Zloděj motýlů

Ladné pohyby

Čas, jakoby plynul mimo zákon. Jednou se zdálo, že párty nemá konec a podruhé stačilo jen mrknout a uběhla necelá hodina.
Z neustálého hluku a pokřikování mě začala bolet hlava, a tak jsem si protlačila cestu mezi zástupy namačkaných, opilých lidí a přes dveře, ke kterým jsem se sotva dostala, jsem vkročila do zahrady, kterou obklopila chladná noc. Stíny se táhly po zemi jako děsivá chapadla chobotnic, takže jsem se posadila na kupodivu prázdný schod před vstupem a přitáhla si svetr blíž k tělu.
Od pusy mi stoupal hustý obláček páry. Dělal dojem, jako bych měla zapálenou cigaretu. Z jejich puchu se mi pokaždé, když jsem je cítila, chtělo zvracet. I kdyby mě přemlouvali a zaplatili mi, nikdy bych se jich ani nedotkla. Už jen z té představy se mi dělalo zle.
Začala jsem litovat, že jsem si nepřinesla žádné pití, které by mě zahřálo. Ale na druhou stranu jsem se nechtěla opít, a tak jsem si jen mnula rukávy zakryté ruce a přemýšlela, jak dlouho potrvá, než všechno utichne a já budu jediná v domě.
Na to, že nebyla ani půlnoc jsem byla nezvykle ospalá. Neodvážila jsem se však usnout, když bylo uvnitř tolik cizích tváří, takže jsem několikrát zamrkala do tmavé noci, kterou sem tam proťal kužel světla a snažila jsem se neusnout. Obzvlášť ne na kamenném schodě, kde bych byla všem na očích.
Zavrněl mi mobil, který jsem shodou okolností nechala ve své zadní kapse u kalhot a děkovala jsem bohu, že jsem ho nestačila vytrousit. Těžko bych ho potom našla.
,Bezva párty Cass' Přečetla jsem si na ledové obrazovce a když se rozsvítila, málem jsem z toho množství jasu oslepla. Přece jen byla půlnoc. Zahnala jsem nutkání praštit s telefonem o hranu schodu, když jsem si přečetla, že mě opět otravují moji sourozenci, kteří zřejmě nikdy neopustili svůj pokoj. K upřímnosti měla jejich zpráva daleko, takže jsem jim poslala jen zdvižený prostředníček a dlouze se nadechla. Jsem v háji. Jestli to ví. Jestli vědí o párty a dokonce se baví s lidmi uvnitř....to znamená, že jestli zatím nežalovali matkám, tak to za nějakou dobu udělají. Sakra. Ne jen, že budu mít na starosti úklid celého domu, který se už teď rozpadal, ale také budu muset pykat za všechny lži, které jsem řekla rodičům, abych se jich zbavila.
V životě by mi tohle nedovolili, i kdyby nevěděli o alkoholu a cigaretách, které se neplánovaně staly součástí celé akce.
S alkoholem jsem počítala, ale ne s takovým množstvím. Názvy, které se objevily na lahvích v domě, jsem ani neznala.
Sourozenci měli zřejmě dobrou náladu, jelikož mi zatím ani jedna z matek nevolala a dokonce se u nás ani neobjevila policie.
Chlad mi po chvíli prolezl celým tělem, takže jsem byla nucena se opět vrátit do doupěte, které bych mohla těžko nazvat svým domovem. Nějak jsem se mezi lidmi protáhla až ke schodům a když jsem usoudila, že bude rozumnější si na ně nesedat, pokračovala jsem po nich nahoru do druhého patra, kde téměř nikdo nebyl.
Tmavou chodbou jsem se dostala ke svému pokoji. Pootevřené dveře naznačovaly, že je někdo uvnitř. Dlouze jsem vzdychla a vzala jsem za kliku. ,,Promiň. Tady bejt nemůžeš, to je můj pokoj." Řekla jsem rázně, když jsem spatřila siluetu dívčí postavy, stojící čelem u mé nástěnky s fotkami. Když se neměla k odchodu, hlasitě jsem si odkašlala a vstoupila jsem dovnitř.
,,Ehm, jak jsem řekla. Je to můj pokoj, takže...můžeš odejít?" Zopakovala jsem nejistě. Byla ke mě zády. Dlouhé oříškové vlasy měla svázané v nízkém upraveném drdolu a polovinu těla jí zakrývalo dlouhé tričko karamelové barvy. Nešlo poznat, jestli to bylo jediné oblečení, které měla na sobě.
,,Nechala sis ji." Šeptla a přejela prstem po jedné fotce, na kterou ,díky slabému světlu z ulice, nebylo vidět.
,,Cože?" Nadzvedla jsem obočí a přistoupila k ní blíž. ,,To je soukromý. Mohla bys...mohla bys odejít, prosím." Hlesla jsem lehce nazlobeně. Nebylo dvakrát příjemné, když si někdo cizí prohlížel můj pokoj, kde bylo všechno určené jen mým očím.
