Zloděj motýlů

Stinný oceán

Neochotně jsem pustila Elodiinu ruku a nechala ji jít do práce. Tahle část dne byla nejhorší. Možná horší jak zdlouhavé hodiny ve škole, které jsem jakžtakž vydržela. Už aby byl konec tohohle utrpení.
Když jsem se chystala vyjít nepozorovaně z výtvarné třídy, někdo na mě zavolal. Ohlédla jsem se, abych se ujistila, že volá právě mě a ne na někoho jiného. Jistěže to byla Tracy, na kterou jsem během těch dvou týdnů úplně zapomněla.
,,Cassidy, ahoj." Zamávala na mě s úsměvem a pobídla, abych k ní přišla. Při vyslovení mého celého jména jsem se zatvářila tak kysele, až to vypadalo, že jsem spolkla citron.
,,No ahoj." Pozdravila jsem zmateně a nemotorně se opřela o lavici. ,,Máš chvíli čas?" Podívala jsem se na hodinky. Za chvíli jsem měla vyzvednout El a jít s ní k nám domů.
,,Uh, chvilka by se našla. Co potřebuješ?" Několikrát se nadechla, ale nikdy větu nedokončila. Sála z ní nervozita a strach, až jsem se bála, co se od ní dozvím. Nakonec se přece jen odhodlala ke slovu.
,,A nebo víš co, zapoměň na to. Vypadáš, že někam pospícháš a já nechci zdržovat." Rychle se rozmyslela. Přehodila si batoh přes záda a už se měla k odchodu. ,,Tak počkej přece." Doběhla jsem ji a vzala jí za ruku, hned jsem toho ale nechala a s rukou jsem uhla. ,,Nezdržuješ." Uklidnila jsem ji a radši jsem o kousek odstoupila.
,,V tom případě....mě napadlo, jestli bys, já nevím, šla se mnou ven?" Zněla stále nerozhodně a možná litovala, že si vůbec dovolila něco takového vypustit z pusy. Chvíli jsem na ni zírala jak zkamenělá. Elodie by neměla velkou radost, kdyby ji teď slyšela. ,,T-to mi lichotí, ale..." Zkoušela jsem vymyslet odmítnutí, které by neznělo moc krutě. Než jsem ale dořekla, skočila mi do řeči. ,,Ne rande, bože můj."
Rozesmála se. ,,Jen jít ven. Jako kamarádky. Ale jestli se se mnou už nechceš bavit, tak, tak....v pohodě." Pokrčila rameny.
,,Tak jsem to nemyslela. Klidně půjdu. Ale ne dneska, už mám plány." Zatím jsem si nechala fakt, že někoho mám pro sebe. Nevěděla jsem, jestli někdy budu mít volno a popravdě představa, že bych šla s holkou co se mi líbila ven, se mi moc nezamlouvala. Už kvůli El. Ale samozřejmě jsem nechtěla Tracy nějak ranit a tak jsem navrhla den, kdy pracuje El nejdéle, abych pak měla nějakou výmluvu na odchod.
Přikývla a s úsměvem vyšla ze třídy. Nebyla jsem si jistá, jestli bych se o tom měla zmiňovat, až se uvidím s Elodie, ale hůř by to vzala, kdyby na to přišla sama.

Co nejrychleji jsem přiběhla ke kavárně, kde už stála netrpělivá Elodie. Položila jsem batoh na zem a vrhla se jí do náruče.
,,Taky tě ráda vidím, mon amour." Zamumlala do mého trička. Po chvíli jsem se odtáhla.
,,Co kdybychom se šly ještě projít parkem?" Domů se mi zatím nechtělo. Navíc slunce bylo vysoko na obloze, takže by byla škoda toho nevyužít. Sebrala jsem tašku ze země a vzala El za ruku. ,,Proč ne." Usmála se s pokrčenými rameny.
Procházely jsme po písčité cestičce mezi vysokými stromy, díky nímž jsme byly ve stínu. Atmosféru zpříjemňoval zpěv ptáků a mezery slunečních paprsků dopadající na trávník, který se díky nim třpytil.
Počasí akorát na piknik. Pomyslela jsem si. Bylo mi do zpěvu a tance. Byla jsem tak ráda za Elodiinu společnost, že bych radostí skákala nahoru a dolu. Na chvíli jsem se zastavila. El se na mě zmateně podívala. Chytla jsem ji oběma rukama za boky, zvedla ji do vzduchu a zatočila se s ní přímo uprostřed parku. Lidé se za námi znechuceně otáčeli, ale to mi bylo naprosto ukradené.
Překvapením vyjekla a když jsem ji konečně položila na zem, rozesmála se. ,,Co tě to napadlo, prosím tě?" Upravila si rozcuchané vlasy. ,,Sama nevím, víš, že jsem bláznivá." Zazubila jsem se a dál pokračovala s její rukou v procházce. ,,Nikdy nevím, co od tebe čekat." Zakroutila hlavou. ,,Ale to se ti na mě líbí." Připomněla jsem ji s hlavou pyšně zvedlou. ,,To víš, že jo." usmála se a vlepila mi pusu na tvář.

Konverzace se stočila na letní plány. Snažila jsem se co nejméně používat množné číslo, aby si El nic nemyslela.
Ne že bych s ní nechtěla trávit horké letní dny. Právě naopak, nemohla jsem se dočkat léta, ale minule to nedopadlo zrovna nejlíp a tak jsem povídala o naší malé partě a všemožných výletech, které bych s nimi chtěla podniknout.
Ať si říká každý co chce, ale léto je úplně nejlepší roční období. Nemusím jít do školy a potit se tam horkem u nekonečně nudných hodin a místo toho můžu být celý den venku až do noci s mými přáteli, popřípadě s mou drahou polovičkou, ale to bylo více méně na ní. Nechtěla jsem ji do ničeho tlačit a navrhovat plány příliš dopředu. Bůhví proč ji podobná konverzace byla víc než nepříjemná.