Zloděj motýlů

Sladký tanec

Elodie

Když jsem přišla do práce, už se ke mně hrnul Ethan v té směšné zástěře, kterou jsem dávno přestala nosit.
,,Proč jsi mi nic neřekla?" Položil mi ruce na ramena a pevně je sevřel.
,,Ahoj?" Zavrtěla jsem hlavou. ,,Co se děje?" Kavárna byla díky bohu prázdná, takže nás nemohl nikdo slyšet.
,,Proč jsi mi neřekla, že už nejsi s Cass?" Zvýšil hlas. Při vyslovení jejího jména jsem strnula. Jako by mi někdo vyrval srdce z hrudi a rozerval ho vejpůl. ,,J jak o tom víš?" Vytřeštila jsem oči a měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou.
,,Řekla mi to. Byl jsem s ní a s Natem včera venku." Zatajila jsem dech. Tak moc jsem teď toužila po jejím doteku. Působil na mě jako něco zakázaného, vzácného. Už nikdy ho znovu nezažiju. Protože ji už nikdy neuvidím.
,,A zmínila se o mně?" Vyhrkla jsem a vyznělo to víc zoufaleji, než jsem plánovala. Vlastně jsem nechtěla, abych zněla jen trochu zoufale. Byla jsem na tom opravdu špatně.
,,Ne. Jen to, že jsem vyslovil tvé jméno pro ni bylo obtížné. Čekal jsem, až se na místě zhroutí se slzami v očích, ale přemohla se a dělala, že je v pořádku, což očividně nebyla." Povzdychl si a zadíval se na místo za mnou. Dělalo mi starosti, že je Cass v nepořádku, ale na druhou stranu jsem aspoň měla důkaz, že pro ni stále něco znamenám. Nedělala jsem si však žádnou naději.
,,Ach tak." Vydechla jsem téměř neslyšně a představila jsem si ji, jak je kvůli mě naprosto zničená. Chtěla jsem ji obejmout a utišit, ale nic takové jsem již dělat nesměla. Už jsme k sobě nepatřily. Každá žila svůj život bez té druhé a jistě si na to po nějaké době obě zvykneme. Budeme muset.
,,Je to tak dlouho, proč jsi mi nic neřekla?" Zopakoval posmutněle. ,,Neber si to osobně, ale nestála jsem o dalšího člověka, který by mě litoval. Už tak toho bylo na mě moc."
,,Ty jsi náročná. Někdy bys mohla potlačit svou vlastní pýchu a nechat si od někoho pomoct." Zakroutil hlavou.
,,Já vím, já vím." Vzdychla jsem. ,,Cítím se ale potom tak malá. Tak, tak...já nevím...nedokážu to přesně popsat."
,,Prostě si nerada říkám o pomoc." Dodala jsem tiše. Už jsem si zvykla zatlačit své pocity dozadu a nezmínit se o nich. Má obraná zeď sílila a rostla, kdykoliv mě opustil další člověk. Cihla po cihle. Kámen po kameni. Bylo čím dál těžší pro mě se někomu otevřít a říct jak se doopravdy cítím a kvůli čemu.
,,Nicméně," Odkašlal si. ,,až se budeš cítit mizerně, neváhej se na mě obrátit. Stačí zavolat nebo napsat. Slib mi, že si někdy necháš pomoct?" Jen jsem přikývla a mlčky pozorovala jak se dal k odchodu.

Přípravy na párty probíhaly poměrně klidně a i když se zatím nevyskytl žádný problém, věděla jsem, že se za nějakou dobu objeví. Raději jsem zamkla všechny křehké věci, které by mohl kdokoliv shodit mávnutím ruky a ulehčila jsem si tak úklid, který mě stejně další den čekal. Moc dobře jsem věděla, že se po ránu všichni vytratí a pomůže mi s ním leda tak Nate.
Ale nedávala jsem si zbytečné naděje. Rodiče se stejně nevrátí dřív než k večeru a tak bych i tak zvládla uklidit celý dům sama.
Okolo šesté se začaly v pokoji objevovat první lidé a vzduch začal zapáchat alkoholem a kouřem z cigaret. Bude trvat měsíc, než puch odezní. Zatraceně. Začala se mě zmocňovat panika. Do půl hodiny se dům zaplnil nespočtem lidí, až jsem začala pochybovat, jestli tohle všechno byl dobrý nápad. Přátelé se mezi sebou bavili s kelímky v rukou a okolí bylo o dost hlasitější. Někdo přes reprák, který zřejmě přinesl, začal pouštět hudbu, kterou jsem v životě neslyšela. Tohle mi ani v nejmenším nemůže vyjít. Obzvlášť když jsem nepřemluvila dvojčata, aby odešla jinam. Nevěřila jsem jim ani co by se za nehet vešlo. Jen blázen by jim něco svěřil. Bylo divné, že jsem je zatím nezahlédla.
