Zloděj motýlů

Oblek?

Po škole jsem se omluvila přátelům, že s nimi nesrávím zbytek dne. Měla jsem totiž jiné plány a to s Tracy. Nedalo se ani popsat jak jsem byla nadšená a přitom nervózní.

Domů jsem se dostala opravdu brzy, takže jsem se nevyhla otázkám od rodičů. Odbyla jsem je slovy, že pospíchám a tak mě nechaly. Když jsem se konečně dostala do svého pokoje, tam jsem otevřela a vyházela snad polovinu skříně, ale stejně jsem nepřišla na správnou kombinaci oblečení, které by se k sobě hodilo a zároveň bylo vhodné na ,,setkání přátel". Když už jsem si nevěděla rady, zavolala jsem mámu, aby mi s rozhodováním pomohla. Jelikož byla zkušená kadeřnice, takže byla moc nadšená, že mi může pomoct nejen s česáním mých vlasů. Pohledem přejela obsah skříně, zamyslela se a pak ukázala na ramínko. ,,Oblek?" Nechápavě jsem nadzvedla obočí. ,,No proč ne?" Uculila se a přiložila mi oblek k tělu. ,,Krásně se k tobě hodí." Vzala jsem si ho do ruky. Kupovaly jsme ho, když jsem měla jít na svatbu mojí tety a od té doby jsem ho neměla na sobě. Jiné dcery by svoje rodiče musely přemlouvat, ale já, jakmile jsem se o něm jen zmínila, hned souhlasily. Samozřejmě, že měla pravdu. V obleku jsem vypadala nádherně. Formálně a přitom elegantně, jenže jsem si nebyla jistá, jestli se na naše ,,setkání" hodí. ,,Neměla bych si radši vzít jen džíny a triko?" Zaváhala jsem a už jsem chtěla oblek vrátit zpět do skříně. Máma mě hned zarazila. ,,Bude překvapená. A navíc to bude originální. Kdokoli jiný by si vzal jen džíny, ale ty musíš udělat něco, co nebude čekat. Chceš přece aby ses jí líbila ne?" Šťouchla do mě a ušklíbla se. ,,Ani nevím, sama mi řekla, že to není rande a že se jí už jeden kluk líbí." Vyhla jsem se jejímu pohledu. ,,Může to jen hrát. A to že se jí líbí jeden kluk neznamená, že by ses jí nemohla líbit ty." Usmála jsem se a vzala si od ní oblek. Vždycky mě dokázala povzbudit. ,,Když jsem se snažila zalíbit tvé matce, taky ze začátku nejevila žádný zájem a vypadalo to, že zůstaneme jen kamarádky, ale pak přeskočila jiskra, no a koukni na nás. Jsme šťastný, bezstarostný pár se třemi skvělými dětmi. Dej tomu šanci. A když se to nepovede, nevadí. Určitě se najde jiná holka, která ti dá celý svět." Usmála se a pak odešla. Chvíli jsem se zamyslela nad tím, co řekla. Vlastně jsem se nikdy nezajímala, jak se s mámou poznaly a čím vším si musely projít, než se daly dohromady. Ani jsem se nikdy neptala, jak jejich zasnoubení nebo jen coming out braly rodiče. Moc jsme je nenavštěvovaly, ale nenapadlo mě, že by to bylo právě z toho důvodu, že mají rády stejné pohlaví.

