Zloděj motýlů

Měsíc v mracích

Blížil se večer. Tmavými uličkami se rozlila temnota, kterou rušilo několik kuželů světla, jak se rozsvítily lampy.
Měsíc zakrývalo několik šedých mraků, takže nebyl vidět. Občas jsem zahlédla kousek, když se mrak posunul.
Hned na to ho zakryl další.

Elodie mi pomohla povléct mou postel, kterou jsem jí s milostí přenechala. Jelikož by bylo nepříjemné s ní spát v jedné posteli, povlékla jsem si i svou matraci, kterou jsem rozložila na zem vedle ní. I kdybychom obě souhlasily, že spát spolu by bylo v pořádku, máma by to zatrhla. Stejně jsme se sotva znaly ( i když po dnešku o trochu lépe), takže by se nic nestalo.
Schválně jsem vybrala žluté povlečení, jelikož mi na první schůzce prozradila, že žlutou miluje. Vtipné bylo, že to taky byla má oblíbená barva. I Přesto jsem jí přenechala žluté povlečení  a na mě zbylo sněhově bílé s otřesnými květinovými potisky.
Opravdu nerada jsem ho používala, ale jako jediné bylo čisté. 

Elodie se líně rozvalila na měkkou postel  a s roztaženýma rukama zamyšleně zírala do stropu.
Lehla jsem si vedle na matraci, abych nenarušila její osobní prostor. I když by to zřejmě moc neřešila. Stejně jsem si dávala pozor, aby se cítila pohodlně.
Máma nám popřála dobrou noc, jelikož musela vstávat opravdu brzy do práce. Druhá máma se doma ani neukázala a dvojčata prý zůstala u kamarádů, takže jsme byly podstatě samy.
Nemusely jsme se bát, že nás někdo vyruší, ale zatím jsem nevěděla co dělat nebo o čem se bavit. Obě jsme ležely vedle sebe dost daleko, aby to nebylo divné a zkoumaly jsme bílý strop. Jakoby to byla nejzajímavější věc v pokoji. Nebo aspoň já zírala do zdi a nedělala nic. Za to Elodie vypadala zabraná do svých myšlenek. Mohla jsem jen hádat, že přemýšlí o tom, jak to bude, až se vrátí domů. Mohla jsem se jen modlit, že ve skutečnosti je její máma milejší a že její zlost byla jen důsledkem silného alkoholu nikoliv bouřlivé povahy.

,,Ty Cass." Otočila se na mě a jelikož jsem ležela na tenké matraci, musela se naklonit, aby na mě viděla. Podepřela si hlavu a zamyšleně se mi podívala do očí.
,,Hm?" Zeptala jsem se fascinována její překrásnou zářící tváří.
,,Nechceš něco dělat?
,,Jako co?" Otočila jsem se na bok, abych na ní lépe viděla.
,,Já nevím. Třeba bychom si mohly povídat, abychom se lépe poznaly nebo tak něco." Byla jsem ráda, že navrhla právě povídání, jelikož jsem byla moc unavená dělat jiné věci. Navíc jsem ji hrozně ráda poslouchala, když povídala o něčem co jí baví. Tak nějak jí při tom zářily oči nadšením.
,,To je dobrý nápad. Zeptej se na cokoliv." Pobídla jsem jí a s napětím čekala, co vymyslí.
,,Cokoliv? Ehm, jak jsi chodila s Emily, spaly jste spolu?" Zrudly mi tváře. Mělo to vyznít, jakoby ji to zrovna napadlo, ale zřejmě nad tím přemýšlela již nějakou dobu. Z té otázky se mi rozbušilo srdce a já hledala správná slova.
Nakonec jsem jen přikývla. I to mě stálo velké úsilí. O mém soukromém životě věděla jen Kate a samozřejmě Emily. Nikdy jsem o tom nemluvila s přáteli, natož s člověkem, kterého sotva znám. Takže jsem o tom nerada mluvila.
Chvíli na mě posmutněle zírala a pak se opět položila tak, abych na ni neviděla. Nedokázala jsem poznat, jestli jí to naštvalo nebo snad doufala, že mé poprvé bude s ní. I když to se zdálo víc než absurdní.
,,Je to problém?" Zeptala jsem se.
,,To vůbec ne." Vyhrkla a opět se na mě otočila s podepřenou hlavou.
,,Myslím, že by tvá minulost neměla nijak ovlivnit to, co máme." Řekla klidně. Nevěděla jsem, jak si to vyložit a tak jsem jen přikývla. Chvíli bylo ticho. Pak ho Elodie znovu prolomila.
,,Páni, nečekala jsem, že jsi to už dělala." Zasmála se přihlouple.
,,Znaly jsme se už nějakou dobu a když jsme obě usoudily, že jsme připravené, prostě se to stalo." Vysvětlila jsem.
Při vzpomínce na naše společně strávené noci se mi opět rozbušilo srdce.
,,A ty jsi to už...dělala?" Zeptala jsem se opatrně.
,,Je mi trapně, ale zatím ne." Odpověděla a přejížděla při tom nehty po kůži své ruky.
,,Nemáš se vůbec za co stydět, Elodie. Je ti kolik? Šestnáct? Sedmnáct? A máš -jak se zdá- přísné rodiče, kteří ti sotva dovolí s někým promluvit a jsou zřejmě homofóbní. Je v pořádku, že jsi s nikým nespala." Snažila jsem se ji uklidnit, ale vypadala spíš vyděšeně než v klidu. ,,Sedmnáct." Upřesnila. ,,Mě taky." Usmála jsem se.
Nějakou dobu jsme se držely podobného tématu. Jednou jsme vytáhly i téma rodiče, ale Elodie z toho byla rozrušená a tak jsme se začaly bavit o LGBTQ+ komunitě.

