171/ Růže

248 28 16
                                    

Opravdu moc děkuji za komentáře!
Tady máte ty modrásky...
Pokračování

,,No, pane profesore," žasnul nad jindy naprosto seriózním chováním Harry, když mu Snape oplatil jeho nechtěný pokus o ulomení byliny.

,,Copak, Pottere?" zeptal se lektvarista, jako by se vlastně nic nestalo a pustil se znovu do trhání.

Zlatý chlapec jen překvapeně otevřel ústa, neschopen slov. Tohle, že je Snape?

Ušklíbl se a rozhodl se k velmi nerozumnému činu... že mu to též oplatí.

Utrhl tedy opatrně jednu květinu a zopakoval stisk jako před pár okamžiky Severus.

Ten se lekl, když ho modrá šťáva polechtala na krku a svůj pohled stočil na studenta, jež v ruce držel modrou bylinu a chichotal se.

To tedy ne, řekl si vduchu Snape a během několika chvil byl Harry kompletně modrý.

Nebelvír se ale nevzdával, a tak též zaútočil, ač věděl, že na jeho černém plášti to stejně nebude vidět.

Zanedlouho už lítaly květiny vzduchem, jelikož se do konfliktu zapojily obě strany.

Pak se do sebe pustili s určitou jemností i oba muži. Svalili se z bylinek na hlínu vedle a dlouho se prali o to, kdo bude v ležící bitvě nahoře - jelikož byl ale Severus dosti větší, vyhrál on a držel teď Harrymu obě ruce nad hlavou a seděl na klíně, zatímco mladík jen bezmocně ležel.

Oba zrychleně dýchali a usmívali se.

Nebelvír sebou cukl ve snaze se dostat ze sevření, ale způsobil tím ještě větší blízkost jejich obličejů.

Měli od sebe rty sotva dva palce od sebe. Jako dva plátky růže, jsouc každý v jiném květu, v marné snaze se byť jen dotknout toho druhého.

Snarry drabblesKde žijí příběhy. Začni objevovat