,,Po tom všem, co jsem ti udělala. Po té vší bolesti, kterou jsem způsobila....sis jí nechala." Uculila se.
,,Já nechápu...o-o čem to ml..." Poslední slovo mi uvízlo v krku, když se otočila a konečně mi odhalila svou tvář. Zírala jsem na ni s otevřenou pusou, neschopná cokoli říct. Dokonce jsem se štípla do ruky, abych se ujistila, že jsem si tohle všechno jen nevysnila. Co tady dělala? Co tady proboha dělala? Co dělala v mém pokoji? V tomhle městě? Zatraceně, neměla by být ani v téhle proklaté zemi.
,,Naší fotku, pořád ji máš vystavenou." Začervenala se. ,,Měla jsem se jí dávno zbavit." Zašeptala jsem a dívala se jí zpříma do očí. ,,Typická Cassidy, za tu dobu co jsem byla pryč, ses ani trochu nezměnila." Ušklíbla se a já si až teď všimla, jak moc je opilá.
,,Co tady děláš?" Vytřeštila jsem na ni oči. ,,Musím mít důvod k tomu, abych tě navštívila?"
,,Ano," zajela jsem si rukama do vlasů a v křečovitém stisku jsem se snažila ovládnout paniku, která se mě zmocňovala.
,,ano, to bys měla mít. Zatraceně. Zatraceně, nemáš tu co dělat! Jak ses sem dostala? Od koho ses dozvěděla, že je u mě párty?" Vyjela jsem na ni a měla jsem co dělat, abych se neporoučela k zemi. ,,Kdo ti o tom řekl?!" Zopakovala jsem rázně.
,,Moc otázek a málo nadšení." Zasmála se. ,,Koukám, že jsem ti chyběla, když jsem odjela do Německa."
,,Em, nechápu...nechápu co tu děláš a proč tu jsi, ale... Všechno jenom zhoršuješ! Ani nevíš, čím jsem si musela projít, když jsi mě nechala. A teď...teď jsem se konečně přes tebe přenesla a tady jseš. Celá šťastná, jako by se nikdy nic nestalo." Projel mnou vztek. Silná vlna vzteku. Stiskla jsem ruku v pěst, abych nepraštila do zdi. ,,Nemůžeš se najednou objevit v mým pokoji jen tak a čekat, že ti odpustím. Že se s tebou budu vybavovat, jako bychom byly staré kamarádky. Takhle to nefunguje!"
Rozhodila jsem rukama. ,,Takže říkáš, že kdybych ti zavolala, tak bys na mě počkala na letišti?" Svraštila obočí.
,,Ne. Vím, že ne. Vidím, že o mě nestojíš. Došlo mi to, když jsem spatřila ty vaše sladce dokonalý fotky." Zasmála se hořce a pohlédla směrem k nim. ,,Ty a ta mrcha. Netrvalo ti to moc dlouho, než sis někoho našla."
,,Takhle o Elodie nemluv!" Klouby mi zbělely, jak moc jsem zaryla nehty do dlaní. ,,Ahh, takže ona má jméno." Probodla mě ostrým pohledem. Proklínala jsem jí, že se tady ukázala. Už tak jsem se měla dost mizerně. A ona jen přilila olej do ohně.
,,Přestaň." Sklonila jsem hlavu, aby mi neviděla do očí. ,,Nebo co?" Uchechtla se. ,,Nebo co, Cass? Uhodíš mě?" Přistoupila o krok blíž a pohlédla na mě ze shora.
,,Prostě....toho nech. Není to tvoje věc. Už dávno ne." Ohradila jsem se. Ona jen zakroutila hlavou a hlasitě si odfrkla. Pak mi podepřela bradu a přinutila mě se na ní podívat. Zlostí jsem jí propalovala kůži pohledem, ale neucukla jsem.
,,Moje věc?" Zasmála se hrozivě. ,,Vždycky to byla moje věc. To já byla ta, která se o tebe starala. To se mnou ses poprvý vyspala. Já byla tvá první. Ve všem!" Zamrkala, aby zahnala slzy a opět nahodila kamenný výraz. ,,To je už dávno." Řekla jsem a málem jsem jí plivla do tváře. Srdce mi tlouklo dvakrát rychleji a rozhořela se v něm touha. I když jsem ji nenáviděla, za to, co mi provedla. Nenáviděla jsem ji za to, že se vůbec odvážila vkročit do mého domu. I přes to jsem po ní toužila. Ten rok vášnivého milování se nedal jen tak vymazat. Všechny vzpomínky vypluly na povrch a já měla co dělat, abych se udržela na nohou. Musela jsem odolat. Musela jsem, abych dokázala hlavně sama sobě, že jsem silnější, než si myslí.
