Zloděj motýlů

Karamelové machiatto

Ráno jsem se vzbudila kupodivu, až když zazvonil budík. Konečně jsem se dobře vyspala. Jenže jsem měla tak pět minut na to, abych se oblíkla a nasnídala. Rychle jsem na sebe hodila oblečení a se suchou houskou jsem utíkala do školy. Proč všechno nechávám na poslední chvíli?

Když jsem zavírala skříňku, už tam stála Kate. ,,Bože, lekla jsem se tě." Řekla jsem trochu překvapeně, protože jsem si myslela, že mě bude ještě dneska ignorovat a chodit po škole jako zombie. Nahodila úsměv a šla hned vedle mě. Už mi vyprávěla jaká byla párty a že ani nevím o co přicházím. ,,Moc ráda jsem si jí nechala ujít." Zakřenila jsem se. Kate mě bouchla do ramene. ,,Byla to fakt sranda." Rozhodila rukama, až mi málem schodila učebnice. ,,Jo a včera, když sem pospíchala, tak sem narazila do Tracy. Bylo to fakt trapný. Ještě se mi představila." Pokrčila jsem rameny. ,,Nejsem tak populární jak ona no." Kate si povzdychla a pak se začala hlasitě smát, až se za námi všichni ohlíželi. ,,Ty si teda." Zakroutila hlavou. ,,Stačí abych tu jeden den nebyla a už se bavíš s Tracy Drakeovou." Usmála se. ,,Cítila jsem se děsně trapně." ,,To chápu. V životě by mě nenapadlo, že se ti tohle stane. Však ještě před rokem se ti hodně líbila ne?" Ohlídla jsem se, jestli nás někdo nepslouchá. ,,Pššš, sklapni. Tobě se zase líbil můj bratr. Což absolutně nechápu." Šťouchla do mě. ,,No a? Je hrozně hezkej." Zastavila jsem se a dala jí ruce na ramena. ,,Snad se ti ještě nelíbí?" Zeptala jsem se možná moc nahlas. ,,Rozhodně ne." Prohodila sarkasticky a zaculila se. Možná se i trochu začervenala. ,,No ty vole." Zajela jsem si prsty do vlasů. ,,Fakt sem doufala, že už tohle máme za sebou."Povzdychla jsem si. ,,A já myslela, že ti to nevadí." Koukla na mě, jakoby prosila o svolení. ,,No nevadí no."Dala jsem se znovu do chůze. Už jsme byly u třídy.

Nate s Bradem už seděli v zadu na lavici. Hned jak nás spatřili, začali mávat. ,,Tak tady ste." Řekla Brad nadšeně. Natáhl ruku, abych si s ním plácla. ,,Už sme si mysleli, že nepřijdete." Nate si poposedl a poplácal místo vedle sebe. Vyhoupla jsem se na lavici. Kate už jim začala vyprávět, jak ta párty byla naprosto boží a pak začla mluvit o mojí srážce s Tracy. Protočila jsem oči, ale pak jsem se tomu sama zasmála. Byli jsme prostě super parta.

Po škole jsme zašli (jako každý den) na kafe. Všichni jsme si dali karamelové machiatto se šlehačkou. Poprvé jsme tuhle kavárnu objevily s Emily. Když jsme šly ruku v ruce po ulici a o něčem se bavily, zrovna začalo pršet. Nejbližší úkryt byla právě naše kavárna. Tak jsem si jí oblíbila, že i po našem rozchodu jsem sem chodila. Nakonec jsem sem zatáchla i naší partu. Výhoda byla, že jsme všichni milovali kávu a karamel, zakže jsme si vždy obednávali stejné pití.

Domů jsem se vrátila celá utahaná, ani jsem nevěděla z čeho. Zajímavé bylo, že se mi vždy nejakým zbůsobem dostala do hlavy Tracy. Překrásná dívka, se kterou se střetly naše pohledy, když mi podávala mé učebnice. Kate mi snad desetkrát řekla, ať na ní radši zapomenu, protože u ní nemám velkou šanci. Ale to mě nazajímalo. Zašklebila jsem se na ní a připomněla, že se jí líbí můj trhlý bratr. Pak už neřekla ani slovo.

Batoh jsem hodila na postel a rozvalila se na židli. Otevřela jsem notebook a snažila se trochu soustředit na učení. Nešlo to. Tracy, proč jsi tak krásná? A ne jen krásná, ale i milá, chytrá. Když se rozesmála, byl to ten nejroztomilejší smích. Když byla nervózní, namotávala si hnědý pramen vlasů na prst. Všímala jsem si na ní takových maličkostí, až jsem si začala říkat, jestli nejsem totálně pitomá, že si myslím na nejhezčí a nejtalentovanější holku na škole.Vzdychla jsem a zase zaklapla notebok. Musím jí co nejrychleji dostat z hlavy, jinak můj zítřejší test nedopadne dobře.

A tak jsem se rozhodla, že si půjdu zaběhat, abych se trochu odreagovala. U dveří mě, ale zastavila máma a hned se vyptávala kam jdu a jak bylo ve škole a na dalších milion otázek, které jsem přestala vnímat. ,,Eeeh." Koukala jsem na ní, jako bych ztratila řeč. ,,Trochu zpomal. nestíhám odpovídat." Zastavila jsem jí, když už na mě chtěla chrlit další informace.

,,Tak jo, tak jo." Zvedla ruce, jakoby se vzdávala. Bylo na ní vidět, že celý den s nikým neprohodila ani slovo a potřebovala s někým mluvit. Kývla jsem, že může začít. ,,Řekni mi prosímtě kam se chystáš." Začala pomalu. ,,Myslela jsem si, že se budu učit, protože zítra máme velkej test z biologie, ale nemohla jsem se na učení soustředit, tak jdu na vzduch." Řekla jsem stručně. nemusela vědět, že v tom je zase nějaká holka. Když jsem chodila s Emily, průměr ve škole se mi viditelně zhoršil. Pořád jsme někam lítaly a když už se u mě stavila kvůli učení, stejně na to nedošlo. Buď jsme se zapovídaly nebo vymyslely mnohem zábavnější činnosti. Takže když odjela do Německa a my jsme se musely rozejít, máma byla nadšená, že jsem se konečně začala učit. Ale to neznamenalo, že Emily neměla ráda. Po pár týdnech si zvykla, že je u nás téměř denně a docela si jí oblíbila. Takže odchod Emily jí poznamel.

,,No tak dobře. Vrať se brzy a pak se vrhneš na učení. Přece nechceš mít špatné známky jako když si ch...." Zastavila se. Moc dobře věděla, že tohle téma nemá rozebírat. Obzvlášť, když je to minulost a já jsem se s ní ještě nesrovnala. Chvíli bylo hrobové ticho Zahleděla se do země. Možná se mi to jen zdálo, ale v očích se jí zaleskly slzy. S Emily si byly celkem blízké. Kdybych tam stála ještě trochu déle, určitě bych se také rozbrečela. Měla jsem na krajíčku. Odkašlala jsem si. ,,Tak já teda půjdu."Řekla jsem trochu smutně. Máma ani nezvedla hlavu a já pomalu otevřela dveře a odešla. Před domem už bylo zaparkované auto. Máma přijela z práce. Aspoň udělá první mámě společnost. Bůhví kde byla dvojčata. Zamávala jsem jí a se s luchátky v uších se rozběhla do prázdné ulice.