsem se dočkat, až se opět uvidím s Elodie. Přišlo mi to jako věčnost. Byla jsem moc ráda, že jsem měla možnost potkat Ethana. Kdybych ho znala jen jako číšníka, asi bych se s ním do řeči nedala.
Hned jak jsem se dostala domů, vylíčila jsem mámě stručně průběh celého dne. Elodie jsem raději nezmiňovala, aby si nedělala starosti. Pak jsem jen zapadla zpátky do pokoje a dala se do čtení knihy.

PS: MÁ ILUSTRACE CASSIDY A ELODIE SE NACHÁZÍ V KAPITOLE ,ČAJ O PÁTÉ'
A Brada s Nateem v kapitole Sázka
+ Kate v předešlé kapitole
Ilustrace Ethana je o pár řádků výš