Zloděj motýlů

Slova nestačí

Cestou domů jsem se nikde nezastavovala. Neměla jsem čas na poslouchání historek paní Visové. Byla jsem moc nedočkavá a tak jsem co nejrychleji pospíchala domů za Elodie. Zvláštní, jak mi tak rychle přirostla k srdci.
Ještě jsem zvedla hovor od Kate a popsala jí s více podrobnostmi co se stalo. To by nešlo, aby znala jen zkrácenou verzi příběhu.

Hned jak jsem otevřela dveře, proběhla jsem kuchyní, která byla kupodivu prázdná a pokračovala jsem do mého pokoje.
Dveře se prudce rozlítly, až jsem vystrašila Elodie, která ležela klidně na posteli a četla si jednu z mých knih. Udýchaně jsem ji pozdravila a vrhla jsem se do jejího náručí.

,,To byla celá věčnost." Prohlásila, zaklapla knihu a vrátila ji zpět na poličku.
,,To mi povídej." Vzdychla jsem a začala se převlékat do pohodlnějšího oblečení. ,,Tak jak ses měla?"  Zeptala se. Hlavu položenou na dlani.
,,Škola byla taak únavná, až jsem přemýšlela, že uteču domů. Nakonec jsem ji přetrpěla a pak jsme se sešli s přáteli v kavárně. Chybělas mi celý den." Usmála jsem se na ni a skočila na postel vedle ní.
,,Ty mě víc. Aspoň jsi tu nemusela být zavřená a mohla sis povídat s ostatními." Vzdychla.
,,Víš, přemýšlela jsem a zítra se vrátím do práce."
,,Jistě, to je na tobě ne na mně." Usmála jsem se. ,,Já vím, že je. Jen jsem si říkala, aby mě tam nenašla máma, ale další den sama v tvém pokoji nestrpím. Navíc si o mě musí dělat starosti."
,,Jasný. Lily s Ethanem vypadali trochu smutně." Řekla jsem. ,,Jak víš jejich jména." Svraštila obličej.
,,Brad byl s Lily nedávno na rande a s Ethanem jsem se seznámila díky Nateovi."
,,Aha." Přikývla a vzala mě za ruku. ,,Nevadí, že jsem si půjčila knížku?" Zeptala se trochu starostlivě.
,,Nevadí. Jak tě napadlo, že by mi to vadilo?" Zasmála jsem se. ,,Nevím. Knížky mi přijdou trochu osobní. Přijde mi, že žánr tak nějak ladí k chování a tomu, jaký člověk doopravdy je. Bez obalu." Něco na tom bylo. Přimělo mě to se nad tím chvíli zamyslet.
,,I přes to jsem v pohodě s tím, když si budeš číst moje knihy." Usmála jsem se na ní.
,,Jaká myslíš, že doopravdy jsem?" Dodala jsem. ,,Zatím se to snažím zjistit, ale podle knihy jsi spontánní? Romantická?"
Přejížděla mi u toho palcem přes klouby. Vyvolalo to ve mě štěstí.
,,A podle tebe?" Stiskla jsem jí pevněji ruce. ,,Podle mě? Spontánní, to určitě. Romantická, možná. A já nevím. Dobře se mi s tebou povídá. Popravdě, když jsi jen u mě, je mi dobře." Začervenala se.
,,Mám to stejně." Řekla jsem s přihlouplým úsměvem, který sahal od ucha k uchu.

Elodie mi ležela na hrudníku a četla si knihu. Já jsem ji hladila husté hebké vlasy a přemýšlela jaké by to bylo, kdyby tu byla už napořád. Snažila jsem se příliš nemyslet na její odstěhování. Vzhledem k minulosti bylo dost možné, že se to stane během několika měsíců. Vím jak bych se cítila, kdyby mě opustila. Jako v tom příšerném snu. Pořád jsem měla před očima její nehybné tělo a rozlitou krev. Nechtěla jsem už o ni nikdy přijít. A já doufala, že ona nechce přijít o mně. Zvláštní bylo, že to co jsem cítila k Elodie se naprosto lišilo od toho co jsem kdysi cítila k Emily.
Vše bylo tak nenucené a příjemné. U ní jsem se cítila víc v bezpečí než kdy jindy.

Rozletěly se dveře a ze nimi se objevily dvě postavy. Moji otravní sourozenci, kteří - jako vždy - ničili hezkou chvilku mezi mnou a Elodie.
,,Bože můj, co chcete?!" Zakřičela jsem na ně, jelikož mě pořádně naštvali. Elodie si položila rozevřenou knihu vedle sebe, ale stále na mě ležela.
,,Sorry, nechtěli jsme vás rušit, hrdličky." Zasmál se Jason. Emily se k němu přidala.
,,Ale rušíte, tak co je?" Zakroutila jsem hlavou. Chybělo tak málo a už po nich letěla kniha.
,,Máma vás volá na jídlo. Prej ať se nepokoušíš vymlouvat a přijdeš i s tvojí holkou." Zašklebil se.
Už jsem se natahovala po knize, ale stačili zavřít dřív než do nich narazila.

,,Uch, omlouvám se za ně." Obrátila jsem oči v sloup, vstala jsem a vrátila El knihu. ,,V pořádku." Mávla nad tím rukou a vzala si ode mě knihu zpět.
Chvíli jsem na ni jen zírala a snažila se přijít na to, jestli ji nazvání mojí holkou naštvalo nebo naopak polichotilo.
Nervózně se na mě podívala. Nevypadala na to, že by to teď chtěla řešit a tak jsem se rozhodla to nechat být.