S dlouhým povzdechem jsem se posadila na dřevěné schody, které již někdo stačil pozvracet. Jak se mu to vůbec povedlo? Neuběhla snad ani hodina od začátku a už jsem měla o starost navíc. Sedla jsem si na schod, který byl shodou okolností čistý a zajela jsem si nehty do vlasů. Tohle bude katastrofa a je jen otázkou času, kdy se všechno zvrtne. Byla tu i menší pravděpodobnost, že přijedou rodiče, protože mě prozradí dvojčata. Už jsem si v hlavě připravovala výmluvy.
,,Cassidy." Ozval se hluboký hlas vedle mě. Ani jsem si nevšimla, že mám společnost. O žádnou jsem stejně nestála. Vymýšlela jsem, jak ho taktně pošlu pryč, ale on pokračoval. Neměla jsem dostatek energie se na něj podívat a tak jsem čekala, co z něj vypadne.
,,Pozoruju tě od chvíle, kdy jsem sem dorazil a nevšiml jsem si, že by ses jen jednou napila." Zamručel a podal mi kelímek s alkoholem, který z něj byl dost cítit. Nebyl ale opilý.
,,Pozoruješ?" Zopakovala jsem s přivřenýma očima a konečně jsem se na něj podívala. Oddychla jsem si, když jsem poznala jeho havraní vlasy a lišácký úsměv. ,,Nestojím o něj, Ethane." Odbyla jsem ho ze zavrčením a odstrčila jsem od sebe jantarovou tekutinu v pomačkaném kelímku. ,,Ty máš dneska veselou náladu." Zasmál se. ,,Stejně jako Elo..." Strnul.
Jen její jméno stačilo k tomu, aby mě bodlo u srdce. Kdybych neseděla, zřejmě bych se svalila na zem, jak by se mi podlomila kolena.
,,Mluvil jsi s El?" Podívala jsem se na něj zoufale. Alespoň jsem věděla, že ještě neopustili město. Nevěděla jsem, jestli bych měla být díky tomu šťastná. Stejně jsem si byla jistá, že mě nechce vidět.
,,Dneska odpoledne." Přikývl a viděla jsem, jak lituje, že se o ní jen zmínil. ,,Jak je jí?"
,,Popravdě," vzdychl. ,,mizerněji jak tobě." Řekl a dopřál si další lok. ,,Tomu nevěřím ani trochu." Ušklíbla jsem se.
,,Myslím to vážně. Sice mi nic neřekla, ale poznala bys to jen z pohledu na ni. Pochybuju, že něco naspala." Zakroutil hlavou. Jestli to byla pravda. Jestli se vážně cítila hůř jak já... Nemohla jsem ani pomyslet na to, jak se cítí. A ty noční můry rozhodně nezmizely. Vzpomněla jsem si, jak byla pokaždé vystrašená, kdykoli se probudila s propoceným oblečením.
Raději jsem Ethanovi vytrhla kelímek z ruky a dlouze se z něj napila, než abych ji na místě nezačala litovat. To ona mě opustila a sotva mi nechala nějaký vzkaz. To ona mi ublížila a dokázala mi, že nemá smysl se na někoho vázat. Projela mnou vlna vzteku.
,,Hej, hej, trochu zpomal. Máme před sebou celej večer. Nechceš se opít hned první hodinu, ne?" Zakryl kelímek dlaní, abych se z něj nemohla napít. ,,Můžeš za to ty." Ohradila jsem se. ,,Neměl jsi mi o ní vůbec říkat. Zatraceně." Poslední slovo jsem téměř vyprskla. ,,Já?" ,,Ano, ty. Proč jsi to řekl? Proč jsi řekl její jméno? Proč jsi mi řekl jak se cítí? Všichni kolem chodí po špičkách, což je k vzteku, ale pak přijdeš ty a začneš se o ní bavit, jako by nic." Zakroutila jsem vztekle hlavou a dopila jsem zbytek alkoholu na dně a hned na to jsem se pustila do jeho.
,,Cassidy, přestaň. Nedělej, že je to moje chyba. Hele nevím, co se mezi vámi stalo, že ste obě tak zničený, ale není moje vina, že jste se rozešly." Jeho slova, se zabodla do mého těla jako naostřené šípy. Sotva jsem se udržela ve vzpřímeném sedu.
