Zloděj motýlů

Milion otázek

,,Jo a moc děkuju za ten piknik. Fakt jsme si ho užily." Dodala Elodie, když nám přinesla kávu a políbila mě na tvář.
,,To byla maličkost." Mávl nad tím rukou Nate a ostatní se hloupě usmáli.
,,Tak co, už jste to...?" Zeptal se Brad a ušklíbl se, když byla El z doslechu. Kolikrát jim budu ještě vysvětlovat, že jdeme na věci pomalu. ,,Ne, až už toho nechte. Říkala jsem, že Elodie není připravená a já to respektuju, jasný?" Svraštila jsem obočí. Proč se tak moc zajímali o můj osobní život? Kdybych chtěla, povím jim to. Nemusí v něm rýt, jako bych snad neměla dovoleno mít nějaká tajemství. ,,V klidu. Jen se ptám." Zvedl ruce na obranu. ,,Tak už se neptej! Není to tvoje věc!" Ohradila jsem se. Nesnášela jsem, když mi někdo říkal, abych se uklidnila, vždycky mě to jen víc naštvalo.
,,Ty seš dneska nějaká výbušná, Cass. Co to do tebe vjelo?" Naklonil se a přivřenýma očima mi skenoval obličej.
Musela jsem se několikrát nadechnout, abych mu jednu nevrazila. ,,Nic. Jsem v pohodě." Zamumlala jsem a potlačila vztek, který ve mně vřel jako láva. ,,Proč nám radši nepovíš jak to jde s Lily?" Zeptala se Kate a díkybohu mě tím zachránila. Další otázky bych už opravdu nezvládla. Zašeptala jsem tiché děkuju a ona jen kývla.

Brad si dlouze povzdychl. ,,Nic moc zatím. Je to škoda, myslel jsem, že to s ní půjde dobře, ale byli jsme jen na jednom rande a pak jsme si jednou napsali, ale potom jsem ji zahlíd tak akorát tady. Vypadá to, že se mi vyhýbá nebo tak něco. Nechápu."
Nadzvedl zklamaně rameny a dlouze usrknul z kelímku. ,,To je škoda. Možná si jí napsal něco, co ji urazilo. Ukaž mi ty zprávy."
Řekla Kate a už sahala po jeho mobilu. ,,Počkej, nebudeš se mi hrabat v mobilu." Protestoval a sebral telefon dřív, než se to povedlo Kate. ,,Tak nám je přečti. Na něco přijdeme." Chvíli váhal, ale nakonec souhlasil a rozkliknul ikonu se zprávami.
L- Rande bylo fajn, měli bychom ho zopakovat.
B- To fakt bylo.
Psalo se na konci konverzace. Kate ho udeřila do ramene. ,,Ty seš teda pitomej. To je jasnej signál, abys ji pozval znova ven."
,,Auu, za co? Jak sem to měl asi vědět. Měla mě pozvat sama, když tak moc chtěla." Další rána. ,,Divim se, že si tě ještě neblokla a neposlala někam." Zavrtěla Kate nevěřícně hlavou a vytrhla mu mobil z ruky. Než na to Brad stačil zareagovat, už tam něco klikala. ,,Dej to sem." Natáhl se pro telefon, ale nedosáhl na něj. ,,Nech mě to napravit." Řekla Kate rázně a když se zdála se zprávou spokojená, odeslala ji. ,,Přísahám, že jestli si mi to ještě víc podělala, tak seš mrtvá." Vytrhnul ji telefon z ruky a zkontroloval, co provedla. ,,To už bylo dávno podělaný, zlatíčko. Pomohla jsem ti, věř mi." Ušklíbla se nadšeně, že zachránila další vztah. Díky ní jsme se sebrala a zavolala Elodie. Za to jsem jí byla opravdu vděčná. Ráda bych jí se vztahem taky pomohla, ale zatím nikoho neměla. Nebo aspoň co jsem já věděla.

