Snarry drabbles

177/ Trosky

Mockrát děkuji za komentáře!
Pokračování

Zalezli za trosky dřeva u hřbitovní zdi, Severus nabídl Harrymu ruku a společně se přemístili. Zbylo tam po nich jen hlasité prásk, zatímco oni se už objevili u zrekonstruovaného Doupěte.

Kolem domu byl rozprostřen malý stan, ovšemže když do něj muži vešli, měli teprve možnost vidět ty pravé rozměry objektu.

Nebylo to tu tak veselé, jako když se vdával Bill s Fleur, ale aby Harry řekl pravdu, čekal by mnohem horší atmosféru - jedlo se, pilo a konverzovalo, ač v ne tak veselém duchu.

,,Paní Wealeyová," mávl na paní domu Nebelvír, aby ji informoval o svém příchodu. Molly mu to pouze odkývala, když najednou zaostřila na osobu za ním.

Prodrala se davem až k nim.
,,Severusi, tak ráda tě vidím," řekla se slzou v oku a překvapený výrazem, a skoro by ho i objala. ,,Dobrý den, Molly, já též. Je mi to velmi líto," podotkl ihned lektvarista a podal jí ruku.

Žena si jen povzdechla. ,,Děkuji," zamumlala, ale hned už je vybízela, ať se jdou oba najíst.

,,Je neuvěřitelná," řekl uznale mladý muž, jakmile odešla, když viděl, jak silná a zároveň křehká žena to je. ,,To ano," přitakal Snape, ale místo toho, aby si šel vzít dle rozkazu, usadil se u jednoho ze zadních stolků, jelikož nechtěl být moc na očích.

Zlatý chlapec ho následoval, což zaznamenala i Hermiona s Ronem, kteří právě přišli z domu.

,,Podívej se, je tu profesor Snape," upozornila Nebelvírka svého přítele, když si ho všimnula, sedíc vedle Harryho.

,,Kde? Jo, aha. A to je - Harry?" podivil se a zkoumavě se zahleděl ke stolu. ,,Co ten s ním dělá?" odfrkl si nenávistně.

,,To je jedno, ale mohli bychom jít teď za Billem a Fleur, dlouho jsem je neviděla," snažila se o změnu tématu žena a naštěstí se jí to povedlo.

,,Myslím, že si nás vaši přátelé již všimnuli," poznamenal Snape, když stočil svůj pohled zpět na Harryho.

,,Taky si myslím. Pak je půjdu pozdravit," naznal Nebelvír a chtěl využít přítomnosti profesora. Nevěděl ale, co říct. V

tom ho ale napadlo, že se mu ještě nezmínil ani slůvkem vděku o tom, jak mu zachraňoval krk.

V ten moment se Harry začal cítit velmi zahanbeně, ale vlastně si uvědomil, že neměl ani příležitost, protože se od války osobně a sami neviděli.

,,Pane, já se moc omlouvám, že jsem si na to vzpomněl až teď, ale-" začal tedy mladík a Severus mu začal věnovat plnou pozornost.

,,Ano?" vyzval ho k pokračování Zmijozel.

,,Já jsem vám ještě vůbec nepoděkoval za to, co jste pro mě udělal."

Profesorovi se na tváři mihnul jemný úsměv. ,,Byla to moje povinnost, pane Pottere. Nejen vůči vám, ale i vůči vaší matce," řekl tlumeně Snape a v skrytku duše byl hrdý na to, že Brumbálův rozkaz splnil, jelikož to byla jediná dobrá věc, kterou za svůj život udělal.