Snarry drabbles

192/ Sršeň

,,U Merlinových vousů! Pottere, co jste zase vyváděl?" zvolala madam Pomfreyová, jakmile jí Harry přistál na lůžku.

,,Netuším, prostě jsem byl s Ronem a Hermionou u jezera a najednou mě něco štíplo," snažil se jí to vysvětlit student.

,,To z tebe bude mít Severus radost," zamumlala, ovšemže Harry to slyšel a díky těmto slovům zrudnul jako granátové jablíčko.

,,Já ale opravdu nevím, co se stalo," opakoval Zlatý chlapec s ruměncem a nechal si od ošetřovatelky položit studený obklad na štípanec.

,,Je to jasné - štípla vás vosa, možná i sršeň, vzhledem k tomu, jak vám to nateklo. Teď si na tom každopádně držte obklad, a kdyby se vám motala hlava, tak si lehněte. Hned jsem zpět," vysvětlovala žena a odletaxovala se z místnosti k profesorovi lektvarů, který u sebe měl přípravky pro takto zvláštní příležitosti - v Bradavicích totiž k útoku hmyzu moc často nedocházelo.

Nebelvír byl v pořádku, hlava se mu netočila, ale zato mu poškozená pokožka začala silně natékat - jen štěstí, že byl bodnut do stehna a ne třeba do krku či hlavy.

Zanedlouho se žena vrátila nejen s lektvarem, ale i s lektvaristou samotným. Byla jedna z mála lidí, kteří o nich dvou věděli - ale plně to akceptovala, a dokonce jim to přála.

,,Co tys zase vyváděl?" spustil hned Severus a nevěřícně pokýval hlavou. Harry se už nadechoval k odpovědi, ale raději nad tím jen mávnul rukou.

Záhy mu byl podán lektvar, jež zmírnil otok a ztlumil bolest, kterou Nebelvír kvůli bodnutí pociťoval.

,,Ať pan Potter raději zůstane dnes ležet a zítra ať za mnou pro jistotu zajde - nebo jednoduše, kdyby se něco dělo," mluvila Poppy ke Zmijozelovi, ač se celá věc týkala pouze mladíka na lůžku.

,,Já jsem tady taky," ohlásil se Nebelvír dvojici, jež ho úmyslně nebrala v potaz.

,,Neboj, vím o tobě, ale teď si půjdeme lehnout. Vezmu tě k sobě, stejně mám ještě nějaké opravování a ve sklepení tě alespoň nebude lákat jít zase ven."