151/ Čas

252 21 18
                                    

Upřímně jsem si myslela, že pokračování nenapíši... ne kvůli nedostatku námětů, ale protože jsem nevěděla, jak moc a jestli vůbec se Vám to líbí. Jen čirou náhodou jsem pročítala včerejší kapitolu a všimla si
4 komentářů, na které wp samozřejmě vůbec neupozornil.
Takže moc za děkuji a tady máte pokračování!

Na obědě si Remus stěžoval, jaký nepořádek stihl Ron za tu chvíli, co měl k dispozici pokoj, udělat, zatímco Tonksová byla s dvěma dámami naprosto spokojená.

,,Harry má vše již též skoro nachystané," nadnesl Zmijozel a každý na něj stočil zrak. Harry? zněla otázka, jež nebyla vyřčena, ale rezonovala ze všech koutů.

Po chvíli ticha se dali všichni zpět do jídla, které bylo výjimečné jako vždy.

Odpoledne se neslo v odpočinkovém režimu, kdy se mladí obyvatelé domu sešli v jedné místnosti a povídali si.

Harry se ale stejně nejvíc těšil na čas po večeři, kdy za ním měl přijít Severus, stejně tak jako za všemi ostatními šli jejich dozorčí.

I tak mu ale kontakt s přáteli za celý ten den chyběl, jelikož by se jinak dál topil ve vzpomínkách.

Jeho vrstevníci a všichni ostatní mu ale dali znovu důvod se smát, důvod se bavit - nad sladkostmi od Freda a George - a jednoduše volnost myšlenek.

Po večeři se ale každý ubral do svých pokojů. Nebelvír se posadil na postel, stejně jako dopoledne.

Severus přišel o chvíli později a usadil se též na druhou stranu postele, ale tentokrát už se k sobě dívali čelem.

,,Nevím, kolik toho o dětsví své matky víš-" začal lektvarista a pohledem úpěl na studentovi, ale nebyl to chladný pohled, kterého využíval při zkouškách, ale spíše laskavý a plný pochopení... se střípky bolesti.

,,Nic," odvětil jednoduše Harry a uvelebil se na své polovině postele.

Snarry drabblesKde žijí příběhy. Začni objevovat