Zloděj motýlů

Nic není v klidu

Napětí v autě rostlo. Seděla jsem vedle Elodie v zadní části a krátkovlasá máma vepředu na sedadle řidiče.
Druhá máma se rozhodla zůstat doma a tak jsme vyrazily jen ve třech.
Ticho vyplňovala hudba hrající v rádiu, ale nepřekryla trapnost mezi mnou a El.
Snažily jsme se ignorovat ten skoropolibek, ale bylo víc než jasné, že na to obě myslíme.
Máma vypadala v klidu. Buď nás neviděla, nebo jí to bylo celkem ukradené. Pobrukovala si do melodie písniček a občas se na nás otočila a zkontrolovala nás.

Po chvilce jsme dorazily k Elodiimu domu. Nikdo nevystupoval. Upřela jsem pohled na Elodie. Víc vystresovanou jsem ji ještě neviděla. Celá se třásla. Položila jsem jí ruku na rameno a jemně po něm přejížděla.
,,Hej, to zvládneš. Jsi silná. Vzpomínáš?" Smutně se na mě podívala a mlčky mě chytla za ruku.
,,Má pravdu. Jsme tu s tebou." Otočila se na nás máma, vystoupila z auta, obešla ho a otevřela nám dveře.
Po chvíli se El přemohla a vyšla z auta ven.

Od domovních dveří nás dělila písčitá cestička s vyskládanými kameny na krajích. Branka byla díkybohu odemčená.
Vzaly jsme za kliku a s hlasitým vrzáním vstoupily na cestu. Na zahradě nebylo nic jiného než starý strom, který téměř přerůstal dům a na jedné z větví pověšené prkno jako houpačka.

El mi pevně stiskla ruku a nervózně kráčela za máminými zády.
Po zazvonění jsem uslyšela nějakou ránu, po tom hlasité zvuky a šramocení klíče v zámku.
Dveře se otevřely a za nimi vykoukla žena tmavší pleti se stejně kudrnatými vlasy jako Elodie stáhlými do drdolu.
V prstech zapálená cigareta, pod očima kruhy.
,,Co tu chcete?" Zeptala se rázně. Když si všimla Elodie, rychle mi ruku pustila.
Máma popošla blíž ke dveřím a natáhla ruku. ,,Zdravím, jsem Mackenzie. Vaše dcera se mi svěřila s vaším chováním.
S Pam jsme to probraly a myslíme, že byste měla respektovat Elodie. Muselo pro ni být těžké vám to jen říct."
Elodiina máma se na ní jen nechápavě podívala. ,,Za prvé nechápu, proč se vy a váš manžel pletete do mého života a za druhé vy byste mě měla pochopit. Přece byste nechtěla, aby vaše dcera byla ....na holky." Řekla znechuceně a nasála kouř z cigarety.
,,Moje dcera je na holky a já a moje manželka Pam také a nemohla bych být šťastnější, takže jestli s tím máte problém, měla byste se nad sebou zamyslet."
Rozkročila se a dala ruce v bok. S homofóby jsme se setkaly už mnohokrát. Byly jsme už zvyklé, takže nás rozhodně nějaká
Elodiina máma nemohla rozhodit.

Rozzuřeně se na mámu podívala. ,,A ty mladá dámo, máš zaracha. Máš zákaz se bavit s takovýma lidma!"
,,Já nikam nejdu. Vůbec není fér mi dávat zaracha jen proto, že jsem lesba. Jestli to nejsi schopná přijmout, odejdu!"
Prohlásila a přistoupila k mámě blíž.
,,Zdrhla jsi uprostřed noci a vrátila ses s cizíma lidma! Navíc jsi moc mladá na to, abys to věděla!
Teď mazej dovnitř, jinak to bude ještě horší!" Zařvala a vydechla u toho obláček kouře.
,,Kdybys na mě neházela prázdný flašky od alkoholu a místo toho si se mnou normálně promluvila, jistě bych nezdrhla.
A nejsem moc mladá. Už jsem dost velká na to, abych věděla, kdo mě přitahuje, zatraceně!" Sevřela ruce v pěst a měla co dělat, aby se ovládla.
,,Proč to prostě nemůžeš přijmout?!" Dodala se slzami v očích.
,,Není to normální. A co si pomyslí rodina? Moje dcera prostě není....taková!" Rozhodila rukama.
,,Vážně? Tebe zajímá víc rodina? Jsi příšerná, příšerná!!" Zařvala, oči vlhké od pláče.
Její máma na to nic neřekla, jen k ní nasupeně přišla a vlepila jí facku, až jí z toho zrudl obličej.
Měla jsem co dělat, abych jí neudeřila, až by neomdlela.
,,Takhle se ke mně chovat nebudeš. Rozumíš?!" Napřáhla se na další, ale má máma jí v čas zastavila. Zaryla jí nehty do kůže.

,,Poslouchejte mě a poslouchejte mě bedlivě. Záleží mi na mé dceři a záleží mi na jejích kamarádkách. Rozhodně nestrpím jakékoli násilí. Takže od ní laskavě odstupte, nebo to budu řešit se sociálkou!" Řekla nahlas těsně od jejího obličeje.
Povolila stisknutí a pustila jí rudou ruku, na které byly stopy zarytých nehtů.

Elodiina máma otřela cigaretu o stěnu domu, odhodila ji na zem a vzala El za ruku.
Zatáhla jí dovnitř, ještě než zavřela dveře, hodila po mámě vražedný pohled.
Už zavírala dveře, ale zastavily se o máminu nohu. ,,Myslím to vážně. Ublížíte jí a já hned volám sociálku, nebo si to s radostí vyřeším s vámi ručně a věřte mi, to opravdu nechcete!" Dodala rázně a odstoupila o krok dozadu.
Žádná odpověď, jen bouchnutí dveří a hlasité zvuky. Zřejmě pláč, nedokázala jsem to rozeznat.

,,Taak, to bychom měly." Vydechla máma a nasedla do auta.
,,Vážně jsem si nemyslela, že by někdo byl schopný se ke svým vlastním dětem takhle chovat jen kvůli sexuální orientaci."
Zakroutila hlavou, stále pořádně naštvaná. Chvíli se mlčky uklidňovala a pak nastartovala.
Stále jsem byla vystrašená z toho, čeho jsem právě byla svědkem. Pak budu muset Elodie zavolat a zjistit, jestli je v pořádku.
Snad jí máma nesebrala telefon.
Nesmírně jsem se o ní bála. Mohla jsem jen doufat, že jí po mámině výkladu už neublíží.