Katina zpráva byla přece jen užitečná, jelikož jsem zachytila, jak se Lily za pultem celá rozzářená vybavuje s Elodie a těká pohledem mezi ní a naším stolem. Brad byl nakonec spokojený a nechal Kate být. Vypadalo to, že to s Lily vyjde, jelikož nad její odpovědí téměř vyskočil ze židle a usmíval se přihlouple od ucha k uchu. Byla jsem za ně moc ráda.

,,Jo a málem bych zapomněla, že jdu s Tracy ve středu ven." Poznamenala jsem. Když už tak lpěli na mém soukromém životě, tak by je tahle informace mohla zajímat. ,,Si děláš srandu?" Vyjekl Brad a všechna pozornost se v mžiku obrátila opět ke mně.
,,Myslel jsem, že to s Elodie myslíš vážně." Řekl zmateně Nate. Podivila jsem se, že vůbec promluvil.
,,Beru, beru to fakt vážně. Ale nemohla jsem odmítnout. Vypadala, že ji to trochu vzalo, že jsme se spolu nebavily přes dva týdny." Povzdychla jsem si. ,,Nejradši bych ale nikam nešla. Už kvůli El. Nebyla nadšená, když jsem jí o tom řekla." Svraštila jsem obočí a vybavila si její obličej. Budu doufat, že to doopravdy není rande, a že si budeme jen povídat. Stejně nevím, co bych jí řekla. Tak nějak jsem se smířila s tím, že se spolu prostě bavit nebudeme. Že já budu ta tichá holka vzadu a ona bude ta hezká populární holka, co udělala chybu, že se mnou jen promluvila. Ale zřejmě jsem jí nebyla tak ukradená, jak jsem si myslela.
,,Klidně si to s tebou výměnim." Ušklíbl se Brad, který když Tracy spatřil, stál jak přikovaný a nebyl schopný ze sebe vydat normální větu. Bylo by vtipné ho pozorovat na rande s Tracy. Kate už se znovu připravila na další úder. ,,To ani náhodou. Právě jsem ti domluvila slušný rande se super holkou, tak se laskavě drž od jinejch dál." Pohrozila mu. ,,Vždyť si dělám jenom srandu. Bože. Nechte mě žít." Protočil oči ke stropu. ,,Myslím, že by s tebou ani ven nechtěla." Prohodila jsem s úšklebkem. Na to nic neřekl. Jen něco naštvaně zabručel.

