Zloděj motýlů

Všechny barvy duhy

Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem to sotva stihla postřehnout. ,,Nate, počkej!" Dohnala jsem ho během chvilky a chytla ho za ruku. Šel tak pomalu, že jsem se ani nezadýchala. ,,Proboha. Cass." nadechl se vylekaně  opřený o zeď na kraji ulice.
,,Vylekalas mě. A jestli si mě dohnala jen kvůli té věci tak to už neřeš prosím." dodal, vytrhl se mi ze slabého sevření a rukávem si otřel vlhké tváře. Zněl už méně naštvaně a jeho hlas byl o poznání klidnější, stále byl ale rozhořčený. Dlouze jsem si povzdychla.  Slyšela jsem v hlavě Bradův hlas jak říká kluci nebrečí.
Jistě, že by to nemyslel vážně a vtipné je, že Nate je zrovna jeden z nejcitlivějších lidí, které znám. A že neznám téměř nikoho.
,,Podívej, omlouvám se, že jsem do tebe tak ryla, ale mám o tebe vážně starost." usmála jsem se chabě a podívala se na něj. On mi však pohled neopětoval. ,,Vím, že jsem to měla nechat být, ale...no prostě všichni mi tají tolik věcí a já myslela, že když budu znát alespoň své přátele, tak budu víc klidná." Přejela jsem po mezeře mezi cihlami. Po chvíli mlčení se na mě konečně otočil. ,,Kdo ti co tají? Ach...Elodie?" Vydechl. Jen jsem přikývla.
,,Nejste náhodou? Já myslel že... Totiž neměla bys o ní vědět víc, když je tvoje holka?" naklonil hlavu na stranu.
,,To říkej jí a ne mě." ušklíbla jsem se. ,,Ale nemůžu ji nutit, aby se mi svěřovala s něčím s čím nechce. Přece jen jsme spolu poměrně krátkou dobu. Chce to ještě chvíli času." Nadzvedla jsem ramena. Nevěděla jsem, jestli vůbec říkám pravdu. Doopravdy jsem chtěla věřit, že čas všechno spraví, ale moje naděje se každým dnem vytrácela.
,,To mě mrzí." Přistoupil o kus blíž. Fajn, takže už jsme v pohodě. ,,Nemusí." Usmála jsem se.

,,Ale nejsem tu, abys mě litoval. Už mi zatraceně pověz, proč jsi brečel a kvůli čemu jsi tak dlouho úplně mimo?" Šťouchla jsem do něj.
,,Můj bože, Cassidy. Myslel jsem, že to necháš být." Řekl podrážděně. ,,Nate no tak. Mě můžeš říct cokoliv. Chápu, že před celou partou je těžký se otevřít aniž by si z tebe neutahovali, ale já mám o tebe opravdu starost a chci vyřešit to co tě tak dlouho trápí. Nech mě ti pomoct." Položila jsem mu ruku na rameno. ,,Jsem tu pro tebe." Dodala jsem šeptem s lehkým náznakem obav.
,,Přestaň ze mě dělat ubožáka!" Svraštil obočí a odstoupil ode mě. Dost daleko na to, abych se ho nedotýkala.
Takže nejsme v pohodě, zdá se.
,,Cože? Snažím se ti pomoct. Nikdy jsem neřekla, že jsi ubohej."
,,Já tvojí pomoc nepotřebuju. Jsem naprosto v pohodě a když říkám ať to necháte bejt, tak to tak myslím!" Rozhodil rozzlobeně rukama. ,,Není to vaše věc!" Dodal. Zrak upřený na zem.
,,Jistě že to je naše věc, Natee. Skoro celej měsíc mlčíš a chodíš kolem nás jak bez duše. Rozbrečíš se kvůli jedný otázce a když se chci dozvědět víc o tobě samotném, neodpovíš. Prostě odejdeš, jako bychom neměli právo tě poznat nebo se o tebe doopravdy zajímat." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou. ,,Je to vážně tak těžké se nám svěřit?" Vjel si prsty do vlasů a sevřel je tak pevně, že si je málem vytrhal.  Rychle stisk povolila a snažil se nevybuchnout vzteky.
,,Nemáš ani ponětí jaký to je!" Zakřičel. ,,Laskavě se nepleť do mýho života a nech mě bejt!" Řekl celý rudý. Oči se mu plnily slzami, i když se tomu tolik snažil zabránit. Nikdy jsem ho  neviděla tolik mimo, bez kontroly. Probodl mě ostrým pohledem a já měla pocit, jako by mým tělem projelo rozžhavené ostří. ,,C co tím chceš říct?" Vydechla jsem překvapeně. Opřela jsem se jednou rukou o cihlovou zeď a snažila se popadnout dech. Myšlenky se mi v hlavě motaly a překřikovaly jedna přes druhou, takže jsem viděla nějaké rozostřené tvary před sebou a nedokázala rozumně myslet.
,,Chci říct, abys mě už nechala!" Přiblížil se ke mně. Nebo spíš barevná šmouha.
,,Asi bude nejlepší když se nebudeme bavit!" Vykřikl s rukama u pasu. Nezdálo se, že by toho litoval. Doopravdy? Po takové době mě prostě odhodí jak kus hadru? Udělalo se mi špatně a ve spáncích mi tepala krev.
Od doteku nás dělil necelý půl metr. Mohl mě uhodit nebo já jeho, ale ani jeden nic neudělal. Jen na mě zíral, já na něho. Z té blízkosti jsem spatřila jeho zúžené zorničky, které lemovala zelená smíchaná s modrou a jeho roztažené nosní dírky, kterými nepřetržitě proudil vzduch.