Zloděj motýlů

Dopis

O tři roky později
,,Pospěš si, Cass. Přijdeme zase pozdě. Jason už čeká s autem venku." Zaslechla jsem z kuchyně. Odložila jsem sluchátka na desku stolu a zaklapla jsem počítač. ,,No jo, pořád. Však já už jdu." Křikla jsem v odpověď a začala si házet věci do kufru.
To už se ale do mého pokoje přiřítila napjatá Kate. ,,To si ze mě děláš srandu, že jo? Měla jsi mít všechno zbalený už včera. Já tě snad přetrhnu, Cassidy!" Vyjela na mě a měla co dělat, aby mi jednu nevrazila. ,,Jsi doopravdy nemožná." Vyhrkla a pomohla mi vybírat vhodné věci na návštěvu rodičů. Vztekle je házela na postel. ,,Já vím, já vím, Kate. Příště si zabalím dřív, slibuju." Zvedla jsem hlavu, abych zhodnotila, jestli není moc nebezpečné ji provokovat. Byla schopná všeho, o tom nebylo pochyb. ,,Ty tvoje sliby si laskavě nech. Jsi pořád stejná. Všude chodíš pozdě, a já za tebe musím všechno zařizovat. Ani na podělanou Vánoční sešlost ses nemohla připravit alespoň o hodinu dřív. Obzvlášť, když je to pro mě tolik důležitý" Odsekla celá nabroušená.
,,Dobře, uznávám, že jsem mohla být zodpovědnější, ale ani pro mě to není jen tak, jasný?"
,,Uh." Vzdychla. ,,To tě pořád tak sžírá, že jsem si začala s tvým bratrem?" Probodla mě pohledem.
,,Jistěže mě to štve, ale o to tady nejde."
,,Cass, chápu. Opravdu ráda bych poslouchala, jak si stěžuješ na krutost života, ale vážně  pospícháme, tak sebou laskavě hoď, ať tam jsme včas."
,,No jo. Snažím se." Zakroutila jsem hlavou a začala jsem poskládané oblečení dávat do kufru. Ještě jsem přibalila pár nezbytných věcí a vydala se za Kate ven. Ještěže jsem nechala nákup a balení dárků na ní.
V rychlosti jsem vyhrabala klíče a zamkla jsem za námi bytové dveře.
  Venku již stála nablýskaná červená Kia, kterou si Jason nedávno pořídil, jakmile dodělal autoškolu.
,,Zatraceně, brácho. To auto je božský." Poplácala jsem ho po rameni, když mi otvíral kufr, abych si do něj dala věci.
,,Díky. Snažil jsem se." Zazubil se a když se k němu přišla Kate, vrhl se jí kolem krku.
  Musela jsem přiznat, že se náš vztah o něco zlepšil, když se ty dva dali dohromady. Nejásala jsem, když mi to Kate oznámila, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Postupně jsem si začala zvykat. Už na začátku jejich vztahu jsem bratrovi pohrozila, že jestli jí jen trochu ublíží, zakroutím mu krkem. Poskočení jeho ohryzku mi potvrdilo, že to s ní myslí vážně.

Cestou jsem pozorovala, jak na okně roztávají malé vločky, které připomínaly složitě zdobené šperky. Přejížděla jsem po skle prstem podle směru kapek, které se slévaly do jedné na okraji okna. I přes husté sněžení jsme dorazily k rodičům. K domu, ze kterého jsem se vystěhovala, jakmile mě přijaly na vysokou školu v Arnhemu v Nizozemsku. Nakonec jsem přesvědčila i Kate, která si podávala přihlášku na stejnou školu jako já, aby si vybrala právě tuto školu a šla se mnou bydlet do Nizozemska. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem ji přemluvila, ale nakonec souhlasila a my jsme si pronajaly společný byt, který jsme přes zdlouhavé přemlouvaná jednoho známého dostaly a kde dodnes bydlíme. Na začátku to nebylo lehké, ale i přes všechny složitosti jsme to spolu zvládly. Nevím, co bych si bez ní a její pomoci počala.

,,Tady je máme." Zajásala krátkovlasá matka, když nás spatřila u dveří. Věnovala jsem jí pevné objetí  a pokračovala jsem do kuchyně, kde nás již vítala druhá máma u stolu a Emily s jejím pohledným španělským přítelem Dijegem - jak jsem se po chvíli dozvěděla. ,,Moc rádi vás konečně vidíme." Šťouchla mě do ramene s úsměvem, načež jsem si podala ruce s Dijegem ve směšném, červeném svetru, který mu ladil se svetrem Emily. Vypadali rozkošně sladce. Jako šťastný pár.
Emily, ani ostatní nepřekvapovalo, že jsem přijela společně s Kate - trávily jsme spolu podstatě všechen čas, až nabyly dojmu, že jsme se daly dohromady-, ale jakmile jim oznámila onu novinku, nemohli se přestat udivovat.
,,Takže jste spolu? No to je nádhera. Alespoň už nemusíme sedět v trapném tichu v domění, že nám Cass vztah s Kate tají." Zasmála se matka, což přimělo Kate vyprsknout smíchy. ,,Haha, vážně směšné. Ale není můj problém, že kdykoli se vás snažím přesvědčit, že je Kate hetero, neposloucháte mě." Zakoulela jsem očima, na oko naštvaná.
,,Pořád mám ale takový pocit, že...já nevím. Prostě, kdybych tě potkala na ulici, rozhodně bych si tě nedokázala představit s mužem. Natož s naším synem." Zkonstatovala matka se světlými vlasy, ruku kolem matčiných boků. Jason měl co dělat, aby se samým smíchem nesvalil na podlahu hned vedle Kate. Musela jsem přiznat, že se k sobě tak nějak hodily.