Snarry drabbles

200/ Raketa

Poslední pokračování

Snape se jemně ušklíbl a šel si dál dělat svou práci, jež začal ještě než ho mladík vyrušil - musel ale uznat, že to bylo více než příjemný skok do programu.

Harryho viděl jen letmo na obědě, kam přišel o notnou chvíli déle nežli on, poněvadž s Ronem už oba jedli dezert.

Nebelvír si lektvaristy všimnul, cítil jeho pohled na sobě, ale byl až příliš zabrán do konverzace se svým kamarádem, než aby nějak reagoval.

Odpoledne studenti konečně vyrazili ven. Sice ještě stále sněžilo a situace se vskutku nezlepšila, ale ani jednomu se nechtělo dělat úkoly, a tak raději vystřelili ven jako raketa, aby je nemuseli dělat.

Po dvou hodinách zimních radovánek s několika staršími studenty Nebelvíru a Mrzimoru se celí promrzlí, ale spokojení, vrátili zpět do hradu.

Severus je měl celou tu dobu pod okny, takže než se jeho prozatímní spolubydlící dostavil do jeho bytu, už měl vodu v konvici na čaj.

Během deseti minut se v obývacím pokoji opravdu objevil Zlatý chlapec, který byl vděčný za Severusův teplý krb, ke kterému při příchodu bez rozmyslu poklekl.

,,Převlíct," rozkázal mu hned Zmijozel a Harry, ač nerad, tak šel. Mezitím mu na konferenčním stolku přistál šálek s čajem.

,,Jé, děkuji," usmál se Nebelvír, spatřiv teplý nápoj a deku na jeho místě. ,,Nemáte zač, Pottere," odbyl ho Snape, který seděl u stolu v jídelně, jež byla spojena s obývacím pokojem.

Mladík se spokojeně zachumlal do deky s hrnkem čaje v rukách a užíval si teplé plameny z krbu.

Po chvíli ticha se Severuse zeptal, jestli si nechce jít sednout za ním.

Snape se na moment pozastavil a po přikývnutí se přesunul na pohovku naproti Harrymu.

,,Venku je strašná zima, ale bylo to tam moc fajn," rozpovídal se mladík a lektvarista zpozorněl. ,,Hlavně abyste nenachladl," poznamenal s mateřskou péčí Zmijozel.

,,S tím čajem od vás určitě ne," zazubil se student a usrkl jeden doušek ze svého nápoje.

Bylo pět hodin, takže se mohli pomalu začít chystat na večeři, jež se podávala již o půl šesté - přičemž většina z obyvatel hradu preferovala až šestou hodinu, kdy zasedla za stůl k jídlu.

,,Nechcete si po večeři zase něco zahrát?" otázal se Harry a zívnul únavou z odpolední aktivity.

,,Ano, můžeme," odpověděl Snape a než se nadál, měl před sebou spícího Nebelvíra.

Nechtěl ho budit, a tak se na večeři vypravil sám s tím, že později zavítal do útrob své koleje, kde panu Weasleymu oznámil, že Harry dnes nepřijde na večeři.

Od skřítků si později nechal donést malou ochutnávku z večeře, kterou položil Nebelvírovi vedle postele, do níž ho před pár okamžiky dopravil.

Zakryl ho a na jídlo aplikoval pár kouzel, aby mu neokoralo a nezchladlo.

Pohlédl na tu nevinnou tvář lvíčete a nemohl se neusmát. Pomalu začínal doufat, aby tenhle stav vydržel více než pár dní.

Tak a je konec!

Mockrát děkuji všem, kteří to se mnou po těch 200 kapitolách vydrželi a dotáhli to až sem.
Moc děkuji za všechny komentáře, hvězdičky a celkově podporu, jež jste mi prokázali.
V řadě čtenářů bych ráda poděkovala
RozaHuplikova
Drac3omiki
MichaelaMartnkov2
knihomolka100
smiley_tery
avlis24
a mnohým dalším, na které jsem si nevzpomněla - za všechny milé komentáře.

Děkuji!

Tímto moje psaní ovšemže nekončí, z jednotlivých delších kapitol bych ráda udělala jednohubky, takže si myslím, že se stále máte na co těšit!

Mockrát všem děkuji za podporu a své nejlepší kamarádce (bez účtu na wp) za slova.

U další knížky sbohem!
Any

3/5/2021