Zloděj motýlů

Pod jmelím

Zaujalo mě jmelí, které se točilo vlivem vzduchu pořád dokola. Kdybych neležela naprosto zničená a unavená na podlaze, jistě bych si toho nepatrného pohybu ani nevšimla. Jmelí viselo na tenké, téměř neviditelné niti a při každém pohybu odhalilo jinou část sebe. Třeba jednou jsem napočítala určitý počet lístků a bílých kuliček, ale jakmile se otočilo, počet se opět změnil. Také jsem si všimla, jak zelená barva nabývá různých odstínů kvůli světlu, které na ní dopadalo v různých úhlech. Po nějaké době, kdy jsem nedokázala určit, kolik tam těch lístků doopravdy bylo, začala jsem sledovat Elodiin dech. Zdlouhavě oddychovala a zase se nadechovala a já se s ní pokusila dech srovnat, musela jsem to ale vzdát, vzhledem k tomu, jak pomalu se její hruď zvedala.
Po chvíli jsem odhadla, že usnula a já si říkala, kolik bylo vlastně hodin a jak dlouhou dobu jsem tu strávila. Jistě, mohla bych jednoduše zkontrolovat telefon, ale ten byl příliš daleko a to by mě stálo moc velké úsilí. A tak jsem si jen povzdechla a dívala se po místnosti, která najednou působila úplně jinak.
Po pár minutách -když jsem se konečně přemluvila- jsem se posadila. Chvíli jsem jen zírala na spící Elodie a jak rozkošně vypadala, když spala a pak jsem se postavila. Hned se mi zamotala hlava, takže jsem se musela přidržet okraje stolu. Spolkla jsem obsah žaludku, který se mi hrnul do úst a potlačila jsem zvracení. Rozhodně jsem nechtěla Elodie vzbudit, ale pochybovala jsem, že ji dotáhnu alespoň na pohovku, bez toho, aniž bych ji probudila.
Když mi v hlavě přestalo hučet, sklonila jsem se k ní a snažila se ji zvednout za ramena. Sama jsem se však se zakletím povalila na zem těsně vedle ní. Neměla jsem sílu.
,,Cass?" Zaslechla jsem vedle sebe. Sakra. Přesně tohle jsem nechtěla, aby se stalo. ,,Cass, ty už odcházíš?" Zamumlala a vykašlala obláček kouře. Se zaskučením se posadila a hleděla na mě seshora. I přes všechen ten alkohol, kterého pravděpodobně vypila víc, než já a přes zdlouhavé nasávání z tabáku, i přes ty všechny věci, díky kterým se ocitla na zemi, stále vypadala jako bohyně. Jako padlý anděl bez svatozáře s useknutými křídly, ale s nevysvětlitelným půvabem ve tváři.
Pihy jí ve světle lustru vynikaly víc, než obvykle a já si na nepatrný moment pomyslela, jak dlouho by trvalo, kdybych je chtěla spočítat. Jak dlouho by trvalo, kdybych se všech jejích pih dotkla.
Po chvíli jsem ji napodobila a opřela se rukama o prohřátou podlahu. ,,Bylo by lepší, kdyby sis šla lehnout, El." Podotkla jsem ustaraně. I když jsem byla vyčerpaná, ochranitelský pud mě neopustil. Vypadala ospale a zničeně. ,,Já vím. Taky bys měla." Odvětila a s velkou námahou se postavila. Pomohla mi na nohy, chvíli na mě jen hleděla i na naše propletené prsty, jejichž dotek jsem cítila až dole v žaludku. Těkala pohledem mezi mnou a našima rukama a pak mě v rozpacích pustila. Rozhlédla se s údivem po místnosti, skoro jsem slyšela jak sama sebe kárá, že neměla tolik pít. Obzvlášť ne se mnou. ,,Už nikdy nebudu pít. Jsem si jistá, že ráno to všechno zase vyzvracím." Prohlásila. ,,Já určitě taky. A ty tabáky? Vážně výbornej nápad. Ještě teď se mi z nich motá hlava." Povzdychla jsem si s jednou rukou na čele a sledovala, kolik láhví jsme stihly za ten večer vyprázdnit. Už jsem se však necítila tolik pod vlivem alkoholu s porovnáním před pár hodinami. To hodinové ležení na podlaze mě celkem vystřízlivělo. Bylo to jako pozorovat hvězdy. Až na to, že to nebylo zdaleka tak romantické a místo noční oblohy jsem hleděla na obyčejný strop s trsem jmelí. Musela jsem potlačit chtíč a nepolíbit jí. Nateklý ret, jenž se jí barvil do ruda si neustále kousala a snažila si upravit rozdrbaný drdol, ze kterého však vyčuhovalo jen pár zanedbatelných pramenů vlasů, které jejímu vzhledu dodávaly šmrnc.
