56/ Sbor

428 30 4
                                    

Pokračování

Jinak moc děkuji za všechny komentáře

Když dorazil do své nebelvírské ložnice, už viděl Miu, jak se stěhuje za nimi do pokoje, a tak jí nabídl, že může spát na jeho lůžku - ač mohla teoreticky spát kdekoli, protože na Vánoce tu zůstal z chlapců jen Ron a Harry.

,,Díky moc. A co ty a profesor Snape? Zvládneš to?" starostlivě se zeptala dívka, které v očích tančily jiskřičky štěstí, protože mohla být s Ronem, který též zářil radostí.

,,Jo, snad jo," odbyl ji, ,,kdyžtak se přestěhuji sem, za váma," dodal žertovně, ač to nemyslel jako vtip.

Začal si do malé tašky shromažďovat ty nejdůležitější věci - jako hygienické potřeby, oblečení, učebnice s úkoly, nezapomínaje na neviditelný plášť po otci.

Rozloučil se s oběma svými přáteli, kteří měli oči už jen pro sebe - začínaje tak potencionálně nový vztah.

Odešel tedy z Nebelvíru a vydal se pomalým krokem, skoro se ploužíc, do sklepení.

Cestou potkal jen málo studentů, ale z Velké síně měl možnost zaslechnout zkoušku sboru, který trénoval na zítřejší vánoční vystoupení.

Ale ani koledy mu nepřidaly na náladě, protože šel někam, kde věděl, že není vítán.

Ledabyle několikrát zaklepal na dveře od kabinetu profesora lektvarů.

Záhy se dveře otevřely a v nich se s chladným výrazem objevil Snape.

Beze slova vpustil mladíka dovnitř a náznakem ruky ho vyzval, ať ho následuje do komnat.

Snarry drabblesKde žijí příběhy. Začni objevovat