Snarry drabbles

181/ Kufr

Opravdu moc děkuji za vřelé komentáře
Pokračování

,,A kam máte namířeno?" zeptal se jen tak mimochodem Snape a vyšel ze stanu na volné prostranství.

,,Nevím, asi domů - kam jinam?" odbyl ho Harry, následuje jeho kroky.
,,A vy?"

,,Tak nějak, měl jsem sice na dnešní odpoledne jiné plány, ale takhle to bude lepší," odpověděl mu Zmijozel a věděl, že má dojít k rozloučení.

Nebelvír ještě přemýšlel, jak muže zadržet, jelikož si byl vědom, že oba půjdou zpět do prázdného domu, tak chtěl využít společnosti.

,,A nechtěl byste mi ukázat místo, kde moje matka vyrůstala?" napadlo ho znenadání, a tak interpretoval svou myšlenku ihned lektvaristovi.

Snape si povzdechl, ale v zápětí ho idea zaujala, neboť sám už na místě, kde vyrůstal, dlouho nebyl - tedy ne, že by se tam potřeboval vracet.

,,Dobře, tedy," přikývl Zmijoze,l a opět inicioval přemístění. Jeho hlasitý zvuk naštěstí nedolehl k osazenstvu stanu, a tak zmizeli nepozorovaně.

,,Ew," řekl znechuceně Harry, jakmile dorazili na místo, jelikož se mu zvedal kufr. Snape jen pokýval hlavou s otázkou na rtech. ,,Vy jste si stále nezvyknul?"

,,Ne," vydechl Nebelvír a začínal se konečně vzpamatovávat. Najednou ale zaznamenal, že nejsou ve městě, ani na vesnici, jak čekal. Snape je místo toho přemístil na jakýsi palouček.

,,Kde to jsme?" otázal se Zlatý chlapec a rozjařeně se koukal kolem. Bylo to kouzelné místo, jehož atmosféru dokreslovaly sluneční paprsky, které jemně pronikaly skrz větve statného stromu.

,,Na místě, kde jsem poprvé mluvil s vaší matkou," vysvětlil muž a rozpovídal se dál.

Nakonec se usadili pod stromem, hledíc na krajinu, zatímco Harry vnímal mužův hlas a klid přírody, zatímco Snape trpělivě vyprávěl vše o Lily a její rodině - neřekl sice ve všem úplně celou pravdu, ale to základní mu vysvětlil dokonale.

Když pak slunce za soumraku vydalo poslední parsky tepla, rozhodli se odsud už odejít.

Každý se přemístil svou vlastní cestou, ale Severus slíbil, že ho sem ještě někdy vezme.

Trvalo dlouho, než se mladému muži ozval, ale měl pro to rozumnou výmluvu s tím, že opravy školy a obnovení výuky mu zabralo až příliš mnoho času.

I tak se ale nakonec setkal s mužem, na kterého celou tu dlouhou dobu čekal.

Nevěděl, jestli ho učaroval jeho hlas, jímž mu sděloval své vzpomínky, nebo elegantní styl oblékání v barvě černého uhlí, každopádně z něj při další schůzce nespustil zrak.