Snarry drabbles

137/ Johana

Pokračování
Moc děkuji za komentáře!

Další den stál opět přesně na čas u dveří Snapova kabinetu, ovšem teď se raději u Rona vymluvil opět na trest, než aby mu vysvětloval, že tam jde de facto dobrovolně.

V jedné ruce svíral učebnici lektvarů a druhou zaklepal na dveře z tmavého dřeva.

,,Vstupte," zavolal na něj muž z místnosti, a tak si Harry sám otevřel.

,,Dobrý den, pane," pozdravil ho Nebelvír a zůstal stát přede dveřmi, čekaje, až Zmijozel dodělá svou práci.

,,Posaď se a nachystej si náčiní," řekl mu vlídně, a konečně se zvednul od stolu a přešel za ním.

,,Dobře, pane," odvětil mu Nebelvír a lehce se začervenal, jelikož si stále nezvykl na občasné tykání.

,,Kotlík mám," poznamenal za chvíli, ,,ale to je vše, co jsem tady našel," řekl v marné snaze i při hledání surovin.

,,Znáte, pane Pottere, skladbu tohoto kabinetu?" otázal se ho formálně lektvarista.

,,Moc ne, pane," přiznal se Nebelvír a pohled stočil k zemi.

,,Dobrá, takže tady jsou suroviny," začal vysvětloval Zmijozel, který mu během 10 minut nejprve prozradil základní strukturu regálů, až se pak dopracoval k jednotlivým sekcím ingrediencí.

,,Páni," zůstal jen nehnutě stát Zlatý chlapec a žasnul nad propracovaností systému.

,,Takže, kde najdeme všechny ty suroviny, když jdeme dělat Životabudič?" zeptal se ho s jistou samozřejmostí.

,,Životabudič," zamyslel se Harry a v zápětí vyřkl, že v regálu pod sušenými bylinkami.

,,Správně. No, vidíš, jak se rychle učíš," pochválil ho Sev, a následně se už dali do přípravy zmiňovaného lektvaru.

Nebelvír dělal velkou část sám, jen s profesorovým dohledem, ale občas se i lektvarista zapojil.

,,Podívej se, takhle se ten kořen krájí," řekl a bez okolků Harrymu vzal jeho ruce do svých a společně nakrájeli danou surovinu.

,,Děkuji," odvětil mu, až skončili, mladík nervózně a cítil, jak mu z toho blízkého kontaktu hoří tváře a divoce bije srdce.

,,Nemáš zač," odbyl ho profesor, který si též právě uvědomil, jak blízko si k sobě byli - ač on to udělal zprvu opravdu jen, aby mu ukázal, jak se spodní část rostliny krájí, až pak zjistil, jak moc je mu jeho blízkost příjemná.

,,Jdu teď na chvíli do skladu, takže kdybys něco potřeboval, zavolej," sdělil mu muž a šel se uklidnit mezi bylinky do vedlejší místnosti.

Harry vařil v poklidu dál, ale těsně před koncem mu došel sušený prach ze směsi bylin, bez kterého to nebyl schopen dodělat.

Šel se tedy podívat do regálu, kde ovšem též už žádný nebyl.

,,Pane," vydal se do skladu Nebelvír.

,,Ano, Harry," zavolal nazpět profesor.

,,Pane, nemáte tady ještě trochu té sušené směsi?" zeptal se a vešel do malé místnosti, která sloužila jako sklad bylin a celkově ingrediencí, které se tak často nepoužívají.

,,Ano, možná by tady-" začal hledat Zmijozel ve vrchní polici, zatímco Harry zahlédl potřebnou surovinu v dolní části regálu.

,,Mám to," usmál se vítězoslavně Harry a zvednul se od police skoro u země.

V tom samém momentu ale Severus slézal ze žebříku, a tak se student a profesor ocitli tváří v tvář.

,,Mám to," zopakoval Harry tiše a hleděl muži naproti do očí.

,,Dobrá práce," odvětil mu lektvarista, a též nespouštěl zrak ze dvou smaragdů.

Nebelvír se pousmál. Severus se k němu lehce přiblížil, a mladík se též lehce nahnul.

Byli k sobě tak blízko, že mohli cítit teplý dech toho druhého.

Zlatý chlapec zavřel oči a lehce pootevřel rty, nechávaje vše na starším muži.

Snape využil příležitosti a pomalu se k mladíkovi přiblížil, dotýkaje se jemně rtů.

Harry se tomu polibku naprosto poddal, a jen se nechal rty druhého muže opečovávat.

Chvíli se tam takto jemně a pomalu líbali, přičemž student už mezi tím otevřel i oči.

,,Ááá, pavouk," vykřikl najednou Harry a odtrhl se od Severuse.

Ten se otočil na místo, kam mladík ukazoval a protočil oči v sloup.

Vždyť je to jen sekáč - johana, pomyslel si Snape, a když se otáčel pro hadr, kterým by pavoukovce zlikvidoval, jelikož u sebe neměl hůlku, všimnul si, že Harry zmizel z místnosti.

Ušklíbl se nad tím, že dokázal bojovat s drakem, ale lekl se pavouka.

Povzdechl si s jemným úsměvem vtisknutým ve tváři a vydal se za mladíkem, který už opět pracoval na svém lektvaru, jenž byl ve finální fázi.

Nemluvili. Ani nevěděli, co tomu druhému říct, protože to, co se před chvílí stalo, se oboum moc líbilo.

,,Hotovo," usmál se zanedlouho Nebelvír a profesor to šel zkontrolovat.

,,No, vida, naprosto skvělé. Nemám, co bych vytknul," obrátil se muž na studenta, který netrpělivě čekal na hodnocení.

,,Děkuji, pane profesore," odpověděl mu Harry a začal se smiřovat s tím, že za chvíli odejde.

Severus ale nevěděl, co by musel říct, aby ho zastavil, a navíc se blížil čas večeře.

,,Pane, dnes to s vámi-" dostal se ze sebe nervózně mladík.

,,Bylo skvělé," dopověděl muž a pomalu se k němu přiblížil.

Znovu ho políbil a s radostí sledoval, jak Harrymu postupně začínají rudnout líčka a jak slastně přivírá oči.

,,Na shlednou, pane profesore," rozloučil se Nebelvír, když skončili s polibkem, maje v řeči lehce škádlivý podtón.

Zmijozel na něj jen s úsměvem mávnul a sám se musel uklidnit, jelikož toho bylo za dnešní odpoledne moc.