,,Opravdu bych už měla jít." Připomněla jsem se a obrátila jsem telefon, který jsem nechala ležet na baru, abych zkontrolovala čas. K mému údivu neodbila ani půlnoc. Ani zdaleka nebylo tak pozdě, jak jsem si myslela. ,,Vážně? Je teprve osm a....no, ale jestli chceš, tak tě klidně odvezu domů. Není to tak daleko." Poškrabala se na špičce nosu, přešlapávala z jedné nohy na druhou a já se divila, jak se na těch podpatcích dokázala udržet opilá. Já bych se v nich poroučela k zemi už po prvním kroku a to bych byla střízlivá. Spočívala pohledem na svých ohromně slušivých botách a najednou působila tak nevinně, že bych musela být zrůda, kdybych ji tady nechala samotnou. Na Vánoce. Vzpomněla jsem si a skoro jsem slyšela hlas vzadu v hlavě, který křičel, abych se jen opovážila vykročit těmi dveřmi a odejít.
,,To bys byla hodná, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad." Zkonstatovala jsem, stále opřená o desku baru. Svým roztřeseným nohám jsem v tuhle chvíli ani trochu nevěřila. ,,Myslíš, že by to bylo divný, kdybych se ukázala před vaším domem?" Sklonila pohled k mým nohám, jelikož se neodvažovala mi pohlédnout přímo do očí.
,,Myslím, že bych tě nepustila za volant, když sotva stojíš, El. Takže děkuju, ale asi zavolám Jasonovi." Pousmála jsem se. Věděla jsem, že jsem jeho pomoc odmítla, ale také se mi nechtělo čekat bůhví jak dlouho ve tmě a mrazu někde, kde jsem to ani neznala. Ona jen přikývla a nepřestávala si kousat dolní ret. Snažila jsem se jí podívat do očí, abych z nich něco vyčetla a pochopila ji, ale ona je nechala sklopené a tak jsem se opět obrátila k telefonu a vytočila jsem na něm Jasonovo číslo.
Chvíli se z mobilu ozývalo pravidelné pípání a já sledovala pohybující se jméno na obrazovce a pak se přece jen slovo vytáčení změnilo na vteřiny, které postupně přeskakovaly na vyšší čísla. Chvíli byly slyšet jen tlumené zvuky, šustění a pak jsem ho konečně uslyšela.
,,Čau, Cass, jak šlo rande? Asi ne moc dobře, když mi voláš takhle brzo, že? Doufal jsem, že se vrátíš utahaná až k ránu. Tak co se děje, jsem teď uprostřed....něčeho." Uchechtl se a z reproduktoru se ozval Katein nazlobený hlas. ,,Teď buď prosím tě chvíli zticha, než mě stačíš ztrapnit, Jasone." Upozornila jsem ho, což většinou stačilo k tomu, aby zmlknul, tentokrát jsem neměla to štěstí. ,,Ale...dala ti košem, že jsi tak nabroušená?" I přes tu dálku jsem viděla jeho nesnesitelný úšklebek, kterým se mi vysmíval. ,,Říkám ti, abys sklapnul a poslouchal mě, jasný?" Vyjela jsem naštvaně a ignorovala jsem Elodiin udivený pohled. Bylo příliš troufalé myslet si, že můžu dát náš rozhovor nahlas. ,,Už mlčím." Odpověděl podezřele klidně. Vsadila bych se, že už v sobě měl pár skleniček vína, co zbylo ze včera. ,,Fajn. Takže...potřebuju, abys pro mě přijel." Řekla jsem s milým tónem a falešným úsměvem. ,,Ale říkala jsi..." ,,Vím, co jsem řekla, ale teď potřebuju, abys to udělal, prosím." Protočila jsem panenky a kdybych měla po ruce plnou sklenku, celou bych ji do sebe překlopila. ,,Nejde to." Řekl po chvíli. ,,Jak to, že to nejde?" Dala jsem ruku v bok a raději se neohlížela za Elodie. ,,Prostě to nejde, Cass." Zopakoval nedočkavě.
