Snarry drabbles

183/ Kopnutí

Moc děkuji za komentáře

Kráčeli vedle sebe skoro bez duše.
Venku vládla ponurá a na červen vcelku chladná atmosféra.

,,Děkuji," zamumlal Harry, když mu jeho partner otevřel dveře. Severus jen pokynul hlavou.

Oba tu už byli, chodili sem několikrát za rok, ale stále bylo překročení přes práh bolestivé.

Čtení těch 3 jmen na 2 deskách je nikdy nenechalo chladnými.

Byl 18. červen.

Nejprve se tedy uchýlili k hrobu Nebelvírova kmotra, kde se sice jeho tělesná schránka nenacházela, jelikož ta vplynula do oblouku, ale několik jeho věcí tu připomínalo jeho přítomnost před mnoha a mnoha lety.

Severus se u tohoto místa pouze pozastavil, ale pak popošel dál.

Harry se ani nemusel ohlížet, protože věděl, kam teď míří.

,,Siriusi," řekl mladý muž ochraptělým hlasem, klečíc před kamennou deskou se slzami v očích. Kopnutí vzpomínek mu jitřilo rány, jež se zdály být dávno zahojeny.

Zhluboka se nadechl, než se zvednul, a pokračoval dál - po stopách Zmijozela. Bylo už šero, ale ta jediná svíčka u hrobu Potterových tu byla jako maják v rozbouřeném moři Harryho emocí.

Severus stál nad místem, maje hlavu skloněnou. Jeho žal už vzala voda, ale vidina smutného Nebelvíra ho dojímala a způsobila, že i on nechal uronit slzu nad ztracenýni životy.

Jako každý rok odsud zamířili do malé restaurace, kde si nechali objednat jidlo s sebou a snědli si ho na kraji Temže. Byl to už takový jejich rituál, který se k těmto smutným dním vázal.

Druhý den už je ale srdcebol netrápil, protože to nebyl první, ba ani druhý rok, co tuto akci absolvovali.

,,Děkuji," vyřkl znovu Nebelvír, který se druhý den dopoledne zabořil do Severusovy hrudi.

,,Však nemáš za co, ty moje malé lvíče," odbyl ho Snape a cuchal mu vlasy.

,,Tak malé, jo? Schválně, kdo bude dřív v knihovně a zpátky," namítl Harry a vytrhl se muži z náručí.

,,3. 2. 1. Teď!" odstartoval to mladík a rozběhnul se. ,,Pff," poznamenal lektvarista, a též zvolil rychlejší chůzi, aby závod neprohrál úplně.