Zloděj motýlů

Nevinné úmysly

Středeční odpoledne se neúprosně blížilo a já marně prosila čas, aby se na chvíli zastavil. Před schůzkou s Tracy jsem byla vystresovaná jako před nějakou životně důležitou zkouškou. Přece o nic nešlo. Proč jsem se tedy kvůli tomu tak potila?
Elodie byla ráno neobvykle zamlklá, což mi opět dělalo velké starosti. Tentokrát jsem ale mlčela a v tichosti ji doprovodila ke kavárně. Zatím jsme si o minulé konverzaci nepromluvily. Ani jedna nesebrala odvahu.
Moc ráda bych ji pomohla a vyřešila s ní všechno, ale ona se mi nehodlala otevřít, takže jsem nic nezmohla.
Tiše jsem se opírala o drolící se omítku před školou a čekala, až se objeví Tracy. Z hlavních dveřích však vycházely jen neznámé tváře a tak jsem vytáhla z kapsy telefon a nezaujatě si prohlížela příspěvky, které jsem stejně nevnímala. Kdybyste se mě zeptali co na nich bylo, nedokázala bych odpovědět. Před očima jsem měla jen rozmazané barevné fleky. Mysl mi ztmavilo ono setkání, jehož jsem se tak obávala. Kéž by nepřišla a já bych mohla v klidu odejít domů a nic neřešit. Bylo by to tak jednoduší.
Jenže to by to nemohl být můj život, aby mi něco usnadnil. Jakmile jsem pomyslela na to, že bych prostě odešla, objevila se u vchodu.
,,Ahoj. Promiň, že čekáš tak dlouho. Musela jsem....jen něco vyřídit." Pozdravila a objala mě, což nebylo moc příjemné.
Kamarádsky jsem ji poplácala po zádech a rychle se od ní odtáhla. ,,Ahoj. V pohodě." Řekla jsem a odkašlala si. Napětí mezi námi bylo tak vysoké, až jsem doopravdy přemýšlela o úprku. Nebo jsem ho možná cítila jen já. Ona se usmívala a dokonce mi nebídla i rámě, které jsem neochotně přijala. Pomalu jsme vykročily podél ulice.
,,Kam vlastně půjdeme?" Zeptala jsem se po chvíli ticha. Modlila jsem se, abychom nešly do naší kavárny, kde by nás mohla zahlédnout nebo hůř obsloužit Elodie. To by její situaci jen zhoršilo a já se s ní nechtěla pohádat jen kvůli jiné holce. To by byla opravdu hloupost.
,,Nevím. Přemýšlela jsem o té kavárně, kde jsme byly naposled, ale je mi to asi jedno." Nadzvedla ramena a klidně pokračovala v cestě. ,,Ne!" Vyhrkla jsem tak rychle, až jsem ji polekala. ,,Totiž," Odkašlala jsem si. ,,Raději bych šla do jiné. Abychom zkusily něco novýho, ne?" Nadechla jsem se, abych nezněla tak napjatě. ,,Proč ne, je to na tobě." Přidala do kroku. ,,Ale pospěš. Tímhle tempem se nikam nedostaneme." Zasmála se a táhla mě skoro během někam do středu města.

Za náměstím jsme zahnuly za roh a zastavily se u již známé kavárny s balkonem a porostlou zdí tmavě zeleným břečťanem.
To snad není pravda. Buď to byla zatraceně velká náhoda, a nebo bych i uvažovala o tom, že mě s Elodie sleduje, ale to bylo víc než absurdní. Na to byla moc nevinná, aby udělala něco podobného.
Při vstupu po mě hodil jeden z číšníků nechápavý pohled. Zřejmě ho udivilo, že jsem tentokrát přišla s jinou dívkou a ne s Elodie s hlubokým výstřihem. Ještě teď ve mě vřela zlost jen co jsem ho spatřila.
Usadily jsme se venku před vchodem k jednomu z kulatých stolů, který měl uprostřed růžové tulipány ve skle. Hezké. Možná příliš, když to nemělo být rande. Servírku, která se ptala na objednávku jsem odbyla tím, že chci jen chlazenou vodu s ledem.