Obrazovka na telefonu se rozsvítila, když mi přišla zpráva od Kate. Ukazovala půl dvanácté. Kate mi jen odpověděla smajlíkem se zvednutým obočím. Chtěla jsem jí odpovědět, ať nečeká, že se něco stane s Elodie, jen proto, že je rozrušená kvůli její agresivní matce.
Toho bych nemohla využít. Nakonec jsem jen poslala smajlíka, který měl u nosu páru a křečovitě zavřené oči.

Zanedlouho jsme zhasly světla. Už bylo celkem pozdě a Elodie se musela vyspat. Po chvíli jsem uslyšela oddychování. Byla jsem ráda, že usla tak rychle. Mě ale usnout nešlo. V hlavě mi proudilo milion myšlenek a nešly zastavit.
Trvalo mi asi hodinu, než se mi konečně podařilo srovnat myšlenky a usnout.

,,Cass?" Probudil mě něčí hlas. Otevřela jsem oči a lekla se siluety obličeje.
,,Proboha, El, vyděsilas mě." Zašeptala jsem trochu víc nahlas a posadila se, abych na ni viděla.
,,Omlouvám se. Jen, že nemůžu spát."
,,Pořád myslím na mámu a jak to vůbec bude, až se vrátím domů. Slyším, její řev a tříštící se sklo o zdi.
Nechci se tam vrátit Cass, nechci. Říkala jsi, že jsem silná, ale já nejsem. Nezvládnu se jí ani podívat do očí "
Řekla posmutněle a měla co dělat, aby se nerozbrečela. Zatla klepající se prsty v pěst, aby tomu zabránila.
,,To vůbec neříkej. Sice se neznáme natolik dlouho, abych předpověděla, jak to bude s mámou, ale můžu říct, že si silná. Víc než si myslíš." Uklidňovala jsem jí.
Nic neřekla. Neviděla jsem jí do tváře, ale doufala jsem že se usmívá.
Neodvážila jsem se znovu promluvit, abych ji ještě víc neranila. Takže jsem v tichosti seděla a čekala, co řekne.
Buď bylo hodně pozdě v noci nebo brzo ráno. Za oknem zářil měsíc. Mraky ustoupily a obklopila ho jen tma.
Elodie se položila, už jsem chtěla jásat, že usne, ale promluvila.
,,A nemohla bys třeba...spát tady, aby se mi líp usipnalo?" Zeptala se nejistě. Bylo vidět, že nad tím přemýšlela delší dobu a ani po vyslovení si nebyla jistá, jestli radši neměla mlčet.
,,Jestli myslíš, že to pomůže, tak ano." Řekla jsem nervózně a odkašlala si. Musela jsem se štípnout do ruky, abych se přesvědčila, že jen nesním.
Vstala jsem a opatrně si vlezla do postele vedle ní. Dost daleko, abychom se nedotýkaly těli.
,,Děkuju moc." Otočila se čelem ke mně a podložila si obličej jednou rukou.
Měsíc jí ozařoval oči a tvořil v nich malé hvězdičky. Byla tak krásná.
Byly jsme u sebe tak blízko, že jsem cítila její dech. Musela jsem se přemlouvat, abych se k ní nepřiblížila a nepolíbila jí.
Přece jen si procházela těžkým obdobím.
Za chvíli mi ztěžkla víčka a do minuty jsem se ponořila do říše snů.