Snarry drabbles

145/ Osoba

Opravdu moc děkuji za komentáře
Pokračování

Severus tedy na stůl donesl dvě skleničky s tlustým dnem přesně vhodným k ohnivé whiskey, kterou záhy též položil na desku.

Nalil oběma z láhve, jež byla již z poloviny vypita, a vzal do ruky panáka.

,,Tak na zdraví, Harry," přiťukl si profesor a Nebelvír též popřál, ,,na zdraví."

Projela ním vlna příjemného napětí z chuti alkoholu, jelikož to oba vypili naráz.

,,Brr," odfrkl si mladík, který na nápoj nebyl tak zvyklý.

,,Silné, že?" optal se lektvarista a nechal otevřenou láhev, ze které brzy nalil další porci zlatavého nápoje.

,,To ano, ale stojí to za to," usmál se student a nechal si nalít další skleničku.

Teď už ji ale ani jeden nevypil ihned, a  každý opět zabral svoji pozici na gauči.

,,Nosíš někdy jinou barvu než je černá?" zeptal se zvědavě mladík, na kterém už bylo poznat posilnění alkoholem.

,,Ne, ne moc. V šatníku mám ještě tmavě zelenou a modrou, ale ty nenosím tak často," odpověděl Severus, jsa plně při smyslech, a upil další doušek whiskey.

,,Můžu mít teď zase já otázku? Jsi stále tak neuvěřitelně nebelvírsky chrabrý a dobrosrdečný, nebo máš někdy i zmijozelské chvilky?" zajímal se zase Zmijozel a postupně zjišťoval, jak moc je k němu mladík otevřený a upřímný.

,,Asi ano, řekl bych," uvažoval Zlatý chlapec a na stůl položil prázdnou skleničku. Pohled teď stočil na krb, kde plápolaly rudé plamínky.

,,A ty jsi stále tak vážný?" obrátil karty Harry a jeho vysmátá nálada byla tatam. Maje zrak zpět na profesorovi se opět posílil alkoholem.

Snape se na něj bezradně podíval, nevěda, co říct. Před chvílí měl před sebou rozjařenou osobu se skleničkou  v sobě a teď u něj seděl mladý muž.

Musel odtrhnout pohled z té tváře, která ho uváděla do rozpaků, jelikož byla od blízkosti tepla lehce načervenalá a zatraceně roztomilá, ale zároveň tak krásná a elegantní.

,,Nevím," přiznal profesor a přemýšlel nad odpovědí.

,,Asi, spíš ano. Nejsem moc veselý člověk," a mám k tomu své důvody, poznamenal si tiše Snape.

Harry se zvednul a posadil se vedle lektvaristy. ,,A kdybych udělal tohle," jemně ho políbil na rty, ,,tak stále zustaneš vážný?"

Tvářil se, jakoby se nic nestalo - jen pouhá pusa.

Severus ale nechtěl držet vážnou tvář, a tak se jemně pousmál, dávaje najevo souhlas a zároveň nadšení, ale teď i před svým společníkem.

,,A ty by jsi zůstal stále tak nezodpovědný a dětinský, kdybych udělal tohle?" zeptal se starší muž, chytil Harryho za zátylek a přitáhl ho do surově vášnivého polibku.

Ihned ho pustil, aby mu snad nějak neublížil, a jen s pobavením sledoval, jak Nebelvír ztrácí vážnou masku, kterou držel před profesorem, a začíná se červenat, zkousávaje si spodní ret.

Významně na něj pohlédl a jen tím pohledem škemral o víc.

I ty dvě skleničky mu sebrali veškeré zábrany a obavy, které ho mnohdy celé dny děsily. Bál se odmítnutí, bál se reakce, ale teď už nechtěl na nic čekat a nechal se ztrhnout do víru emocí, které tak dlouho zadržoval.

Harry položil profesorovi ruku na stehno a jemně po látce začal předjíždět palcem, koncentruje tam svůj zrak.

Severus to už nevydržel a šel si pro další polibek, tentokrát mnohem jemnější a vláčnějši.