,,Prosím tě, Jasone. Jde o alkohol nebo co?" Nadzvedla jsem tázavě obočí a litovala jsem, že jsem si tu skleničku nenalila.
,,Ne, skoro jsem nepil, jasný? Prostě za tebou přijet nemůžu."
,,Cože?" ,,Prostě nepřijedu....Nemůžu nechat dámu čekat." Zasmál se a společně s ním i Kate, která si zakrývala ústa, abych ji neslyšela. ,,Uh. Jsi mizernej bratr a ty Kate....s tebou si to vyřídím, až přijedu." Odsekla jsem nazlobeně. ,,Strašně rád bych ještě pokecal, ale nemůžu." ,,Promiň." Zaslechla jsem ještě Kate v dálce, než se ozvalo šustění látky a pak se hovor ukončil. Neudržela jsem vztek na uzdě a praštila jsem pěstí do desky baru. K čertu s Jasonem, pojedu busem. Zvládnu to.
,,Jsi v pohodě?" Přispěchala ke mně Elodie a taky se opřela o bar. Podívala jsem se na ní a na její skroucené pramínky na tvářích a povzdychla jsem si. ,,Jo, je to jedno...podívám se na spoje autobusů a pojedu tím, co přijede nejdřív, abych tě tu už neobtěžovala." Svraštila jsem obočí a chytla se za spánky, ve kterých mi tepala horká krev. V hlavě mi hučelo a všechno mě tolik bolelo, a přesto jsem někde sebrala energii a hodila přes sebe svůj kabát, který zázrakem zůstal beze skvrn. Byl z něj cítit alkohol a tabák, jako po celé místnosti, ale já si s tím nedělala starosti. Pomalu a nejistě jsem na rozbolavělých nohou vykročila ke dveřím, z nichž táhl chlad z venku, do kterého se mi ani trochu nechtělo, ale kdybych neodešla, Elodie by si mohla myslet, že ji snad využívám a o to jsem nestála.
Zvoneček se nad mou hlavou rozezněl a jakmile jsem pootevřela na palec dveře, ztuhla jsem nad návalem zimy, která během chvíle oslabila celé mé tělo. Otřásla jsem se a vykročila jsem do zaváté, promrzlé ulice, kterou se hnal chladný vítr. Zavřela jsem za Elodie, která mě - k mému údivu- následovala. Celé mé tělo se třáslo a kabát, jenž jsem si k sobě přitahovala stále blíž, nebyl tolik silný, aby mě udržel v teple.
Elodie mi chvíli hleděla s prázdným, nepřítomným výrazem do tváře a pak mě pevně objala. Natáhla jsem ruce, které jsem obemkla kolem jejích zad a přitáhla si ji za boky k sobě. Vnímala jsem každý pohyb a místo, na kterém se mě dotýkala. Vzhledem k tomu, že přede mnou stála jen v tenkých, krátkých šatech, jsem ji musela brzy pustit, aby nezmrzla na kost.
Ona jen chápavě kývla a když jsem nabyla dojmu, že se vrací zpět ke dveřím, rozešla jsem se směrem, kam mě naváděl telefon.
,,Cass." Zavolala ještě za mnou. Otočila jsem se, div jsem na zledovatělé zemi neuklouzla. ,,Myslíš....myslíš, že bys tady mohla zůstat?" Nadzvedla jsem tázavě obočí a přistoupila jsem k ní blíž. Jistě jsem ji jen přeslechla. ,,Zůstaneš tu? Jen chvíli, než nevystřízlivím a neodvezu tě sama?" Křikla na mě s roztřeseným hlasem, zuby jí o sebe cvakaly. Rozhlédla jsem se po ulici, která byla stejně pokryta sněhem a tmou, takže jediné, co jsem byla schopna zahlédnout, byla ona stojící pod hvězdnou oblohou v šatech, které bych z ní nejraději strhala.
