Zloděj motýlů

Den jako každý jiný

V pondělí ráno mě neobvykle brzy vzbudilo nějaké klepání. Nemohla jsem jsem zjistit, co ten zvuk vydávalo. Když konečně utichl, pokousila jsem zavřít oči, ale už jsem neusla. Vztekle jsem vstala, oblékla se a pak s prásknutím dveří sešla po schodech do kuchyně. Překvapilo mě, že už u stolu seděla dvojčata a hned jak mě uviděla, začala se hihňat. Ani jsem se nepokoušela zjistit, proč jsou tak brzy vzhůru a nasypala si do misky křupky. Pak jsem do nich nalila mléko a tiše si přisedla ke stolu. 

Asi tak za hodinu přišla rozespalá mamka. Hned jak nás uviděla, tak se začala vyptávat proč jsme tak brzy vstali. ,,Probudil mě nějaký zvuk a pak jsem už neusla." Prohodila jsem, jakoby se to stávalo denně. Hned jak jsem to dořekla, oba se začali nahlas smát. Už jsem se naučila je ignorovat a hledět si svého. Říkala jsem, že jsou neuvěřitelně otravní. Protočila jsem panenky a dala se do asi tak třetí misky křupinek. Mamka jen pokrčila rameny a začala si dělat snídani.                ,,Nevzbudilo tě náhodou nějaký ťukání o dvěře, Cass?" Vyptával se Jasen s velkým úšklebkem.    A práve teď mi to došlo. To klepání nebylo od datla nebo jiné havěti, ale od těch dvou blbečků, co mě nenechají v klidu se vyspat. ,,Vy ste tak pitomý!" Zařvala jsem tak nahlas, že mě muselo slyšet snad celé město. Hodila jsem po něm zmačkaný ubrousek a už jsem se připravovala, že mu dám pěstí. ,,Tak to bys snad stačilo!" Křikla mamka a stoupla si mezi mně a Jasena. ,,Vy dva se sestře hned omluvíte a ty Cass," Ukázala na mě. ,,To seber!" Vůbec nebylo fér, že na mě křičela. Snad já jsem byla ta, co musela trpět s těma dvěma. Vztekle jsem sebrala papír a hodila ho do koše, abych neschytala pohlavek. Emily s Jasenem se mi nedobrovolně omluvili a odešli do svého pokoje. Obvykle, když jsme se dostali do sporu, řešila to druhá máma. Ale ta teď byla v práci. Pracuje jako kadeřnice. Tmavě hnědé vlasy má ostřihané na kluka a musím říct, že jí to ohromně sluší. Vždycky je na nás tvrdá. Kdyby tady byla, už máme zaracha snad na celý týden. První máma byla víc mírumilovnější, i když ne vždycky. Delší blonďaté vlasy si zaplétávala do dvou francouzských copů, které je naučila druhá máma. Občas mi je pletla taky. Pracuje jako profesionální tanečnice. Někdy odjíždí s žáky na soutěžě a my jí jezdíme podporovat. I když je to někdy nuda, jsem ráda, že jí můžu v něčem fandit.

Jen zavrtěla hlavou a s povzdechnutím si přisedla ke mně. Celou snídani neřekla ani slovo.

Hned jak jsem vypadla z domu, bežela jsem do školy. Nestíhala jsem. Zase. Při spěchu jsem narazila do Tracy a rozsypala všechny učebnice, které jsem držela v ruce. ,,Hrozně se omlouvám." Zvedla jsem hlavu, abch se jí omluvila. Chvíli na mě mlčky zírala a pak odvrátila pohled.Jako bych v jejích očích zahlédla jiskřičky. Hned se sklonila, aby mi pomohla. ,,To je v pohodě." Řekla s úsměvem. ,,Tracy." Podala mi přátelsky ruku. ,,Já vím. Cassidy, ale říkej mi Cass." Usmála jsem se a potřásla jí rukou. Nechápu, že si mě napamatovala. Chodily jsme spolu na výtvyrku.Sice jsem seděla v nejzadnější části třídy,( Co nejdál od lidí ) ale stejně si mohla zapamatovat aspoň můj obličej. Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala chmurné myšlenky a pak jsem se omluvila, že musím jít a pokračovala chodbou do třídy. Tracy byla neuvěřitelně krásná. Dlouhé tmavě hnědé vlasy se jí kroutily v jemných vlnách. Chvíli jsem se do ní zakoukala, ale pak mě to nějak přešlo. Až do teď jsem si to aspoň myslela. I to že na mě promluvila byl zázrak. A kupodivu se mi nevysmála, ale byla milá. Nikdy jsem jí neviděla s holkou, takže ani nemělo cenu se snažit. 

Po hodině chemie mi Nate s Bradem napsali, že nepřijdou, protože jim je špatně. Moc dobře jsem věděla, že šli včera na párty k Penny a teď mají kocovinu. Stejně na tom asi byla i Kate, jelikož jsem jí ještě neviděla. Jsem ráda, že jsem tam nešla. Máma by mě poslala do školy a pak bych za trest musela uklidit celý dům. Stejně na párty moc nejsem. Možná jsem už zmínila, že nejsem ani trochu společenská. A noví lidé mě děsí.                                                                                                                     Nakonec se Kate ukázala až poslední hodinu se slunečními brýlemi a kapucí na hlavě. Pomalu se vplížila do třídy zrovna když zazvonilo. Jen na mě mávla rukou a po škole se rychle vytratila domů. Ani jsem jí nestihla říct, jak jsem se ztrapnila před Tracy. Stejně by se mi vysmála, ale aspoň by se mnou mluvila. Snad přijde zítra. Nemůže přece zameškat tolik hodin.