,,Chtěl jsi, abych se napila, tak tady to máš." Hodila jsem do sebe poslední lok a zmačkala jsem kelímek, který dopadl těsně vedle něj. ,,Nechci, abys mě litoval, ale nemusíš mi drásat srdce." Dodala jsem a vydala se dolů po schodech. Měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou a nezřítila se z nich jak hadrová panenka. Někdo ke mně přispěchal a podepřel rukama na zádech. Zase on. Nedala jsem dost najevo, že nemám náladu na konverzaci o mojí ex? ,,A kde máš vůbec Natea, nemáte hrát tu vaší připitomělou hru?" Otočila jsem se na něj, stále naštvaná. ,,Prosím tě, posaď se, ať si něco neuděláš." Vzdychl a pomohl mi se posadit, i když jsem nechtěla. ,,Bojí se." Hlesl. ,,Cože? A čeho jako?"
,,Bojí se, že by to Brad zjistil. Takže si držím odstup. Myslím, že ani nechtěl, abych sem přišel."
,,Nesmysl. Kdo by tě tu nechtěl. Seš nejmilejší člověk, kterýho znám." Pousmála jsem se a položila mu ruku na záda.
,,Ty mě tu nechceš." Podíval se na mě sklesle a zamíchal tekutinou v kelímku, který se mu nějak dostal do ruky.
,,To není pravda. Nemůžeš za to, že mám náladu na nic. Jsem jen trochu....ve stresu kvůli tomuhle." Ukázala jsem na hlouček lidí, kteří se hlasitě smály u ping-pongového stolu a mezi prsty měli každý jednu zapálenou cigaretu. Šlo to cítit až sem.
,,To bych ještě pochopil." Kývl. ,,Ale Nate... Já, myslel jsem, že to všichni ví a jsou s tím v pohodě. Jako s tebou a E...ty víš kým, ale jako bych ho ani neznal." Vzdychl.
,,Nevím, co si mám o jeho chování myslet." Vztek, jako by se ze mě rázem vypařil. ,,Nejde o tebe, ale o Brada. S tebou to nemá nic společnýho, neboj." Poplácala jsem ho mírně po zádech a doufala jsem, že jsem dost přesvědčivá na to, aby si s tím nedělal starosti. ,,Jasný, podívej, jak je šťastný beze mě." Otočil se směrem, kde se Nate vybavoval s nějakou partou lidí, které jsem ani ve škole neviděla. A já si bláhově myslela, že jich nepřijde tolik. Otočil do sebe obsah kelímku, jako by v něm byla jen voda. Pak křečovitě zavřel oči a dlouze vzdychl. ,,Přestaň se tak tvářit." Šťouchla jsem do něj. ,,Párty teprve začala a ty nemáš daleko k tomu, aby ses opil. Vstaň, jdeme tancovat." Vzala jsem ho za ruku a on se neochotně zvedl. ,,Nerad se chlubím, ale v tancování jsem nejlepší." Ušklíbl se a chytl se mě pevněji, aby se neskácel k zemi. ,,Doopravdy?"
,,Ne," zasmál se. ,,Moje taneční pohyby jsou katastrofa, raději si půjdu sednout." Otočil se na patě. ,,Přestaň fňukat jak malý dítě a tancuj." Pobídla jsem ho a stáhla ho zpět na parket, kterým se stal náš obývák. Aby rodiče nepoznali, že se zde něco konalo, bude mi trvat týden, než dám všechno do pořádku. Ani nevím, kde jsem vzala odvahu něco takového uspořádat. Jsem blázen. Naprostý blázen. Co jsem si myslela? Že se všechno kouzlem samo uklidí?
Když jsem ho konečně přesvědčila, aby se neschovával v rohu, začal hrát pomalý ploužák. Téměř bych to přirovnala k přeslazené části nějakého romantického filmu, až na to, že on byl gay, měl přítele a já byla stále zakoukaná do Elodie. I když jsem si to nechtěla přiznat.
Oba jsme si odkašlali, jak trapně jsme se cítili. Položila jsem mu ruku na rameno a on mě na bok, což bylo doopravdy nepříjemné. Ale přece to byl jen neškodný Ethan, takže jsem se uvolnila a poddala se sladké hudbě, linoucí se z reproduktoru a lehce jsem našlapovala a točila se do kolečka, i když jsem základy tance dávno zapomněla.
Když píseň skončila, oddychla jsem si, jelikož jsem si celou dobu dávala pozor, abych mu nepřišlápla špičku boty. Ani jemu se nepodařilo pokládat nohy do perfektních kroků, takže jsme z pohledu někoho jiného museli vypadat opravdu směšně. Nezajímala jsem se o okolí, jen jsem se smála, kdykoliv Ethan špatně našlápl a jen tak tak se vyhnul mé noze. Oba jsme byli v tančení marní. Ani jednomu to však nevadilo. Byla jsem ráda, že jsem mu jen jedním tancem vykouzlila úsměv na rtech a hned po té, si ho odvedl Nate a když se z místnosti vypařil Brad s Kate, vášnivě ho políbil. Jako by se neviděli celou věčnost.