Zhluboka jsem se nadechla a vešla do kavárny přesně v domluvený čas. Tracy už seděla u stolu pro dva a když si mě všimla, rozzářily se jí oči. Vstala a přišla ke mě. Trochu nechápavě si mě prohlédla. ,,Oblek?" Zasmála se, ale z jejího smíchu jsem poznala, že se obává toho, že si myslím, že je to rande. ,,Proč ne?" Ušklíbla jsem se a posadila se naproti ní. Za chvíli přiběhla servírka a nabídla nám lístek s nápoji.. ,,Karamelové machiatto prosím." Rozhodla jsem se a vrátila jí lístek. Rychle si objednávku zapsala do notýsku. Zřejmě byla nová, protože jsem její obličej nepoznávala. Měla tmavou plěť a černé kudrnaté vlasy stáhlé do culíku. Na uších jí visely zlaté náušnice ve tvaru motýla. Bílou zástěru se žlutými okraji měla zavázanou kolem pasu a na ní byla připnutá cedulka s jejím jménem. Elodie. Kdyby to jméno někdo vyslovil, jistě by se rozzářila celá místnost, okolo by začaly poletovat motýly a všechno by se třpytilo. Vypadala jako princezna od Disney. Naprosto úchvatně. ,,A pro vás slečno?" Obrátila se na Tracy. I její hlas zněl jako tisíc zvonků. Když se usmála, ukázaly se její nádherně bílé zuby. Hnědé oči jí lemovaly dlouhé tmavé řasy a pod nimi byly jako hvězdy rozprostřené pihy. Nemohla jsem na ní přestat zírat. Ještě než se rozhodla, letmo koukla na menu. ,,Pro mě jen latte, děkuji." Nastalo trapné ticho. I když já jsem měla plnou hlavu Elodie, bylo vidět, že se Tracy trochu nudí. Odkašlala jsem si. ,,Tak, jaký jsi měla den?" Nadhodila jsem s úsměvem. Trapnější otázku jsem nemohla vyslovit. ,,No, celkem jsem si ho užila. Thomas mi přinesl růži a pak mě pozval ven."Při vyprávění si pohrávala s vlasy a trochu se červenala. Už vypadala víc veseleji, ale z toho jsem moc nadšená nebyla, protože to nebylo kvůli mě. Zasmála jsem se. Spíš ironicky. ,,Co?" Hodila na mě nechápavý pohled. ,, Jen mi to přijde...laciný. Růže? Ani trochu originální." Podepřela jsem si hlavu rukou. ,,A co by podle tebe bylo originální?" Rozhodila rukama, aby dala jasně najevo, že se mnou ani trochu nesouhlasí. ,,Třeba slunečnice. Dostala jsi někdy slunečnici?" Chvíli přemýšlela, ale pak zavrtěla hlavou. ,,Tak vidíš. To by bylo mnohem originálnější." Než stihla něco namítnou, Elodie jí přerušila pokládáním hrnků na stůl. ,,Děkujeme, Elodie." S úsměvem se na mě podívala a pak bez jakékoli odpovědi odešla. Vypadalo to, že se do mě Tracy pustí a vyjmenuje sto důvodů, proč jsou růže mnohem lepší dárek než slunečnice, ale neudělala to. ,,Ona se ti snad líbí?" Ušklíbla se. ,,Má jméno a ne, nelíbí. Proč tě to vůbec zajímá?" Snažila jsem se z nepříjemné otázky vykroutit. ,,Radši mi povídej víc o tvym úžasnym dnu s Thomasem." Zasmála jsem se, ale ona mě nenechala. ,,Líbí se ti, poznám to. A nesnaž se to zakecat." Mrkla na mě. Pravdou bylo, že se mi nesmírně líbila Tracy, ale kdybych jí to řekla, už by se se mnou nebavila. Elodie byla nádherná. O tom nebylo pochyb, ale právě teď jsem se snažila věnovat jen Tracy, když už jsem měla tu čest s ní být na kávě. Povzdychla jsem si. ,,No jo, tak se mi líbí." Zakroutila jsem hlavou a pak se letmo podívala, jestli nezáhlédnu Elodie. ,,Já to věděla." Vykřikla, možná až moc nahlas. Vyměnily jsme si nejdřív trochu vyděšené pohledy, ale když jsem zjistila, že nám nikdo nevěnuje pozornost, tak jsem spolu s ní začala smát.