Zloděj motýlů

Červený box

Poslední týden školy byl nezvykle klidný. Všechny testy a zkoušky jsme měli za sebou a učitelé byli příliš zaneprázdnění vyplňováním důležitých papírů, takže si nás ani nevšímali. Byl to jako skok do lepšího světa. Minulý týden jsem si byla jistá, že se zhroutím a uteču do jiné země, abych mohla začít úplně nový život. Pokoj jsem měla zaplněný až ke stropu plechovkami, potřebovala jsem neustálý přísun energie a jelikož se mi spánku podstatě nedostalo, tyto nápoje byly jediným způsobem, jak všechny ty proklaté dny přežít. Jednou jsem si myslela, že se mi ze všech těch informací, které jsem přes noc načerpala, rozteče mozek. Možná tomu blouznění přispělo neustálé pití těch barevných plechovek. Byla jsem ráda, že mám tohle všechno za sebou a musela jsem přiznat, že se přece jen párty bude hodit jako menší odreagování od školy a Elodie, na kterou jsem nemohla poslední dobou přestat myslet.
Fotky na nástěnce, jež vyvolávaly nechtěné vzpomínky, jsem už dávno měla nahradit jinými, ale kdyby to bylo tak jednoduché, snad bych si ani na Elodie nevzpomněla.

Plánování párty, která se nebezpečně blížila, jsem nechala na Bradovi s Kate kteří z toho dělali přehnaně velkou věc.
Matkám jsem nalhala, že u nás přespí jen moji přátelé, takže jsem měla jistotu, že nás nebudou rušit. Zbývalo ještě přesvědčit sourozence, kteří za boha nechtěli odejít. Prý, že si jich ani nevšimneme. Byla to ovšem lež, kterou jen zakrývali fakt, že dobře vědí, že něco chystám. Tohle bude obtížnější než jsem si představovala.

Líně jsem vstala z postele a nahmatala jsem telefon, na kterém mi přišlo několik zpráv. Proč jsem měla pocit, že přišly od Elodie? Byl to Nate, který mě zval opět ven. Ne, že bych snad nebyla nadšená, ale právě jsem mrtvolně ležela přes hodinu na posteli a jen jsem zírala bezvýznamně do stropu, takže jsem měla tak pět minut, abych nabrala energii a rychle se připravila. Vypadala jsem příšerně. Doopravdy příšerně. Kruhy pod očima byly tak tmavé a prohloubené, že byste si jich všimli na metry daleko a o mých zacuchaných vlasech sepnutých do drdolu raději nemluvím.
Trvalo mi dvacet minut, než jsem se oblékla, upravila se a vyfénovala si mokré vlasy. Rychle jsem popadla potřebné věci, naházela jsem je do tašky a utíkala jsem před dům, kde už netrpělivě čekal Nate.
,,Moc se omlouvám, že si musel čekat tak dlouho." Řekla jsem omluvně a letmo ho objala.
,,V pohodě." Mávnul rukou a dal se do kroku. Následovala jsem ho. ,,Proč jsi mě vůbec zval ven?" Zeptala jsem se po chvíli mlčení. ,,No, neviděl jsem tě se usmát od doby, kdy....ty víš...a tak jsem si říkal, jestli by ses nechtěla odreagovat. Taky jsme sami dva nebyli dlouho venku." Poškrabal se na zátylku a tvářil se, jako by něco provedl.
,,Um, jo tak...děkuju...asi." Zamumlala jsem. Nevěděla jsem, jak si mám jeho činy vyložit. Nechtěla jsem, aby se mnou šel ven jen z lítosti. To budu raději sama v pokoji, než abych si vyslechla zbytečné omluvy a odborné řeči jak od psychologa.
Všichni kolem mě chodili po špičkách, jako by mi právě zemřel otec. Což byla ironie, jelikož jsem nikdy otce neměla.
A už mě to začalo štvát. Nejsem malá. Dokážu se vypořádat s rozchodem. Jestli se tomu ovšem tak dalo říkat.