,,Líbí se ti tu?" Ozvala se po chvíli Tracy a upila ze své sklenice ledového čaje. ,,Líbí." Zamumlala jsem a rozhlížela se, jako bych tu v životě nebyla. ,,Opravdu? Nevypadáš moc nadšeně. Narušila jsem ti plány? Nebo se se mnou už nechceš bavit? A nebo se ti líbim a není ti příjemný se mnou sedět u jednoho stolu?" Zadržela dech, jako by vyřešila nějaký obtížný rébus. ,,Proboha ani jedno. Hlavně ne to poslední." Ujistila jsem ji. Vážně si myslela, že se mi líbí? Neměla od pravdy daleko. Totiž už k ní nic necítím, ale ještě před několika dny bych byla celá šťastná, že s ní můžu jen promluvit. Ale teď jsem měla plnou hlavu El a nikoho jiného.
,,Tak proč si tak...zamlklá?" Naklonila směšně hlavu na stranu. ,,Já, já...řeším něco osobního a nemůžu se na tebe moc soustředit, promiň. Asi sis to představovala úplně jinak." Vzdychla jsem. ,,Tak trochu." Přikývla. ,,Doufala jsem, že nebudeš tak...odtažitá. Minule jsi mluvila a bylo to příjemný. A teď....klidně mluv jestli chceš." Dodala a podívala se na mě. ,,Nemusí to bejt ta osobní věc. Může, ale klidně povídej jak ses měla nebo co jsi jedla. Je mi to popravdě ukradený." Usmála se.
,,Tý věci bys asi nerozuměla. Já jí popravdě taky moc nechápu. Je to...složitý." Nadechla jsem se a hluboce vydechla.
,,Ale jestli tě zajímá co jsem jedla." Zvedla jsem koutky do úsměvu. Nebo jsem se o to aspoň pokusila. ,,Ráno jogurt a pak k svačině mango. Nic víc asi." Zvedla jsem chlazenou sklenici k ústům a dlouze se napila. ,,Měla by ses pořádně najíst, Cass."
Svraštila obočí a pak zavolala na číšníka, který stál u zdi s cigaretou mezi prsty a objednala mi míchaná vajíčka s opečeným toustem. Neochotně otřel konec cigarety o dům a zmizel ve vnitřku budovy. ,,To jsi nemusela. Nemám hlad." Doopravdy jsem neměla na jídlo ani pomyšlení. Stále mi vrtalo hlavou, co se stalo El a kdo jí to provedl. Byla bych schopná pro ni zabíjet, kdyby mi vyjmenovala všechny, kteří jí jen trochu ublížili.
,,Musela. Celý město slyší, jak ti kručí v břiše." Zasmála se a celou si mě pochybně prohlédla. ,,Navíc jsi celá bledá a to nemůžu nechat jen tak." Nadzvedla ramena. ,,Tak děkuju. Myslím že dneska ze mě moc slov nedostaneš. Povídej o tom klukovi s růži." Pobídla jsem ji, ale zřejmě jsem vynesla napovrch co jsem neměla. ,,No...je to idiot." Zasmála se posmutněle. ,,Zjistila jsem, že nejsem jediná, která od něj dostává dárky a tak jsem ho prostě nechala. Ať si ty svý růže strčí někam. Mělas pravdu. Chtělo by to někoho neobyčejnýho. Někoho se slunečnicí." Zahleděla se někam do neurčita za mě. ,,Zapomeň na něj. Zasloužíš si někoho lepšího." Chtěla jsem ji vzít za ruku, ale rychle jsem si to rozmyslela a stáhla ji opět pod stůl. ,,Lidi se slunečnicema jsou vzácný. Ale to je teď už jedno, ne? Řekni něco ty. Máš někoho? Nebo stále hledáš?" Naklonila se zvědavě a znovu uskrla ze sklenice. Jen jsem přikývla a dělala jsem, že jsem zaneprázdněná svým nápojem. ,,Kecáš. Je to ta holka z kavárny? Jak si na ní pořád zírala a ona na tebe? Chtěla jsem odejít a nechat vás dvě o samotě. Byly byste tak roztomilý." Zazubila se.