Chvíli jsem na ni jen nasupeně zírala a nakonec jsem se vytrhla z jejího sevření. ,,Řekla jsem, ať odejdeš!" Ukázala jsem na dveře a odstoupila jsem od ní dost daleko, aby se mě nemohla dotýkat. Možná bych jí to i dovolila.
,,Cassidy." Mlaskla. ,,Vím, že mě chceš. Jde to z tebe cítit." Ušklíbla se. ,,A ani když budeš stát na druhym konci pokoje, nepřestanu cítit, jak po mě prahneš." Napila se z kelímku, který odložila na noční stolek. ,,Jak prahneš po mým těle." Přejela si prsty po bocích a díky dlouhému nadechnutí se jí nadzvedl hrudník. Raději jsem odklonila zrak a napřímila se. ,,Odejdi." Zopakovala jsem mírnějším hlasem. V pokoji bylo najednou horko. Takové horko, že jsem potlačila nutkání si sundat svetr.
Hlasitě jsem polkla a upravila si límec svetru. ,,Doopravdy chceš, abych odešla?" Naklonila hlavu a pomalým pohybem si rozpustila vlasy. Gumičku odhodila na zem. Lehce se usmála a prsty si jimi projela. Takové horko.
,,Odejdi." Řekla jsem polohlasem. Zhypnotizovaná jejími božskými křivkami. ,,Opravdu?" Přistoupila ke mně.
,,Opravdu to chceš?" Zašeptala mi do ucha, z kterého mi odhrnula pramen vlasů. Zkousla jsem si rozechvělý spodní ret.
,,Já...já." Dávno jsem zapomněla jak se dýchá. Zkoumala jsem její každý pohyb. Ztratila jsem všechnu kontrolu, když mě přitiskla ke zdi a položila mi ruku na krk. ,,Chceš?" Zopakovala šeptem a já cítila její horké tělo tisknoucí se k mému.
Mlčky jsem na ní hleděla s rozevřenými rty a nadzvednutou bradou. Koutky se jí zvedly to hravého úsměvu.
,,To jsem si myslela." Ušklíbla se a přetáhla si triko, které jí celou dobu zakrývalo, přes hlavu a odhodila ho na zem.
Takové horko. Polkla jsem a v hrdlu mi vyschlo. Stála přede mnou. Tolik odhalené kůže, jsem dlouho neviděla. Přesněji rok.
Zahalovalo jí jen vyzývavé krajkové spodní prádlo, které ráda nosívala, když jsme byly spolu. Bylo k smíchu, jak o ní všichni měly nevinné mínění, ale jakmile jsme byly samy, proměnila se v dračici, až jsem ji sotva poznávala.
Ani jsem nestačila mrknout a vrhla se na mě jako hladový vlk. Její tělo mě tlačilo ke zdi a dlouhé špičaté nehty se mi zarývaly do kůže. Tiskla na mě své rty a líbala mě vášnivěji, než kdy jindy. Do pusy mi vnikla jazykem a já si mezi krátkými nádechy ani nestačila uvědomit, co to dělám. Rukama mi zajela do vlasů a já jí spokojeně předla do úst, měla jsem co dělat, abych nevyjekla rozkoší.
Na chvíli se odtáhla a zkoumavě si mě prohlédla. Jemný úšklebek na rtech se jí rozšířil, když očima zmapovala celé mé napůl odhalené tělo. ,,Nezměnila ses." Přejela mi nehtem po rtu. Dlouze jsem se nadechla a hleděla jí při tom hladově do očí.
,,To ani ty ne." Dodala jsem a upravila si rozcuchané vlasy a svetr. Opět se přiblížila a propletla naše jazyky v jeden. Rukama sápala po celé mé kůži a vjela mi jednou pod volný svetr, kterého se jedním pohybem zbavila a hodila ho, stejně jako své oblečení, na zem. Nevšímala jsem si kapsy, která mi vrněla od nekonečných zpráv. Byly mi ukradené. Všechno mi bylo naprosto ukradené. Byla jsem zaneprázdněná mrštným Emilyným jazykem a jejími ladnými pohyby, které tvořila rukama. Po jejích nehtech se na mé kůži tvořily bílé čáry, které zmizely a zrudly hned, jak se objevily. Cítila jsem se jak v nebi. Ne snad kvůli tomu, že bych k ní něco ještě cítila, ale kvůli alkoholu, který jsem do sebe přes večer dostala a kvůli touze, která ve mě rostla a mísila se ve mě, jako vlny oceánu, kdykoliv se Emily opřela do mých rtů a přisála se mi na krk. Jako za starých časů, kdy jsem si bláhově myslela, že takhle život funguje. Nebylo to tak dávno, abych se v jejích dotecích a tichému sténání nevyžívala. Prahla jsem po ní. Po jejím božském tělu, které se přede mnou vlnilo v ladných pohybech.
Byla jsem jím tak omámená, že jsem si nevšimla osoby stojící s vytřeštěným výrazem ve dveřích. ,,Elodie?!"