Stále mě nepřestavovalo udivovat, jak překrásně a neodolatelně vypadala. ,,Ano...proč ne? Stejně bych se radši svezla autem." Pokrčila jsem s hraným nezájmem ramena a otočila se zpět, než jsem k ní nedošla úplně.
Vzala jsem jí kolem ramen a zavedla ji na pohovku u krbu, aby se trochu zahřála. Přiložila jsem do něj pár zbývajících polen a půjčila jsem jí můj kabát. Poslouchala jsem, jak v krbu začal praskat oheň a postupně zvedl příjemně teplotu o několik stupňů.
,,A Cass?" Otočila se na mě s prsty na látce kabátu. Mé jméno vyznělo z jejích rtů tak sladce, že mě přiměla ho mít ráda. ,,Hm?" ,,Jen abys věděla, nejsi tu na obtíž." Hlesla s úsměvem a já jí ho oplatila. ,,Docela mi chyběla společnost lidí, abych byla upřímná, takže se nemusíš obávat, že bych tě tu nechtěla." Dodala opatrně, jako by se dlouho nikomu s ničím nesvěřila a zastrčila si pramen vlasů za ucho. ,,Chápu tě." Přikývla jsem a jelikož jsme byly dvě na jedné pohovce, stačil jeden pohyb a já se dotýkala jejích prstů. Ztuhla, lehce přejela konečky prstů po mém hřbetu a pokračovala s pohledem upřeným na své ruce , až na mou zahalenou paži. Podívala jsem se na ni se zatajeným dechem a sledovala, jak ruku odtáhla a položila ji zpět do svého klína. Několikrát přelétla pohledem po sbírce svých prstenů, jež jí zdobily prsty, až se zdálo, že je všechny spočítala a pak v rukou sevřela kabát a přetáhla si ho přes ramena. Jakmile dopadl na zem, přiblížila ke mně svou překrásnou tvář a já si opět všimla těch drobných pih, které měla poseté narůžovělé tváře a kulatý, malý nos. Hleděla jsem do jejích očí plných hvězd a na její dlouhé řasy, které jí propůjčovaly nevysvětlitelný půvab.
Zvedla ruku, zlehka se dotkla mého obličeje a palcem přejela po mé lícní kosti, pak s ním sklouzla níž, přesně na mé rty a pomalu se jich dotkla svým špičatým, černým nehtem, jenž připomínal dráp. Přerývaně jsem se nadechla a sledovala, jak se ke mně přibližuje a tiskne své smyslné rty k mým. Prsty mi zajela do vlasů a zaryla do nich své nehty. Pootevřela jsem rty nejdřív údivem a potom jsem se k ní přidala. Jednou rukou jsem si ji přitáhla k sobě blíž do hladového polibku a druhou rukou jsem ji pevně chytla za bok. Ksakru, zapomněla jsem, jak slastný je to pocit. Přisála se nenasytně na můj ret, jako by na tenhle okamžik čekala celou věčnost a nepřestávala polibek prohlubovat. Rukou, kterou jsem si pohrávala s jejími hebkými vlasy a točila jeden z pramenů na svůj prst, jsem sjela na její záda, pak na boky a oběma rukama jsem je majetnicky chytla a přitáhla si jí o něco blíž k sobě. Cítila jsem její zrychlený dech na své kůži a cítila jsem, jak se na mě tiskla a nepřestávala mi zarývat nehty do vlasů a do napjatých zad. Srdce mi poskočilo, jakmile se odtáhla, hravě se na mě ušklíbla a obkročmo se vyhoupla do mého klínu, na kterém jsem cítila celou její váhu a každý nepatrný pohyb. Polkla jsem zasténání, které se mi dralo z úst a snažila jsem se nevnímat horkost, jež se mi rozlévala po celém těle. Přesunula svou ruku níž a začala mi jemně hladit stehno a pak s ní neuvěřitelně pomalu vyjela výš a výš, až s ní spočinula a zároveň mi chytla vnitřní stehno, do kterého zaryla své nehty, přičemž mi jazykem vklouzla do úst a já se už neudržela a zasténala jsem do jejích plných, rozkousaných rtů. Ucítila jsem na rtech lehký úšklebek a jak mi druhou rukou pustila zacuchané vlasy a začala zápolit se sponou u mého pásku. Vyjekla jsem, když se jí to povedlo a ona ho protáhla poutky u kalhot a hodila ho na zem přesně tam, kde spočíval můj kabát. Znovu se usmála a zajela mi prsty pod svetr. Poslušně jsem zvedla ruce, aby mi ho mohla přetáhnout přes hlavu a ona ho s dopadnutím hodila na rostoucí hromadu na podlaze.