,,Vlastně...je to ona. Chodíme spolu." Řekla jsem váhavě a do tváří se mi nahrnula červeň. ,,Počkej. Já, já. Cože? Pověz mi úplně všechno." Chytla mě za obě ruce celá rozzářená. Rychle jsem se od ní odtáhla. ,,Promiň. Já jenom, že jsem za vás tak šťastná. Doopravdy." Promnula si prsty. ,,To jsem ráda. Popravdě, když jsem se o tomhle setkání zmínila, Elodie byla celkem rozrušená. Snad je v pohodě." Vzdychla jsem a bubnovala jsem nervózně prsty do hrany stolu.
,,To jsem nevěděla. Omlouvám se, nechtěla jsem zasahovat do vašeho vztahu." Chytla se za hlavu. ,,Zavolej jí, ať se k nám přidá, aby se necítila osaměle." Představa, že se k nám Elodie připojí mě znepokojovala. Bůhví, co by se přihodilo. ,,To asi není nejlepší nápad." Podívala jsem se na ni. ,,Myslím to vážně. Zavolej jí. Nemůžu dopustit, abych se míchala do vašeho vztahu." Rozhodila rukama.
Vypadala, že se nevzdá, dokud ji nezavolám a tak jsem vytočila její číslo a doufala, že spadne do schránky. Chyběla mi, moc, ale nechtěla jsem, aby se ty dvě potkaly. Ne v mojí přítomnosti. Vlastně ani beze mě by to nebylo lepší.
Naneštěstí pípání utichlo a na druhé straně se místo něj ozval Elodiin hlas.
,,Qui? Cass, stalo se něco? Ještě uklízím, ale za chvíli půjdu domů. Už ti skončilo rande?" Zkousla jsem si spodní ret. Proč jsem si myslela, že tenhle hovor bude úspěšný? ,,Prosím tě. Moc dobře víš, že to rande není." Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. Na druhou stranu se mi líbilo, že žárlila. Tracy se na mě nechápavě podívala. ,,No dobře. A co potřebuješ?" Zeptala se lehce znaveně. ,,Uh, jestli ti to nebude příjemné, tak naprosto chápu, ale...no...nechceš přijít do té kavárny, kde jsme byly posledně?"
Zaryla jsem nehty do dlaně, až se po nich vytvořily bílé půlměsíce. ,,A já myslela, že tvoje bláznivé nápady budou jen o víkendu." Zasmála se zvonivě. ,,Jistě, budu tam za deset, dvacet minut." Řekla nadšeně a než jsem ji stačila vysvětlit celou situaci, zavěsila. Aspoň, že se smála. Povzdychla jsem si.

Elodie
Po tak dlouhém dni bylo rozptýlení přesně to co jsem potřebovala. Přetáhla jsem si přes hlavu bílé tílko a po zamčení dveří jsem vyrazila ke kavárně. U náměstí jsem se musela na chvíli zastavit a prohlédnout si okolí. Jen matně jsem si vzpomínala na cestu. Nakonec jsem přece jen došla na správnou ulici a pokračovala podél ní dál.
Když jsem konečně zahnula za poslední roh a spatřila kavárnu, radostně jsem si poskočila. Počkat. Jak to, že Cassidy nesedí sama? A proč ta druhá osoba je ta mrcha, o které jsem doufala, že ji už nikdy nepotkám? Fakt, že spolu šly ven jsem ještě nějak zvládla, ale když jsem je viděla na vlastní oči, chtělo se mi řvát a ještě víc jsem chtěla utéct. Jenže Cassidy si mě již všimla, takže jsem neměla šanci. Dlouze jsem si povzdychla a přišla k nim.