Večeře probíhala v tichosti. Díky bohu, jsem seděla vedle Elodie a občas jsem se omylem otřela o její lýtko nebo si s ní vyměnila nechápavý pohled.
Každá minuta ubíhala neuvěřitelně pomalu a pokaždé, když se jedna z mám snažila rozvést konverzaci, bylo to víc než trapné. Divné bylo, že nikdo nekladl otázky o tom jak se sem El dostala a jak dlouho tu ještě bude.
Asi po půl hodině jsem uklidila všechno špinavé nádobí a odebrala se společně s Elodie zpět do mého pokoje.

,,To bylo vyčerpávající." Rozvalila jsem se na postel a dlouze vydechla. ,,Nechápu, proč nás tam obě potřebovali. Nikdy nejsme nuceni s nimi trávit čas u jídla když nechceme." Rozhodila jsem rukama.
,,Dalo se to přetrpět." Posadila se vedle mě. ,,Víš, chtěla jsem si s tebou promluvit." Vzdychla. Sedla jsem si naproti ní.
,,Ano?" Pohrávala jsem si s pramenem vlasů. ,,Vzpomínáš na první noc, co jsem tady spala?"
,,Jistě." Poposedla jsem si blíž k ní. ,,A vzpomínáš, když jsi mi řekla, že chceš, abych byla tvoje?" Prohrábla si vlasy.
Zkameněla jsem, sotva jsem popadla dech. Samozřejmě, že si pamatuji. Myslela jsem, že jediný kdo to slyšel, jsem byla já, ale zřejmě jsem se pletla.
Kývla jsem a nervózně uhla očima. Cítila jsem se moc trapně na to, abych čelila jejímu pohledu.
,,Přišlo mi příliš brzy to vytahovat. Přece jen jsme si nebyly zas tak blízké." Srdce se mi zastavilo. Netrpělivě jsem čekala na další slova, co mě přivedou ještě do větších rozpaků. Těkala jsem po pokoji a snažila jsem se nevypadat příliš překvapeně.
,,Ale teď se známe o něco lépe, takže jestli nabídka stále platí." Zachichotala se. ,,Moc ráda budu tvoje, i když to už jsem dávno." Oči se jízaleskly touhou a tváře měla celé červené. Obdivovala jsem její kuráž.
Zastavila jsem se a pomalu na ni otočila hlavu. ,,Počkej, myslíš to vážně? Zeptala jsem se s otevřenou pusou.
,,Myslím." Zasmála se. ,,Jako, vážně vážně?" Vzala jsem její obličej do dlaní a přiblížila se k ní. ,,Myslím to vážně vážně." Rozesmála se. Srdce mi bušilo o sto šest.

Tiskly jsme se k sobě nosy, zíraly jsme na sebe a chichotaly se u toho.
Po chvíli jsem ji nedočkavě políbila. Nejdřív jemně, pak jsem polibek prohloubila. Chutnal jako nejsladší broskev a ještě lépe.
Nemohla jsem se od ní odtáhnout. Ne když mi právě sdělila tak radostnou zprávu. Neudržela jsem se a položila jí na postel.
Napjala hrudník a začala mi přejíždět po zádech nehty. Zajela mi rukama do vlasů, což bylo neuvěřitelně příjemné.
Položila jsem ruce na polštář a nakloněná jsem přesunula své polibky na její krk. Vydechla mé jméno a dál se nechávala hýčkat mými rty. Zajela mi pod tričko a přejížděla po zádech, jakoby je chtěla celé zmapovat a zapamatovat si jejich hebkost.
Opět jsem se začala věnovat jejím rtům. Pohladila jsem ji po tváři a na chvíli se na ni s úsměvem podívala a pak jsem ji zase políbila. Byla tak neuvěřitelně krásná a ještě k tomu moje. Doopravdy moje. Ne jen v mých představách a snech.
Stále jsem tomu nedokázala uvěřit.
Prohodila se se mnou a přiměla mě si lehnout pod ni. Což bylo vzhledem k odlišným postavám roztomilé. Drobná, roztomilá Elodie na mě, o hlavu vyšší Cassidy. Jen mě tím vzrušila o něco víc. Dech se mi zrychlil a já mohla cítit i ten její.
Zajela jsem pod její tričko a zápasila s její podprsenkou. Do tří sekund se mi ji podařilo rozepnout. Hned na to mě přestala líbat a odtáhla se ode mě.

,,V pořádku?" Ptala jsem se ustaraně. ,,Em, jo. Jen jsi nejsem jistá, jestli chci dojít takhle daleko. Nevím, jestli jsem připravená." Zastavila se, slezla ze mě a posadila se vedle. ,,To je v pohodě. Nemusíme nic dělat jestli nechceš. Chápu, opravdu." Uklidňovala jsem ji. Vzala jsem ji za bradu a přiměla jsem, aby se na mě podívala. ,,Jseš si jistá, že to nevadí?" Řekla ustaraně, jako by to byl konec světa.
,,Naprosto jistá. Nedělej si s tím hlavu. Dobře?" Přikývla. Políbila jsem ji na tvář a začala se chystat do postele.
Přece jen bylo trochu pozdě. Jistě, trochu mě zklamalo, že to utla v nejlepším, ale byla by hloupost ji k něčemu nutit.
Nemusely jsme nikam spěchat. Vzhledem k tomu, jak byl náš vztah čerstvý, jsem to nechala být a převlékla jsem se do pyžama.
El se položila na můj hrudník, přečetla několik stránek a pak v mém náručí také usla. Vydržela bych se na ni dívat celou noc, ale ospalost mě přemohla a já zavřela oči a ponořila se do světa snů.