Zloděj motýlů

Číslo

Nechtěla jsem se svěřovat s tím, že jsem Elodie pozvala ven. Zatím se to neuskutečnilo, takže jsem se neměla čím chlubit. Ani jsme se nedomluvily na místě a času.
,,Nad čím přemýšlíš?" Šťouchla do mě Kate. Zamrkala jsem, abych se vrátila zpět do reality. Seděli jsme jako obvykle v naší oblíbené kavárně a popíjely ledovou kávu. Už se z toho stala rutina.
Kluci se neustále ohlíželi, jestli nezahlédnou Elodie, aby ji mohli pozvat, stejně jako já na rande. Jenže mě se to již povedlo. Měla jsem strach, že si jednoho z nich oblíbí víc než mě. Začínala se mi líbit čím dál víc. Poslední dobou jsem ji nemohla dostat z hlavy. Udivilo mě, že Tracy se mi z hlavy téměř vytratila. Stále byla ta fajn, milá holka, ale už jsem na ní nemyslela takovým způsobem jako dřív. Což bylo směšné, jelikož se mi ještě před několika hodinami zavrtávala do mysli a já sotva rozumně přemýšlela. Klíč byl si uvědomit, že zamilovat se do hetero holky je naprostá šílenost a dost velká chyba.

,,Ale na nic." Zalhala jsem. Nechtěla jsem se bavit o Elodie, ani o Tracy. Potřebovala jsem se odreagovat, abych na ně nemyslela celou dobu. Kate přikývla. Pochopila, že ať už mě trápí cokoliv, nechci to rozebírat.
,,Koukni, už je tam ta holka." Ukázal Nate na pult, kde se konečně objevila Elodie a něco řešila se zákazníkem.
,,Elodie." Opravila jsem je rázně. Jestli ji chtějí zvát na rande, měli by znát její jméno. Jen mě odbyl mávnutím ruky, vstal ze židle a přišel k pultu. Když si ho Elodie všimla, s úsměvem se s ním začala bavit. Nerozuměla jsem ani slovu. Byli moc daleko.
Nate něco vyprávěl, ale ona se svým pohledem zatoulala ke mně. Usmála se a vypadalo to, že ho ani neposlouchá. Úsměv jsem jí oplatila. Jak jsem na sebe zíraly, v břiše se mi opět rozletělo hejno motýlů. Tenhle pocit mi chyběl. Dívala bych se na ní celý den, ale ona se opět začala věnovat Nateovi. Brad ho zatím povzbuzoval gestikulováním, které stejně bylo k ničemu, ale to mu zřejmě nevadilo.  Ještě pár minut jsem musela pozorovat, jak o Elodie usiluje někdo jiný. Nečekala jsem, že mi to bude tak vadit.
,,Tak jak to šlo?" Zeptal se Brad, když se Nate konečně vrátil a poplácal ho po zádech.
,,Moc dobře." Zazubil se a vytáhl z kapsy lístek s jejím číslem. Ani jsem nedokázala popsat jak mě to zabolelo. Neměla bych tolik žárlit, když jsem s Elodie nebyla ani na jednom rande, ale přesto jsem žárlila. Nedokázala jsem tomu zabránit. Nuceně jsem se usmála. ,,Je zatraceně sexy." Sedl si a začal se nad ní rozplývat. Radši jsem ho neposlouchala, nebo jsem se o to aspoň snažila.
,,Nate jedna, ostatní nula." Prohlásil vítězně a ukázal pomyslné skóre na prstech. I přesto jsem se rozhodla zachovat včerejší konverzaci s Elodie v tajnosti. Nechám Natea, aby si myslel, že vyhrává. Bude to tak o něco zábavnější. Pak to samozřejmě  řeknu Kate, ale klukům zatím ne. Jistě by se na mě hrozně zlobila. Rozhodně jsem se s ní nechtěla hádat.

Hned jak jsme dopili kávu, rozešli jsme se každý ke svému domu. Pozvala jsem Kate k nám, abych si s ní mohla promluvit o samotě. Pozdravila mámu, která už byla doma, rychle vyběhla schody a zapadla ke mně do pokoje.
,,No tak povídej." Vyzvala mě netrpělivě. Vzdychla jsem a posadila se vedle ní na postel.
,,Včera jsem mluvila s Elodie a ona mi dala své číslo." Zapěla jsem radostně a vynechala zbytečné detaily.
,,To si děláš srandu." Vykřikla překvapivě a pevně mi stiskla obě ruce.
Zahrabala jsem v zásuvce a vytáhla z ní lehce pomačkaný papír. Vtrhla mi ho z rukou a očima skenovala čísla, napsané na něm. Jakoby se je snažila zarýt do paměti. ,,Už si jí volala?" Zavrtěla jsem hlavou. ,,Zatím nemám odvahu." Přiznala jsem se.
,,Kašli na odvahu a zavolej jí." Přikázala a dala mi zpět papírek. To se jí lehko řeklo. Nešlo jen o to jí zavolat, ale vědět co říct a neznět jako vystrašený idiot. Jenže s Kate nemělo cenu se přít. Vždycky vyhrála.
,,No tak fajn." Když jsem na klávesnici ťukala čísla, třásly se mi u toho ruce. Po chvíli jsem to konečně napsala bezchybně.
Byla jsem příšerně nervózní. Položila jsem telefon na postel a poslouchala nekonečné pípání. Zvuk jsem dala nahlas, aby mi mohla Kate radit. ,,Haló." Ozvalo se konečně z mobilu. ,,Um, ahoj. Tady Cass, včera si mi dala číslo, tak ti volám." Snažila jsem se znít nenuceně. ,,Ahoj. Vzpomínám si. Už jsem si myslela, že nezavoláš." Zasmála se a na to i já. Skvěle, takže byla ráda , že volám. Kate zvedla oba palce a široce se usmívala. Srdce se mi rychle rozbušilo, až to vypadalo, že mi vyletí z hrudníku.
,,Pořád se se mnou chceš sejít?" Zeptala jsem se opatrně. ,,Moc ráda." Řekla bez rozmýšlení.
,,Takže máš čas zítra?" Navrhla jsem náhodně. Ani jsem se nezamyslela, jestli mám čas já. Snad ano.
,,Zítra bych měla mít volno od tří hodin." Odpověděla zvesela.
,,Super, takže tě vyzvednu před kavárnou po třetí?"
,,Jasně, už se těším." Hned na to zavěsila. Oddychla jsem si a objala Kate. Byla jsem neuvěřitelně šťastná a nervózní zároveň.
Kdybych o tom Kate neřekla, možná bych nikdy nesebrala odvahu jí zavolat. Až mě překvapilo, jak rychle se situace vyvíjela.