Snarry drabbles

134/ Dohoda

Pokračování

S trhnutím se probudil a lehce na židli zavrávoral - příšerně ho bolelo za krkem a cítil, jak se mu zavírají ztěžklá víčka.

Viděl sice, že už pomalu svítá, ale i tak se rozhodl jít ještě na chvíli do postele, kde dospal do sedmi, kdy už opravdu musel vstávat.

Stejně jako ostatní obyvatelé této ložnice šel nejprve s polozavřenými víčky na ranní hygienu, která byla osvědčena jako nejúčinnější metoda na probuzení.

Jakmile si opláchl obličej studenou vodou a zakroužil krkem tak, že mu v něm prokřupalo, si na něco vzpomněl.

Ano, přesně na to, proč včera usnul u stolu a proč se tolik stresoval a co, mimo jiné, stále neměl hotové.

Začal panikařit a hned spustil na Rona, ,,já to včera nestihl."

,,Co jsi prosimtě, nestihl?" zeptal se ospale zrzek, převlékaje se z pyžama.

,,Tu esej, přece," odbyl ho a zbrkle si balil věci na dnešní hodiny.

,,To dáš o přestávce, stejně máme netopýra až skoro před obědem," navrhl v klidu Ron, sám maje text s pomocí Hermiony napsaný.

,,Snad," nervózně se usmál Harry a už se trošku zklidnil.

Společně s Ronem se vydal na snídani a odsud rovnou ke skleníkům na dvouhodinové vyučování s profesorkou Prýtovou.

,,Tak teď to nedám," povzdechl si krátce Nebelvír, ač ho jeho kamarád vůbec nevnímal, pohledem spěje na své přítelkyni.

Po bylinkářství následovalo přeměňování s jejich kolejní profesorkou, takže tam to taky nepřicházelo v úvahu.

Nakonec tedy Harry sesmolil ještě pár řádků v učebně lektvarů, ale byl to jen chabý pokus o zachránění celé této situace.

,,Práce na stůl," řekl Snape, když přišel do učebny, bez pozdravu.

Studenti z posledních řad tedy vybrali pergameny a profesor jim následně zadal práci, ke které měli text v učebnici, maje dnešní hodinu za úkol udělat první část.

Lektvarista mezitím prohlížel jednotlivé práce studentů, až narazil na tu Potterovu.

Nebelvír byl celou dobu jako na trní, protože viděl, jak se Snape brodí v esejích.

Ani v jeden moment muž ale nevypadal nijak znepokojivě, takže Harry byl prozatím v klidu.

Rafičky hodin se konečně blížily času konce hodiny, a tak začali studenti sklízet.

Jakmile zazvonilo, tak už šla většina na oběd, což měl v plánu i Ron a Harry.

,,Kam ten spěch, Pottere?" protáhl profesor úlisně a Harry se se zdešením otočil.

Hlasitě polk a vydal se za lektvaristou, vida, že drží v rukou jeho esej.

Přišel před stůl a sklopil hlavu.

,,Ano, pane?" řekl zahanbeně a čekal, co se bude dít.

,,Tohle vám připadá jako řádně vypracována esej?" otázal se profesor a pohlédl na svého studenta.

,,Ne, pane," uznal Harry s pohledem zapíchnutým v zemi.

,,A proč? To neumíte napsat esej? Nebo ji," lehce si odkašlal, ,, alespoň dopsat?"

Zlatý chlapec zarytě mlčel.

,,Žádná odpověď, taky odpověď," ušklíbl se a zamyslel se.

,,Za toto byste měl dostat to nejhorší hodnocení, Pottere."

,,Já vím, pane," řekl pravdivě mladík.

,,Ale," pokračoval profesor, ,,já s vámi uzavřu dohodu, Pottere, že dnes večer si tu práci napíšete znova. Doneste si všechny potřebné materiály a v šest čekejte u kabinetu."