Po chvíli jsme konečně došly do nějakého bistra a posadili jsme se naproti sobě do červeného boxu. Ani jsem nevěděla, že je něco takového ve městě. Vzduch byl cítit mastnotou a přeslazenými donuty, které zaplňovaly většinu místa za pultem.
Na sladké jsem neměla ani pomyšlení a tak jsem si objednala jen ledový broskvový čaj bez cukru. Číšník se na mě chvíli díval, jako bych po něm chtěla dinosauří vejce a pak po Nateově objednávce odešel.
,,Promiňte, je tady volno?" Ozvalo se nad mou skloněnou hlavou. Jen jsem odepisovala Kate, ani jsem si nevšimla, že někdo přišel. ,,Ale jistě, pane." Usmál se Nate a já zahlédla jak si ten někdo sedá. Odložila jsem telefon, abych se podívala, kdo nás vyrušuje. ,,Ethane, a ahoj. Nate se zapomněl zmínit, že přijdeš." Hodila jsem po něm zmatený pohled. On jen omluvně zvedl ramena.
,,Taky tě rád vidím, Cass." Uculil se a přehodil přes Natea ruku. ,,Snad vás nerušim." Dodal.
,,Ne, to vůbec ne. Já, jen jsem tě nečekala. Ale sem ráda, že jsi tady." Vykoktala jsem ze sebe stále zmatená. Aby si snad nemyslel, že mě jeho společnost netěší.
,,Nechtěl jsem nic říkat, abys to náhodou nezrušila." Vysvětlil Nate s rudými tvářemi. Chtěla jsem namítnout, že se plete, ale vzhledem k mému stavu jsem toho byla schopná. Přemýšlela jsem, že odmítnu jeho pozvání, ale nakonec jsem se přemohla. Nemohla jsem strávit celý den v pokoji a nic nedělat. Z toho bych se brzy zbláznila.
,,Minule to bylo celý divný a tak mě napadlo, že bychom se mohli vidět znova, když už víš, že sem bi a mám přítele." Usmál se nadšeně. Jen jsem přikývla, šťastná za oba dva. Ethan se uchcechtl. ,,Co?" Nate se na něj otočil ublíženě, jako by řekl něco špatně.
,,Přítel, to zní zatraceně dobře, zlato." Zaúpěl a políbil Natea na vlasy. Ten si zkousl dolní ret, tváře rudější než předtím.
Proč museli být všichni kolem mě tak šíleně roztomilí? Jen mi tím připomněli, jak osamělá ve skutečnosti jsem.
Třeba se mi poštěstí a seznámím se s novými lidmi na té párty. Mohlo by mi to pomoct se dostat přes odchod Elodie.
Ale myslím si, že to bude spíš práce než zábava. Raději jsem se ani neptala kolik hodlají pozvat lidí, abych se zbytečně nestresovala.
,,Takže Cass," Usmál se Ethan a usrknul si z jahodového milkshakeu, který mu zrovna přinesli, stejně jako naše objednávky.
,,Co kdybys taky někdy vzala Elodie a šli bychom na dvojitý rande." Zazubil se. Nate varovně zakroutil hlavou, aby se tomuto tématu vyhnul. Pozdě. ,,Řekl jsem něco špatně?" Svraštil obočí. ,,Špatnej nápad? Moc brzo, že jo? Jak dlouho jste spolu? Jeden, dva měsíce? Moje chyba." Plácnul se do čela. ,,Rozešly jsme se." Vyhrkla jsem, než stačil téma podrobně rozebrat. Měla jsem co dělat, abych se na místě se vzlykem nezhroutila.
,,C cože?" Zatajil dech. ,,Už spolu nejsme." Vzdychla jsem a zaryla si nehty do kůže.
,,T to mě mrzí. Já...já, omlouvám se. Jak se to, totiž..." Odmlčela se a zhluboka se nadechl. ,,Jak je to dlouho?" Řekl nakonec.
,,Od doby kdy jsi mě vezl domů." Sklopila jsem zrak a zamrkáním jsem zahnala slzy. Tohle bylo to poslední téma, o kterém jsem se chtěla bavit. Řekla bych, že se má situace za ty dva týdny zlepšila, ale jak někdo zmínil její jméno, bylo to jako rána pěstí do břicha. Co pěstí, nožem. Pořádně ostrým nožem. Zakryla jsem si pomyslnou ránu, která teď krvácela, až to bolelo.
,,Moc mě to mrzí, nevěděl jsem, že.."
,,To je v pořádku." Odbyla jsem ho zvednutím ruky. ,,Nech to být." Hlesla jsem a snažila se usmát. To se mi ale nepodařilo.
,,M měl bys přijít na párty. Bude o víkendu." Navrhla jsem roztřeseným hlasem, abychom se přestali bavit o ní.
,,Jo, Nate se už zmínil, ale já nevím. Jsem pěkný zvíře, když se opiju." Uchechtl se a mrkl na Natea. Ten si schoval rudý obličej do dlaní.
,,Ethane." Šeptl a on si ho k sobě jen přitáhl. ,,Aspoň bude sranda." Zasmála jsem se. ,,Takže přijdeš?" Dávno mi bylo ukradené, kolik lidí přijde. Tak nějak jsem se smířila s tím, že to nijak neovlivním. Co je jeden člověk? Navíc jsem neměla žádnou kontrolu nad počtem pozvaných lidí. Bůh ví, kolik se jich nakonec ukáže.
,,Jasně. Musím si dát pozor, aby mýho přítele nebalily opilý holky. Je to taková naše hra," Ušklíbl se. ,,když nějaká holka začne flirtovat s jedním z nás, ten druhý přijde a dá prvnímu pusu se slovy: všechno v pohodě, zlato?" Rozesmál se. ,,Měla bys vidět jejich obličeje, vážně." Ta představa byla směšná. Aspoň bude nějaká zábava, bez alkoholu. Sama jsem byla zvědavá, co tam budu dělat. Zřejmě hlídat mé opilé přátele, aby neprovedli nějakou hloupost. Brad přivede Lily, Nate Ethana a Kate bude raději flirtovat s fotbalisty, než aby si povídala se mnou.