Asi po dvou hodinách jsme se všichni odebrali do svých domovů. Jen já jsem ještě čekala na Elodie, než uklidí a vytře.
Jako vždy mou pomoc odmítla, takže jsem vyšla ven a nezaujatě kopala do kamínků okolo sebe, abych se nějak zabavila.
,,Jak ses dneska měla?" Zeptala jsem se, když jsme mířily k nám. ,,Asi dobře." Zamumlala. Zase byla myslí úplně mimo.
,,Trápí tě něco?" Vzala jsem ji za ruku. Ona ji nechala uvolněnou a dál zírala do prázdna. ,,El?" Zopakovala jsem po chvíli mlčení. ,,Ale nic. J-jak ses měla ty?" Podívala se na mě. Hned jak jsem ale spařila její smutný obličej, odvrátila se.
,,Ale jo, měla jsem se celkem fajn. Chybělas mi. A pověz mi co tě zase trápí." Šťouchla jsem do ni, aby se konečně rozpovídala.
To samozřejmě neudělala. ,,Vážně nic. Jen jsem unavená z práce." Proč mi stále lhala a vymýšlela si hlouposti, kterým jsem měla zřejmě uvěřit nebo mě měly utišit? ,,Elodie, prosím tě." Zastavila jsem se a vzala ji za bradu. Stejně se dívala jinam.
Začala jsem mít o ni obavy. Každým dnem se díky její mlčenlivosti zvětšovaly.
,,Nemůžeš to nechat být, prosím?" Podívala se na mě prosebně. ,,Nemohla. Pokaždý mě umlčíš a já ti teda vyhovím a ztichnu, ale tentokrát to nenechám jen tak. Chci to s tebou vyřešit. Nic víc. Pověz mi, co se děje." Přejížděla jsem jemně palcem po její tváři. Lehce sebou cukla a odvrátila hlavu tak, abych se jí nemohla dál dotýkat. Po chvíli se otočila a pokračovala beze slova v cestě. ,,Doopravdy odejdeš? Elodie, co se děje?" Přidala jsem do kroku, abych ji dohnala. Nenechám ji jen tak odejít. Ne, když mi neodpověděla. ,,Prosím tě, zastav se." Chytla jsem ji za rameno, ale vytrhla se mi ze sevření. Po pár krocích se přece jen zastavila a otočila se na mě. ,,Co se stalo?" Zopakovala jsem hlasitěji, jelikož byla ode mně vzdálená pár metrů.
,,Myslíš si, že když se dozvíš pravdu, tak bude všechno v pohodě?" Křikla lehce rozzlobeně. ,,Ano. Chci vědět všechno. Je mi jedno, jestli máš hroznou minulost nebo blbej den. Prostě potřebuju, abys byla upřímná. Nic nezmění můj pohled na tebe. Spolu to zvládneme." Změkčila jsem svůj hlas a popošla o několik kroků k ní. ,,Přestaň. Všichni říkají to samý, ale vždycky lžou. Každý mě prostě opustí a předstírá, že jsme se nikdy neznali." Prohrábla si nervózně vlasy.
,,Já ale nejsem jako ostatní. Chci tě a to se vším všudy. Chci vědět všechno. Tvoji minulost, tvoje pocity, tvůj život. I kdyby byl sebe mizernější." Jen dlouze vzdychla. Popošla jsem ještě o kus blíž. Tak hrozně jsem ji chtěla obejmout a říct, že všechno bude v pořádku, ale teď by mi akorát utekla, kdybych udělala smělejší krok.
,,Ostatní jsou pitomci, jestli tě soudí kvůli něčemu co se stalo už dávno." Dodala jsem. Sklonila hlavu k zemi a třela nohama o sebe. ,,Vždycky jsem s nimi měla pevné pouto, o kterém jsem byla silně přesvědčena, že ho jen tak něco nerozbije, ale mýlila jsem se. Pokaždý, když jsem se otevřela a řekla jim všechno, oni mě opustili. Nechci udělat zase tu samou chybu. Ano, věřím ti Cass. Ale nechci skončit sama. Znova bych to už nezvládla. Pořád se se strachem, že mě někdo opustí musím vypořádávat. Je to těžký, ale nějak se to snažím zvládnout a ty mi svýma otázkama nepomáháš." Hluboce vydechla. ,,Vážím si každé minuty strávené s tebou. Doopravdy. Jsi víc, než si zasloužím. Slibuju, že se to jednou dozvíš, ale teď ti to prostě říct nemůžu."
Stála jsem před ní jak smyslů zbavená. Nevěděla jsem, co říct. Zřejmě ji bude trvat ještě nějakou dobu, než se mi otevře. Měla jsem tolik otázek, na které jsem věděla, že mi neodpoví. Jak velkou ztrátu myslí? Jedná se o víc lidí? Co přesně se stalo, že se tak bojí samotného doteku? Radši jsem k ní přispěchala a objala ji, aby neutekla a abych se jí na ty otázky doopravdy nezeptala. To by byl náš konec. A o ten jsem vážně nestála. Nechtěla jsem ji ztratit. Už nikdy ji nepustit a být s ní napořád.
,,Omlouvám se, jen jsem měla opravdu velkou starost. Už se ptát nebudu. Chápu tě, El. Pověz mi cokoliv, až budeš připravená."
Pošeptala jsem ji do ucha, když byla hlavou na mé hrudi. Tlačit ji do něčeho bylo to poslední co jsem měla v úmyslu.
Jestli chci, aby nám tenhle vztah vydržel, budu muset trochu zvolnit. Toho jsem si byla vědoma.
Jen lehce přikývla a po chvíli jsme se daly opět do kroku. Nikdo tentokrát neřekl ani slovo.