12/ Kód

708 36 1
                                    

Syknul, jakmile se žhavé železo setkalo s jeho pokožkou, která se pod dotykem zškvařila.

Teď měl kód, číslo, soubor znaků, jako nějaké zvíře. Říkal si znechuceně.

Nejvíce mu ale vadilo, že to bylo na celkem viditelném místě a tam to už i navždy zůstane.

Věděl, že tu skončí. Azkabanu se obával od dob, co se přidal na světlou stranu. Měl ale štěstí, že na vítězné straně svým způsobem vypomáhal, jelikož jinak by tu skončil na tvrdo - jako ostatní smrtijedi.

Deset let mu nepřipadalo tolik za to, co vše spáchal, ale dost na to, aby jeho přítel začal nový vztah a založil rodinu.

V nitru doufal, že se tak nestane, ale na druhou stranu mysli si kladl všechny své záporné vlastnosti a vyzdvyhoval ty, které měl rád na Harrym.

On byl starý, ošklivý a přehnaně vážný. Nebelvír byl ale úplně jiný - on byl, je a navždy bude jeho sluníčko. Jeho lvíče, které mu ukáže světlo i v té nejhorší temnotě.

Snarry drabblesKde žijí příběhy. Začni objevovat