Domů jsem se dostala až po dvou hodinách. Bylo sladké ty dva pozorovat. Ještě jsem musela vymyslet, jak přesvědčit dvojčata, aby zmizela někam jinam. Nebude to jednoduché, tvrdohlavější lidi jsem snad nepoznala. Ani peníze je neobměkčily, natož má prosebná slova. Jestli jim předtím nedošlo, že se něco chystá, tak to už pravděpodobně věděli.
,,Plánuješ snad něco velkýho, že tu nemůžeme zůstat?" Řekla kousavě Emily. ,,Ne!" Odsekla jsem. Už jsem jejich chování měla po krk. ,,Proč tu chcete tak moc bejt, hm?" Založila jsem si ruce na hrudi. Vypadala jsem směšně, jelikož jsem byla tak o hlavu a půl menší jak oni. ,,Proč tu chceš bejt ty?" Přistoupil ke mně Jason. ,,Bože můj, přespí tady Kate, Nate a Brad. Myslíš, že nechci mít od vás klid?!" Často jsem pochybovala, že jsou starší jak já.
,,Ani si nevšimnete." Protočila jsem oči. ,,O tom pochybuju."
,,My se odsud nehneme, Cassidy, takže to budete muset vydržet." Zvedla koutek do úšklebku. Měla jsem co dělat, abych je neuhodila. ,,Jste nemožný." Zakroutila jsem hlavou a zabouchla jsem při odchodu dveře.