Snarry drabbles

146/ Obrys

Moc děkuji za komentáře
Pokračování

Pomalu otevřel oči a marně se snažil zaostřit. Viděl jen obrysy nábytku a odkudsi pronikající světlo.

Promnul si víčka a zjistil, že nemá brýle, a tak začal hledat vedle sebe a vida, byly na nočním stolku.

Harry si nasadil brýle a sám byl překvapen, kde je. Na chvílí se zamyslel, a pak už šly vzpomínky jako vodopád.

Jedna sklenička, druhá, třetí... horké polibky a žhavé dotyky.

Zkousnul si ret jen při tom pomyšlení. Podíval se na sebe a celkem ho uklidnilo, že sice byl bez košile, ale měl na sobě kalhoty. Neříkal, že by mu vadilo se probudit bez nich, ale přece jen by si toho rád pamatoval víc než jen pár polibků, když bylo tak zmuchlané prostěradlo.

Opatrně vstal, jsa stále polonahý, a studená podlaha ho zastudila na chodidlech, takže se po špičkách plížil ke dveřím.

Jak uviděl Severuse, znervózněl, protože se bál, že provedl nějakou hloupost, ale už to byl jiný druh napětí. Pohlížel na muže se zvláštní něhou a laskavostí.

,,Dobré ráno," pozdravil Nebelvír, vcházeje do kuchyně, jež byla spojena s obývacím pokojem.

,,Dobré," odvětil Severus, ale neodtrhnul zrak od dosavadní činnosti na lince.

Zanedlouho byl před Harryho postaven pestrobarevný talíř se snídaní.

,,Snad ti bude chutnat," doufal Zmijozel, který se sice uměl otáčet v laboratoři, ale nikoli v kuchyni.

,,Děkuji," řekl Harry a dal se do jídla.

Lektvarista si moc oblíbil výhled, který na odhalenou vypracovanou hruď měl.

,,Nechceš se obléct?" navrhl mu po chvíli, když už dostatečně nabažil výhledu, protože naznal, že jen na kalhoty tu je přece jen zima.

,,Možná, ale obávám se, že mám zmačkanou košili, když jsem viděl to prostěradlo," přiznal Nebelvír a nabral si do úst další sousto vynikající snídaně.

,,Po jídle ti něco najdu," naznal Sev a po snídani se vydal do ložnice, kde našel v šatní skříni jednu menší černou košili.

,,Snad ti bude," doufal muž a donesl zmiňivanou košili svému společníkovi.

,,Černá," naznal Harry a usmál se.

Padla mu jako ulitá, a podle Severusova vnitřního názoru v ní vypadal ještě lákavěji než v bílé.

,,Skvělé," nadnesl Zmijozel, ale věděl, že se musí s Nebelvírem rozloučit, aby jeho spolužákům nepřišlo divné, kde je.

,,Tak na shledanou, pane profesore," rozloučil se v obývacím pokoji přede dveřmi na chodbu Nebelvír a dal muži před sebou drobný polibek.

,,Na viděnou, pane Pottere. A přijďte zase někdy na čaj," ušklíbl se profesor a otevřel mladíkovi dveře, kdy už se každý vrátil zpět do své role.

Jedinou malou drobností byla jiná barva košile, jež měl Harry, ale svedl to na nepovedené kouzlo, když si při brzké snídani pošpinil oděv a chtěl jej očistit pomocí kouzel.