,,Ahoj, ty musíš být Elodie, že jo? Cass mi o tobě vyprávěla samý dobrý věci." Rozzářila se Tracy a natáhla se pro objetí. Uhla jsem, než se mě stačila dotknout. ,,A ahoj." Svraštila jsem obočí a snažila se nahodit úsměv. Proč mě pozvaly? Chtěla se mi snad vysmát, že tráví s mou přítelkyní čas? Nechápala jsem účel téhle schůzky.
Cassidy mi přisunula židli od jiného stolu a já se na ni posadila. Jen se na mě omluvně podívala a ani se neobtěžovala se ke mě naklonit a políbit mě. Bolelo mě u srdce, že se za mě styděla na veřejnosti nebo před jinou holkou, která byla kupodivu o něco hezčí než jsem si pamatovala. Jakoby snad svým přihlouplým úsměvem říkala, že je lepší jak já a Cass by měla být s ní a ne s nulou jako jsem já. Zavrtěla jsem hlavou, abych ty chmurné a nereálné myšlenky dostala z mysli.
,,No a jak jste se vlastně poznaly?" Zeptala se po chvíli hrobového ticha, které mi mimochodem vyhovovalo. Lepší než se nechat vyslýchat od někoho cizího ohledně našeho vztahu.
,,Daly jsme se do řeči chvíli po vašem rande." Odpověděla jsem lehce kousavě. Cass na mě hodila nechápavý pohled, který říkal: doopravdy? Zase to vytahuješ? Jen jsem nadzvedla ramena a pokračovala.
,,Přijela ke kavárně a já ji dala své číslo a pak mě pozvala ven a nějak jsme se daly dohromady." Usmála jsem se falešně.
,,To je vážně sladký. Popravdě to nebylo rande, já nejsem na holky, ale jsem za vás opravdu šťastná." Zazubila se a těkala pohledem mezi mnou a Cass.
,,Asi se půjdu podívat po těch vajíčkách. Nějak jim to trvá." Zasmála se Tracy nervózně a zmizela ve dveřích.
Otočila jsem se prudce na Cassidy. ,,Proč jsi to udělala?" Vyjekla jsem. Ona trochu nadskočila.
,,Já, omlouvám se, El. Nechtěla jsem tě ranit, to vůbec, ale nějak jsem se zmínila, že spolu chodíme a ona trvala na tom, že tě nenechá samotnou beze mě. Ani jedna to nemyslela zle. Zkus být milejší, prosím. Nesnaží se o nic, jen tě chtěla poznat." Vzala mě za ruku a prosebně se na mě podívala. Přejížděla palcem po dlani, až to trochu lechtalo.
Dlouze jsem vydechla. ,,No tak dobře, ale neslibuju, že jí nevyškrábu oči, jestli se tě jen dotkne." Zvedla jsem pobaveně jeden koutek. Ta představa se mi zalíbila. Cass se hlasitě rozesmála a jemně přitiskla své rty na mou ruku. ,,Když jinak nedáš." Zasmála se a položila mi ruku opatrovnicky na stehno. Jako by se bála, že uteču, nebo mě někdo unese. Z toho doteku se mi zrychlil dech a rozbušilo srdce.

Za nedlouho se vrátila Tracy s talířem v ruce se slovy, že by nám to přinesli za dlouho, tak se toho chopila sama.
Lehce mě znepokojovalo, že Cass nejí jen se mnou, ale po chvíli jsem si na její společnost zvykla a konverzace tak plynula víc přirozeně. Stejně jsem ji ale podezřívala, že má něco v úmyslu. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se o Cassidy snaží.
Dávala jsem proto nejvíc najevo, že jsme pár, aby jasně věděla, že to myslím vážně a nehodlám se jí jen tak vzdát. Ne bez boje. Sázela jsem ji polibky na tvář a neustále ji držela za ruku. Cassidy si to nechala líbit a byla celá rudá. Vypadala roztomile.
Tracy to však ani trochu nevadilo a jen se na nás dívala s hvězdičkami v očích. Nakonec to nebylo tak špatné, jak jsem si myslela.
Rozloučily jsme se s ní a vydaly se domů. Jediné po čem jsem toužila, bylo rozvalení se na postel a mazlení s Cass.
Celý den byl opravdu únavný.