Tohle se děje. Tohle se opravdu děje. Opakovala jsem si stále dokola, když mě chytla za límeček a znovu si mě přitáhla do vroucího polibku. Po chvíli mi svými, bělostnými zuby zkousla ret a pokusila se mi rozepnout knoflíky u košile.
Zaklela, když se zasekla u druhého. ,,Sakra, proč jsou ty knoflíky tak zatraceně malý?" Znovu zaklela, když se jí ho stále nepodařilo rozepnout a já se nepřestavovala udivovat, jakou novou stránku Elodie jsem právě objevila. Elodie, co po něčem prahla a zuřila, když to nemohla mít. Bylo zvláštní, jak moc mě to vzrušovalo. ,,Ukaž." Nabídla jsem se a začala jsem rozechvělýma rukama s knoflíky zápolit sama. Po krátké době se mi to konečně podařilo a hned, jak jsem z nich spustila ruce, El ze mě košili doslova ztrhla a znovu ji odhodila na zem.
Sázela mi polibky na tvář, krk a klíční kost a rukama mi drásala obnažená záda, která se s každým jejím pohybem napínala.
Vnímala jsem, jak se pokaždé ušklíbla, když jsem na její doteky úst a prstů reagovala a přitáhla své boky blíž, až je od mého klína nedělil ani centimetr. Jedním pohybem mě zbavila podprsenky, která také skončila na zemi a s úsměvem se kochala pohledem na můj nahý hrudník a ztěžklá prsa. Sklonila se se svými ústy a když mě znovu hladově políbila, pokračovala níž. Jemně se svými rty přejela po prohlubni mezi krkem a klíční kostí a pak se s nimi přesunula na hrudník, který zkousla a následně to bolavé místo olízla. Ze rtů se mi vydralo další, hlasitější zasténání a pak jsem se prohla v bocích při návalu rozkoše.
Zabořila jsem jí ruce do rozpuštěných vlasů a nechala se od ní laskat na hrudi, pak jsem sjela rukama na pod její ramínka a stáhla je níž. Zastavila se. ,,Počkej..." Vydechla hlasitě a podívala se mi do očí. ,,Nepřesuneme se do ložnice?" Nadzvedla ramena a celou si mě se skousnutým rtem prohlédla. Bylo vidět, jak zápolila sama ze sebou, aby se mě na chvíli nedotýkala.
,,Cože? A kam?" Změřila jsem si ji pohledem. ,,No...do mého bytu." Ohlédla se za sebe na spoušť, kterou jsme vytvořily.
,,Pokud máš byt nad barem, tak ano." Ušklíbla jsem se a naposledy spojila své rty s jejími, než mě za ruku dotáhla po schodech nahoru a když jsme se dostaly do ložnice, položila mě na postel a opřela se rukama o matraci s tváří blízko té mé.
Rychle se vysoukala ze svých šatů, které jsem jí přetáhla přes hlavu a chvíli mi trvalo, než jsem spustila pohled z jejího neodolatelného těla a jejích křivek, kterých jsem se nemohla nabažit. Když jsme se obě zbavily oblečení, ležela jsem na posteli celá nahá. Nahá, až na můj zlatý řetízek a ona nade mnou klečela, celá obnažená a vrušená a nepřestávala mi přejíždět po kůži, jako by ji chtěla celou zmapovat.
Tu noc jsme prováděly tolik zvrhlostí, které jsem s nikým nedělala nebo jsem nedovolila je dělat. V životě jsem nepocítila tolik slasti, jak teď. Při jejím doteku a při každém zasténání, když jsem se jí dotkla svými rty a prsty, jak mi to jen dovolila.

Nakonec se udýchaná a zničená zhroutila na polštář vedle mě a já si jí přitáhla do obětí na mou hruď. Otřela jsem jí pot s čela a nepřestávala jsem ji hladit po zádech, dokud se její dech neuklidnil a ona v mém náručí spokojeně neusnula.